Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Stále svěží ohníček

26.11.2003 18:11, Antonín Kocábek

Když se The Strokes před časem představili Praze před přeplněným Palácem Akropolis, byli ještě označováni za vycházející hvězdy. Dnes už jsou v pozici osvědčených jistot s prodanými dvěma miliony kusů debutu a hlavních tahounů festivalů, a tak se na jejich albovou dvojku netrpělivě čekalo. Po chvíli laborování s názvem byla pojmenována "Room On Fire" a vy si dnes můžete přečíst, jak to s tím očekáváním dopadlo.

8/10

The Strokes - Room On Fire

Celkový čas: 33:05

Skladby: What Ever Happened?, Reptilia, Automatic Stop, 12:51, You Talk Way Too Much, Between Love & Hate, Meet Me In The Bathroom, Under Control, The Way It Is, The End Has No End, I Can't Win

Ze všech part, které stojí za renesancí rocku, jenž už skoro všichni ještě nedávno měli za odepsaný žánr, jsou The Strokes jedni z těch komerčně nejúspěšnějších. A také jedni z těch melodičtějších, kteří navíc svou jednoduchostí stále nepřestávají vzbuzovat údiv. Vlastně jde jakoby o paralelu roku 1976, kdy najednou posluchači přišli na to, že už mají plné zuby všech dinosauřích kapel typu Yes a že jednoduché tříakordové spolky typu Clash či Sex Pistols jsou mnohem zábavnější. Dnes tu namísto Yes máme nu-metalové party, a pak také některé taneční projekty, které jen vrství bez nápadu na sebe rytmy a samply. A není nic známějšího než fakt, že hudební historie se vlastně jen neustále v cyklech opakuje.

Jenomže pokud děláte složitou muziku s bohatou instrumentací a nabubřelým aranžmá, nedostatek nápadů snadno zamaskujete, zatímco u jednoduchých písniček to jde docela těžko, aniž by si toho všichni nevšimli. Takže se může snadno stát, že to, co napoprvé působí čerstvě a neoposlouchaně, je s druhou deskou už jen omšelá nuda. A lze s potěšením konstatovat, že případ The Strokes to rozhodně není. Jejich novinka působí svěže a i při své jednoduchosti ani trochu nenudí. Plaší mladíci tu dokazují, že přesně znají hranice svých možností, což se mimo jiné projevuje i v uvědomění si faktu, že hodinu trvající desky (s výjimkou výběrů či soundtracků) už prostě dnes nikoho nezajímají.

Strokes jsou od počátku řazeni "někam mezi Velvet Underground a Rolling Stones" a ono vzývání pocitu let šedesátých či newyorské nové vlny z první poloviny let sedmdesátých, je cítit i z aktuální nahrávky. I tady slyšíme ležérní, lehce efekty modulovaný zpěv, rytmicky přesné, ale jednoduché a jakoby automatické bicí, namísto sól, na která jsme od jiných zvyklí, spíše pártónové vyhrávky. Ale to všechno si posluchač uvědomí až po několikátém poslechu - napoprvé vše přehluší opravdu silné melodie. První singl "12:51", "The End Has No End" či "Reptilia" (prý nejoblíbenější píseň členů skupiny, původně avizovaná jako "Nightmare", v jejímž textu najdeme i původ názvu alba - "The room is on fire as she's fixing her hair...") jsou jasné hity, na které od jiných interpretů čekáme léta. A při vědomí excelentně propracovaného zvuku je jasné, že skutečnost, že se skupina při tvorbě desky rozešla s producentem Radiohead Nigelem Godrichem, vůbec není výsledku na škodu.

Stejně jako na debutu jsou i tady písničky výstižné a stručné, jako když do místnosti plné žvanilů přijde někdo, kdo dokáže během jediné věty vyřknout opravdovou myšlenku a vše podstatné zároveň. Oproti prvnímu záseku "Is This It" zde působí o něco měkčeji, melodičtěji a méně zvukově "špinavě" , ale tím, jak si se svým materiálem pánové vyhráli, aniž by tím ztratil svou lehkost a svěžest, se přece jen posunuli o notný kus dál. A pokud ten pocit po prvním přehrání nemáte, nebojte si je pustit znova. A ty, které to ani pak netrkne, zbývá jen politovat - The Strokes nejsou v nastupující vlně (která se sice tváří retro, ale ve skutečnosti vytváří trend) sami a poslední slovo ještě určitě nebylo vyřčeno.

Související články

Nové desky pro 13. týden (Nové desky)
Mars Volta potěší šestou studiovkou začátkem jara (Novinky)
The Vaccines natáčeli s Albertem Hammondem z The Strokes (Novinky)
Song v Casablancasově reklamě na parfém je jeho dílem (Novinky)
Na kultovní desku The Strokes vzpomínají hvězdy v nových coververzích (Novinky)
The Strokes: "S nahráváním začneme ASAP!" (Novinky)
The Strokes se měsíc po vydání novinky pustili do další desky (Novinky)
Živě: The Strokes - Taken For A Fool (ft. Elvis Costello) (Video Jukebox)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 31. března (Americké hitparády)
The Strokes - Angles (Recenze CD)

Názory

Sick... (Jan, 27.05.2004 22:04) Reagovat

Už mě serou retro bandy, které žvaní o tom, že nemají žádný image, přičemž všichni stereotipně mají rozcuchané vlasy, rifle, špinavé tenisky, v levé ruce cigáro, v pravé plechovku piva a ještě stačí hrát na kytaru. Videoklipy kde je záběr na kapelu jak do toho někde v garáži řeže....a všichni se mžou posrat jak je to cool retro...
No tak si představ tyhle kluky z retro bandy jako (Simona, 31.07.2004 13:35) Reagovat

No tak si představ tyhle kluky z retro bandy jako ulízaný sladký chlapečky stylu Lunetic, Aha a Ha ha, nebo jak se všechny ty naše dávno rozpadlý český klučičí kapely menujou, hrající tuhle trochu uřvanou hudbu.. To by byla blbá image.
nema chybu (makruzz, 08.01.2006 19:06) Reagovat

tuhle desku uz posloucham vic nez pul roku a stale me bavi. je to paradni vec

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »