Recenze CD

Dlouhá cesta k témuž cíli

21.10.2003 05:00, Luboš Kreč

Někomu souzeno není, někomu je. Třeba takovým Nickelback nepochybně Bůh fandí, protože oni jsou dokladem toho, že uspět se dá i s průměrnou hudbou. Tito grungeoví pohrobci nikdy nedělali výjimečnou muziku, přesto se jejich desek prodaly miliony kusů. Se čtvrtou "The Long Road" se to má podobně.

6/10

Nickelback - The Long Road

Celkový čas: 40:11

Skladby: Flat On The Floor, Do This Anymore, Someday, Believe It Or Not, Feelin' Way Too Damn Good, Because Of You, Figured You Out, Should've Listened, Throw Yourself Away, Another Hole In The Head, See You At The Show

Vydavatel: Universal

Zázraku jsme se holt nedočkali, realita jednou poznaná zůstává více méně stejnou. Nickelback na "The Long Road" navazují na devítimilionovou průlomovku "Silver Side Up", aniž by se oprostili od neduhů předchůdce, aniž by překvapili. Nadále kráčejí dlouhými Kroegerovými kroky skrze kytarový les, nastavují pěknou tvář slunečnímu svitu, pokyvují sličným dívkám a sem tam propotí tričko. Dnes jsou akorát vyšší a možná o trochu zkušenější.
Jsou taková normální čtyřka, že když je člověk vidí na obrázku, jak posedávají před saudkovskou zdí, chtěl by na ně křiknout: "Tak co, chalani, jak se daří? Vy jste jako my, obyčejní lidé!" Ani stopy po tetování, piercing abys mikroskopem hledal, nekonvenční hadry jakbysmet. Nelze se tomu ovšem divit, protože ačkoli se říká "nesuď podle kabátu", v případě Nickelback ohoz prozrazuje hodně. Například tolik, že skupina se pevně drží ve vyjetých hardrockových kolejích, jež zaboha neopouští, a umělecká konvenčnost tak plně odpovídá té kabátové.
Většina z vás si asi pamatuje na hit "How You Remind Me". Na novince pochopitelně nemůže chybět spřízněnec, singl "Someday", který jakoby "How You Remind Me" z oka vypadl, už rotuje v rádiích a všichni se jistě tetelí spokojeností. Ostatní materiál nikterak nevybočuje z "nickelbackovského rámečku", takže skutečně kytarové riffy jsou přiostřeny přesně tak, aby se jich nezalekl fanoušek popovějšího rázu, pouze výjimečně se kapela odváží naprat to do nás plnou parou (nejlepší věc desky "Feelin' Way Too Damn Good"). Produkce je ošetřena stylem hlavně žádné extrémy, tudíž byste marně čekali sólové partitury, složitě komponované gradace a písňové linky či melodická mystéria. Typický příznivec Nickelback to ovšem ani nevyžaduje, mám ten pocit.
Když si tak píšu tuto recenzi a poslouchám "The Long Road", dochází mi, že čtvrtá deska snese tvrdší kritiku než "Silver Side Up". Oproti předchůdci je propracovanější, co se melodií týče, snad i nepatrně tvrdší, má ještě o chlup kompaktnější ráz a dohromady tak působí méně nudným dojmem. Prostě příjemně plyne, nesmíte ale o produkci nikterak hlouběji přemýšlet, protože Nickelback jsou veskrze jednoduchá, nenáročná a do značné míry triviální muzika.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Nickelback sú Klasa!!! (Renie, 06.05.2004 14:46) Reagovat

    Ako si sám povedal Nickelback sú na prvý pohľad obyčajní:to ti nikto neberie, ale tvrdiť,že ich hudba je nudná-TAK TO JE UŹ PREHNANÉ!!!Album the Long Road je už na prvé počutie odlišné od Silver Side Up.Len hluchý alebo totálny ignorat by si to nevšimol!A priznaj si,že sa ti nepozdávajú len preto lebo nemajú potetované telá a nepočuť o nich nijaké škandály.Uznať,že aj normálni ľudia môžu byť úspešní bez zbytočného pretvarovania by bolo pre teba asi veľmi ťažké!!!

  • renie ma pravdu (miro, 07.10.2008 14:57) Reagovat

    Podla mna to renie vystihol,
    autor tejto recenzie nepochopil, ze kazda skupina ma urcity styl ci rukopis a pochybujem o tom, ze by si aj taka slavna skupina ako metallica menila na kazdom albume nejako vyrazne svoj styl.
    Ked porovnam silver side up s all the right reasons hned je jasne ze na kazdom albume sa styl meni len ciastocne. A to je len dobre.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí