Recenze CD

Polibte ten prsten, jeho veličenstvo Iggy se vrací!

24.10.2003 05:01, Antonín Kocábek

Iggy Pop je i přes svůj věk zatraceně vitální pán. Na svém novém albu se vrátil ke svým kořenům prostřednictvím oprášených The Stooges a zároveň přizval ke spolupráci i mnohem mladší muzikanty. A když o ničem jiném, tak o skutečnosti, že se mají od něj ještě stále čemu učit, deska "Skull Ring" vypovídá od začátku do konce.

8/10

Iggy Pop - Skull Ring

Celkový čas: 52:59

Skladby: Little Electric Chair, Perverts In The Sun, Skull Ring, Superbabe, Loser, Private Hell, Liitle Know It All, Whatever, Dead Rock Star, Rock Show, Here Comes The Summer, Motor Inn, Inferiority Complex, Supermarket, 'till Wrong Feels Right , Blood On Your Cool

Tak copak nám zas předhodil 'ten starej punker'? Jen ti, kteří Iggy Popa nikdy neviděli v posledních letech v akci či alespoň neslyšeli desky jako třeba "American Caesar", mohou pochybovat o jeho vitalitě a hudební potenci. Ovšem i skalní fanoušci by si jen těžko připouštěli tu eventualitu, že by je snad mohl tenhle vychrtlý rocker, na kterém bujné mládí zanechalo viditelné stopy a který už čtvrt století vypadá jako nad hrobem, něčím překvapit nebo snad dokonce zaskočit. Má svou laťku a mnozí progresivní elektro mágové jistě skončí v důchodu dřív než on, ale od radikálních zářezů do hudební historie už tu jsou přece jen jiní. A přesto jeho nové album svým způsobem poměrně slušným překvapením je.
Tedy ne že by Iggy přišel s něčím ultra novým, spíš naopak. Ale překvápko to je. Poté, co se ve vší nahotě ukázala slepá ulička nu-metalu, ve kterém se nyní už jen omílají vyčerpané vzorce, a na síle zas získávají z tradičních rockových kořenů vzešlé party typu Black Rebel Motorcycle Club, které vracejí rocku jeho původní jednoduchost a energii, jako by na hladinu vyplul i někdejší James Osterberg. Zapomeňte na pohodové desky, jakou byla příjemná a melodická "Brick By Brick" s mediálním megahitem "Candy", či relaxačně oddechová "Avenue B", na kterých nebyla nijakou zvláštností akustická kytara. Tady se zas jede ostře, často s nasazením nadoraz a volume doprava.
Na první pohled do bookletu se zdá, že máme před sebou nějaký obskurní výběr. Až na jedinou výjimku jsou totiž všechny skladby podepsány jako Iggy a někdo. Jenomže deska je nově natočená a spojení s občas i o generaci mladšími muzikanty je prostě záměr. Iggy jako interpret se tu nechává doprovázet dvakrát Green Day, dvakrát The Peaches a jednou (v bezkonkurenčně nejslabším momentu desky) Sum 41. Tato část desky nejenže zní občas klišovitě, ale hlavně bledne v sousedství šesti kousků s The Trolls a čtyř s bratry Ashetonovými pod značkou The Stooges, legendárního to Iggyho odraziště z počátku sedmdesátých let. V nich zní, jako by od té doby ani žádný čas neuplynul - brutálně syrově a nahlas, bez zbytečných příkras a instrumentálních kudrlin. Burácivé stěny zkreslených kytar, agresivní salvy bicích a maximální nasazení - to jsou atributy opravdového rocku a potažmo punku v jeho původní, ryzí podobě, která je tak vzdálená současným pophybridům, které se tím slovem jen ohánějí. Jestliže však skladby s The Stooges znějí přímočaře a s údernou energií, ty s The Trolls jsou spíš temně valivější, náladovější a poslechově zajímavější. Obě polohy jakoby se ideálně doplňovaly a právě ony pozdvihávají celé album nad běžný průměr.
Ne, že by poslední Iggyho desky byly vyloženě špatné, ale tahle je po deseti hubených letech převyšuje o několik tříd. Nic nepředstírá a Iggy se tu nachází ve skvělé formě, se samozřejmou drzostí teenagera, ale zároveň bohatý zkušenostmi téměř šedesátníka, který už prostě dávno ví, co chce a tím je pořád o krok před svými mladými následovníky. A ten jazyk jakoby z bookletu vyplazoval na všechny, kteří měli tu drzost na to zapomenout.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Freud (Ilja Muromec, 24.10.2003 14:22) Reagovat

    Zajimavej nadpis, ale "Polibte si prdel, Iggy Pop se vraci", by znelo lepe ;o).
    Ale jak by řekl Freud, i za tímto nadpisem se skrývá sexuální touha.

  • Děkuju (Janča, 26.10.2003 07:41) Reagovat

    Tak jsem na základě vaší recenze usoudila, že ta deska by fakt mohla být dobrá a šla jsem si jí koupit. A ona fakt skvělá je!!! Těch hvězdiček mohlo být klidně víc! Děkuju za tip.

  • Supr deska (lubos, 19.11.2003 15:14) Reagovat

    No zahlid jsem booklet ve vyloze prodejny a hned jsem dovnitr bezel a koupil si ho, nebot jsem vedel, ze me Iggy nezklame. A nezklamal. Naprosto vyborna deska, je celkovy dojem trochu kazi POPOVKA se Sum 41. Jinak porad starej punker - rocker. Iggy, DIKY!!!!!!!!!

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí