Recenze CD

Husté jé, jé, z Nového Yorku

05.06.2003 18:28, Pavel Parikrupa

Bráno měřítkem dnešní běžné mainstreameové či dokonce rádiové hudební produkce můžeme chápat album "Fever To Tell" jako těžkou alternativu. Tato debutová deska (nepočítáme-li předchozí EP) představuje americkou trojici Yeah Yeah Yeahs. Seznamte se i vy prostřednictvím naší recenze.

7/10

Yeah Yeah Yeahs - Fever To Tell

Celkový čas: 37:16

Skladby: Rich, Date With The Night, Man, Tick, Black Tongue, Pin, Cold Light, No No No, Maps, Y Control, Modern Romance

Vydavatel: Universal

Na světě denně vznikají desítky kapel a stovky písniček, i když se říká, že všechno už bylo zkomponováno a ty nové skladby jsou jen variacemi už minulých. V podstatě nic nového nepřináší ani trio Yeah Yeah Yeahs z New Yorku, jež se v posledních měsících stalo velmi populárním ve Státech i v Británii. Při prvním setkání s názvem kapely jsem byl přesvědčen, že se jedná o kytarovou partičku z Londýna či Manchesteru, ale není tomu tak. Název klamal tělem, neboť Yeah Yeah Yeahs je docela drsná americká banda, co hraje garážový punkrock. Tedy převážně, protože pár zpestření se přeci jen najde.
První poslech alba "Fever To Tell" se mi jaksi slil dohromady, ale s každým dalším (a pozornějším) náslechem jsem se začal mít více na pozoru. Po úvodním vzpamatování z neučesaného zvuku jsem projevu kapely přišel na chuť. Trojice bez basy Brian Chase (bicí), Nick Zinner (kytary, bicí mašinky) a děvče Karen O (zpěv) produkuje krátké přímočaré vypalovačky prosté muzikantských exhibic, jen skladby "No No No" (ta má v kontextu desky neslýchaných pět minut) a pomalá závěrečná "Modern Romance" obsahují větší instrumentální plochy a více experimentování. Hudební doprovod je jinak na "Fever To Tell" úsporný, ale rámusu nadělá habaděj.
Dovolím si čtenáři navrhnout přirovnání, díky němuž si může utvořit představu o tvorbě Yeah Yeah Yeahs. Zkuste si v duchu zkřížit The Strokes (ale trošku tvrdší) a Skunk Anansie (zpěv dle vzoru Skin si můžeme vychutnat zejména ve skladbě "Man"). Karen O může připomenout i zblázněnější verzi Gwen Stefani z No Doubt (viz ska "Pin"), ovšem překvapivě věrně i Chrissie Hynde ("Maps" a "Y Control" určitě vypadly z nějaké zapomenuté složky Pretenders). První půlka alba je drsnější a přímočařejší, na posluchače se muzika valí nekompromisně a bez slitování pod heslem "Vítejte v hlučné garáži!"
Ano, rock and roll žije, Yeah Yeah Yeahs to dokázali - jen houšť a větší kapky. Možná právě dnes večer někde v New Yorku, Londýně či Ostravě vznikne v malé zaprášené zkušebně nová skupina, co si vezme to nejlepší z odkazu minulosti, přidá svou drzost a odvážně to nahustí posluchačům do kebulí. Nezmění zeměkouli, ale aspoň si užije trochu legrace a na kluky z kapely poletí holky. A jestli budou mít v čele takovou frontwoman jako Karen O, pak se světe třes!

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • lemone, a co tohle? (Fík, 05.02.2006 23:18) Reagovat

    Dost delikatesní rockový hukot. Nezdá se ti to taky tak ujetý, až je to vlastně úplně geniální? Ale zase pod 40 minut. Kdy už s takovými praktikami všichni skončí...

  • Ou jééé... (space.lemon, 05.02.2006 23:46) Reagovat

    No Fíku, ty se nezdáš! :))) No přijde mi to lepší než 90% anglických kytarovek. (USA-borci, žejo) Pro mě jsou na 1. místě Libertines, pak Von Bondies (taky US), Subways, Strokes (btw. víš, že Last Nite je geniální song?) a možná Bloc Party. Je bych zařadil asi za Subways, ale ještě uvidím, bo jsem si zapomněl stáhnout ty nové Strokes. ... 45 minut je délka vinylu, točit delší desky je úplně zbytečné! Navíc správná punková deska trvá buď 35 minut a nebo těch 45, ale je na ní aspoň 20 songů. Takže OK.

  • tak OK (Fík, 07.02.2006 00:15) Reagovat

    Ta jména budu teprve zkoušet, nemusí mi to vůbec sednout, u YYY na kvalitní bedně zní ale nádherně všechno. "Upřímnou nepodbízivou živočišnou opravdovost" opravdu neřeším, prostě nahrávka zvukem, nástroji, melodií a hlasem sedne, nebo ne - a nezáleží na stylu a na "komerčnosti". A může to být hlučnější nebo naopak downtempová pohoda.

  • kat KO (space.lemon, 07.02.2006 00:32) Reagovat

    A chceš snad říct, že mi záleží na stylu? Haha! Předsudky mám tak maximálně k metalu (kvůli jeho pofidérní estetice) a ke country. Jinak poslouchám, co se mi líbí. Od Pizzicato Five - Baby Love Child (z Futuramy, strašná sračka, nádherná písnička :)) až třeba po Gnu (noise/hardcore, 1. deska mi poškrábala přehrávač:D ). Jenže já to neměřím na čistotu zpěvu a zvuku, u mě jsou mírou vyvolané emoce a ty ve mě vykalkulované věci nevyvolávají. Ani kdybych chtěl!

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí