Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Podzimní album či album podzimu?

02.12.2003 05:01, Ladislav Tajovský

James Harries, manchesterský rodák momentálně přebývající v Praze, vydává své druhé sólové album. Pokud vám jeho jméno doposud nic neříkalo, měli byste zbystřit, protože "The Straight Street Session" není deska, jaké vycházejí každý den. Více se dozvíte z naší recenze.

9/10

James Harries - The Straight Street Session

Celkový čas: 37:15

Skladby: Cafe Del Mar, Get Down, Angelina, All I Need, Gather Me In Your Arms, This Is Not Happening, Sc-fi Film, I'm Happy, Moving

Vydavatel: Indies

James Harries není z těch, kteří by svou hudbu potřebovali propagovat stovkami rozhovorů a tiskových konferencí. Oč méně je jeho hudba známá, o to je poctivější a o to přísnější měřítka snese. A nemusí se k tomu nutně tvářit smrtelně vážně a přemítat nahlas o světodějných problémech ani jezdit počítat vážky na druhý konec zeměkoule. "The Straight Street Session" je Harriesovým druhým albem (po loňském "Chapter IV"); kromě toho se věnuje scénické hudbě, je vyhledávaným studiovým hráčem a hostoval na albech "zavedenějších" umělců (mimo jiné např. Terry Lee Hale). Na CD se spolu s ním podílela absolutní špička našeho jazzu -světově uznávaný pianista Emil Viklický a basák Petr Dvorský, který je přes svůj nízký věk pojmem mezi zasvěcenými. Z takové sestavy doprovodných hráčů těžko mohlo vzejít něco špatného - a také nevzešlo.

Album zní mimořádně sevřeně, zároveň však vstřícně a naprosto suverénně. Všichni zúčastnění jsou mistry svých nástrojů, a tak není divu, že všech devět písní šlape jako hodinky. Hodně specificky posazený hlas ústřední osobnosti si pohrává s jednotlivými tóny tak, jak to většinou slýcháme u mnohem starších ročníků (Harries se narodil v roce 1974). Jeho hlas zní naléhavě, že by se kámen ustrnul, současně se mu však daří vyhýbat se přebytečnému patosu a přílišnému "tlačení na pilu". Přesto je jeho hudba (je výhradním autorem všech písní, včetně textů) hodně emocionální, slyšíte v ní názvuky amerického blues a country stejně jako evropské populární hudby tak, jak se hrála před půlstoletím v zakouřených barech a kavárnách. Frázování přesně odpovídá tempu skladeb a zpěvák posluchače netrápí samoúčelným exhibováním.

Harries je nejsilnější v pomalých skladbách, kdy plně využívá souznění zastřeného hlasu s instrumentálním mistrovstvím svých spoluhráčů (poslechněte si Viklického v "Get Down" a pochopíte, o čem je řeč). Písně nejsou nijak veselé, včetně hodně osobních textů, které evidentně reflektují autorovy soukromé zážitky a znějí tak přesvědčivě, že vůbec nepochybujete o tom, že vše "se stalo přesně tak, jak je psáno". O takové hudbě se těžko hovoří a ještě hůř píše. Je to hudba, která se musí poslouchat a vše ostatní pouze rozmělňuje výsledný dojem; hudba, která míří přímo k srdci a hlavou se pouze kmitne.

Harries s Dvorským a Viklickým natočili bezesporu vynikající album, které patří k tomu nejlepšímu, co u nás letos vyšlo. Komerční potenciál však bude asi minimální - můžeme sledovat, jak si povede ve srovnání s právě vycházející deskou Dana Bárty & spol. Osobně tipuji, že prodejnost a věrohodnost bude u obou alb zhruba stejná. Akorát v opačném poměru.

Související články

Do Roxy míří James Harries, Silicone Soul, WWW a další (Tiskové zprávy)
James Harries, Lenka Dusilová, Palác Akropolis, Praha, 9.3.2011 (Fotogalerie)
James Harries, Lenka Dusilová, Palác Akropolis, Praha, 9.3.2011 (Naživo)
James Harries - Growing Pains (Recenze CD)
Turné Jamese Harriese jde do finále, ve středu končí v Praze (Novinky)
Nové desky pro 5. týden (Nové desky)
James Harries má hotovo a vyráží na cesty (Novinky)
James Harries, Divadlo Dobeška, Praha, 5.3.2009 (fotogalerie) (Fotogalerie)
The Levellers, James Harries, Palác Akropolis, Praha, 16.11.2008 (Naživo)
James Harries konečně představí svou kapelu i Praze (Novinky)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »