Bowieho šťastné hodiny na konci století

18.10.2003 11:49 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Tři nedávná alba Davida Bowieho vycházejí v reedici. Jedním z nich je i deska "Hours...", kterou se pokusíme postihnout v naší recenzi. Jaká byla poslední Bowieho novinková kolekce ve 20. století, v němž sám Bowie patřil k nejvýznamnějším umělcům vůbec?
8/10

David Bowie - Hours...

Skladby: Thursday's Child, Something In The Air, Survive, If I'm Dreaming My Life, Seven, What's Really Happening, The Pretty Things Are Going To Hell, New Angels Of Promise, Brilliant Adventure, Dreamers
Celkový čas: 47:05
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Za posledních osm let vydal David Bowie pět novinkových desek včetně letošní "Reality", reedice starších řadovek a výběr instrumentálek "All Saints". Loni vypustil do světa výtečné album "Heathen" a ještě stihl bilancovat výběrovkou "Best Of Bowie", nemluvě o několika DVD. Tak plodných interpretů a autorů dnes najdeme na vrcholové světové úrovni velmi pomálu. Moudré hlavy usoudily, že by nebylo od věci připomenout ještě jednou věci nedávné z druhé půle devadesátých let, a tak se svého znovuuvedení dočkaly tři desky: "Outside", "Earthling" a "Hours...".

Základním faktem určujícím ráz Bowieho "Hodin" je skutečnost, že následovaly po kolekcích založených na experimentech s elektronikou, moderními zvuky a progresivními hudebními postupy. Bowie se vrátil ke schématu obyčejnějších písní a příliš se nesvazoval ani ucelenou koncepcí jako v případě "Outside". Paradoxně (nebo právě proto?) je album "Hours..." lepší či silnější než jeho předchůdci. To si dovoluji tvrdit díky výhodě pohledu s odstupem několika let a díky tomu, že současné vydání tří reedic přímo svádí ke srovnávání. A na rozdíl od nedávných remasterovaných desek AC/DC, kde se jaksi počítá s neměnností materiálu, je Bowieho tvorba mnohem pestřejší a inovativnější.

Návrat ke klasičtěji vystavěným písním ovšem nevylučuje moderní zvuk, elektronika ale není prvotně vystavena do popředí - v případě tvrdších skladeb zahušťuje kytarový zvuk ("The Pretty Things Are Going To Hell") anebo třeba pomáhá navozovat překvapivě orientální nálady (instrumentálka "Brilliant Adventure"). Po nervních a znepokojivých náladách dvou minulých desek na "Hours..." nalézáme krásně vykreslené pomalé skladby, melodické a chlácholivé, klidně hratelné jen s akustickou kytarou: "Thursday's Child" (i skvělý videoklip podtrhuje návrat od futurismu a neklidu k "obyčejnosti" a vyrovnanosti), "Survive" a "Seven".

Moderní technologie Bowie vstřebal, aby ještě více obohatil svou genialitu. Další desky, "Heathen" a nejnovější "Reality", už nejsou za každou cenu moderní, už jsou "jen" vynikající. Bowie si ovšem na "Hours..." neodpustil ani věci, jež ho odjakživa pasovaly na vizionáře a hledače. K písni "What's Really Happening" vypsal prostřednictvím svých internetových stránek konkurs na text - výsledkem bylo doručení několika tisíců textů. A abych parafrázoval jeden výrok z filmu "Ať žijí duchové", booklet desky je opět "vysoce umělecky ztvárněný".


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY