Kanadští rockeři Finger Eleven se původně jmenovali Rainbow Butt Monkey, v jejich tvorbě se projevovaly vlivy funky a s už hard rockovými alby "Tip" (1998) a "Greyest Of Blue Skies" (2000) se jim podařilo oslovit jak fanoušky, tak i kritiky zámořské hudební scény. Jenže z Ameriky do Evropy je cesta daleká - pokud se k nám americké nezávislé nahrávky vůbec dostanou, tak o měsíce později a většinou komerčně stejně neuspějí.

Nová bezejmená nahrávka úzce navazuje na aktuální rozpoložení hard rockové a metalové scény. V hudbě Finger Eleven jsou slyšet prvky moderního rocku, jaký hrajou třeba Papa Roach a Alien Ant Farm, ale taky alternativního metalu ve stylu Tool nebo post-grungeových Nickelback. Vokální linka jde vesměs s hudbou, takže jsou v ní slyšet prvky všech čtyř zmiňovaných kapel. Převážná většina písniček, snažíce se dokázat, že v jednoduchosti je síla, se vyznačuje hodně jednoduchou rytmikou, melodií i aranží. Při komponování a psaní textů se kapela také moc nezapotila, neboť krom obligátního sloka-refrén-jiná sloka-refrén používají sloka-refrén-stejná sloka-refrén, či ani nevkládají další sloku, na jednom nápadu postaví celou písničku a pouze obmění pár slov ve stále se opakujícím refrénu. Jistá stereotypnost se tu objevuje i v hudebních motivech.

Ale i přes tyto chyby a absenci sól, což je svým způsobem stejně trendem současné muziky, je album poměrně příjemné naposlech. Zvláště zajímavě pak působí pomalejší písničky, například "Absent Element", "Therapy" a "Thousand Mile Wish", které vyčnivájí mezi energickými, říznými riffy. Velmi zajímavě vypadá i booklet, který kombinuje kresbu s černobílou fotkou (například vyfocené lidské oko vložené do kresby postavy).