Recenze CD

Pekelně dobrý živák Machine Head

19.05.2003 05:00, Luboš Kreč

Charismatický Robb Flynn a jeho kumpáni z Machine Head přichystali po desetileté existenci souboru koncertní desku nazvanou "Hellalive". Sedmdesát minut šlapajícího heavy metalu určitě potěší všechny milovníky hrubiánské muziky.

8/10

Machine Head - Hellalive

Celkový čas: 77:14

Skladby: Bulldozer, The Blood, The Sweat, The Tears, Ten Ton Hammer, Old, Crashing Around You, Take My Scars, I'm Your God Now, None But My Own, From This Day, American High, Nothing Left, The Burning Red, Davidian, Supercharger

Vydavatel: Universal

Machine Head jsou pojem. Na tom se shodnou asi všichni, kterým tvrdá muzika není proti mysli. Už když vydali debut "Burn My Eyes" v devadesátém čtvrtém, hovořili o nich mnozí jako o spáse heavy metalu. V dalších letech se Flynnova formace zvukově přeci jenom kousek posunula, nicméně alba "The More Things Change...", "The Burning Red" a "Supercharger" nadále podávala nadprůměrně kvalitní obraz moderně pojatého hard core - metalu. Ačkoli už nikdy nedobyli mety, jichž se jim podařilo ztečovat s "Burn My Eyes", nadále se těšili záviděníhodné popularitě. Není těžké uhodnout proč - jako většina rockových souborů také Machine Head milují živé koncerty. A stejně tak je milují jejich fanoušci, kterým je určeno live album "Hellalive", jež bylo pořízeno v prosinci 2001 v Londýně.
Shodou okolností jsem měl možnost shlédnout koncert v Glasgow z téže šňůry k desce "Supercharger" a mohu potvrdit, že Machine Head jsou z těch kapel, které strhávají energií, a nikoli světly. Otvírákem "Hellalive" je absolutní pecka "Bulldozer" ze "Supercharger". Asi si nelze představit vhodnější písničku z diskografie skupiny na zahájení show. Výtečná gradace, stadiónový pokřik, ostré kytary... Ani další songy nezůstávají nic dlužny své pověsti: "The Blood, The Sweat, The Tears", "Ten Ton Hammer", "Old" atd. Jak už to v případě živáků bývá, je i "Hellalive" zároveň suplementem za dosud nevydané best of, takže na CD nenajdete příliš slabých kousků. Navíc hitovky jsou zabaleny do obhroublého zvuku, který leží kdesi na spojnici mezi studiovou čistotou a klubovým bahnem.
Nemůžu si pomoct, ale "Hellalive" je přesně ten typ koncertní desky, jenž má smysl. Jednak se Machine Head pohybují na světové scéně dost dlouho na to, aby live vydali, jednak mají k dispozici materiál, který po tom přímo volá. Poslouchat alba, která sice mají v hlavičce "live", ale jinak se příliš neodlišují od regulérních kousků, nikterak nezaujme. Z "Hellalive" ovšem cáká energie, nadšení, agrese, elán. Prostě život. Tomu ostatně odpovídá charakter jakéhosi editorialu, v němž se píše: "Takže popadněte pivo, vložte desku do přehrávače, pořádně to vohulte a vychutnejte si, že žijete." Zřejmě už víte, co teď máte udělat...

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí