Recenze CD

Rychlý útěk z lapáku

22.08.2003 05:00, Pavel Parikrupa

Dlouhý seriál reedicí desek australských nezmarů AC/DC pokračuje diskem nazvaným "'74 Jailbreak". O tom, že toto (mini)album je v dlouhé řadě všech poněkud výjimečné, se dočtete v naší recenzi.

6/10

AC/DC - '74 Jailbreak

Celkový čas: 24:22

Skladby: Jailbreak, You Ain't Got A Hold On Me, Show Business, Soul Stripper, Baby, Please Don't Go

Vydavatel: Sony Music / Bonton

"'74 Jailbreak" je v diskografii australské kapely AC/DC (pro naše pamětníky též Praha/Děčín) výjimečným počinem hned z několika hledisek. Předně je třeba zdůraznit, že album bylo vydáno v roce 1984, ale obsahuje nahrávky pořízené o desetiletí dříve, které se díky vydavatelské politice tehdy nedostaly na mimoaustralský trh. Čili se jedná o jakési splacení dluhu, aby nebyli fanoušci v jiných částech světa ochuzeni o celkem zajímavé skladby.
Další specifikum je ve stopáži desky - obsahuje jen pět nahrávek a má necelých pětadvacet minut, takže je to spíše jen EP nebo minialbum než dlouhohrající deska, taky obsahuje jednu coververzi, což není u AC/DC zas tak obvyklá věc ("Baby, Please Don't Go" od Big Joe Williamse). Zvuk alba je typický pro sedmdesátá léta, třeba "You Ain't Got A Hold On Me" zní jako od Kiss. AC/DC si zde teprve definují svůj charakteristický projev, jež se dodnes příliš nezměnil. Od první písně je jasné, že kostru tvoří ústřední kytarový riff Anguse Younga, kolem něhož se nabaluje vše ostatní včetně vysokého hlasu Bonna Scotta.
Vrcholem desky jsou dvě závěrečné položky - šest a půl minuty dlouhá "Soul Stripper" je ukázkou, dá-li se to tak říci, až taneční písně v podání AC/DC - obsahuje pravidelný tep bicích s výraznou basovou linkou, až po dlouhém instrumentálním úvodu přichází zpěv, nezbytný halekavý refrén a pěkné kytarové sólo. Závěrečná "Baby, Please Don't Go" ještě zvýší obrátky a kapela podává excelentní výkon završený po prvním falešném konci skvělým dialogem Youngovy kytary a Scottových odpovídaček.
"'74 Jailbreak" je jen pro skalné z nejskalnějších. Pro běžného posluchače má málo skladeb a jsou to spíše rarity než velké hity, ovšem dobře se v nich ukazuje prazáklad, na němž stavěli AC/DC v budoucnu - blues a boogie.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí