Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Rozhovory

Status Praesents - Někdo lepí letadla, my děláme muziku

20.02.2003 05:00, Luboš Kreč

Pražská metalová skupina Status Praesents si vysloužila na konci ledna zvýšenou pozornost českých rockových fanoušků. V duchu loňského stříbrného úspěchu v soutěži Rock Made In Gambrinus vydala suverénní desku "510", kterou pokřtila při koncertu v Paláci Akropolis. Tehdy se také zrodil nápad udělat rozhovor. Ale nejen to...

Rock Made In Gambrinus je spolu s Jim Beam Music nejprestižnější česká hudební soutěž pro nadějné skupiny a interprety. Jelikož rozhovory s finalisty druhé jmenované přehlídky jsme vám již zprostředkovali, přišlo logicky na řadu trio Satisfucktion, Status Praesents a Votchi, které se probojovalo do závěrečných zápolení RMIG. Jako první jsme zpovídali Status Praesents, v soutěži stříbrné. V žižkovské hospodě Dublin jsem se týden po křtu desky "510" setkal se zpěvákem Vojtěchem Kopřivou a kytaristou Tomášem Vlčkem. Posezení to bylo dlouhé, veselé a nepochybně příjemné. Ještě štěstí, že jsme se museli po dvou hodinách rozejít, neboť belgické pivo dokáže ztropit halasnou neplechu. Pak by možná došlo na Vojtova slova, podle nichž mají lidé rockery zafixovány jen jako pijany a hulváty.

Máte za sebou vydání desky, která se křtila ve středu 22. ledna v Paláci Akropolis. Bylo posledních pár dní (či týdnů) náročná doba?

Vojtěch: Ono to bylo dost hektické, protože pro desky jsme jeli až v úterý do Loděnic.
Tomáš: To by bylo na samostatný rozhovor ohledně Loděnic. Tyhle problémy vznikly ale z jednoho důvodu - všechno jsme si dělali sami. Obaly, multimediální bonus. Naštěstí jsme to stihli alespoň tak, že na křtu bylo co polévat šampáněm. Vlastně všechno vyšlo podle plánu.

Stála vás teda deska víc nervů než radosti, či naopak?

Tomáš: My jsme věděli, jak to bude vypadat. Neseděli jsme doma a neklepali jsme se, co z toho vyleze. Nezoufali jsme si, co kdyby někdo náhodou tohle a tamhleto. Nicméně je fakt, že jsme čekali a trochu nervózní asi byli. Každopádně mě to bavilo a hrozně jsem se na to těšil.
Vojtěch: Mě mrzí jediná věc, že jsem se kvůli státnicím nemohl víc podílet na přípravě. Ale jinak se mi ta deska hodně líbí.
Tomáš: Já už se těším na natáčení další desky (smích).

To mi přihráváš rovnou na další otázku. Jeden by si řekl, že Status Praesents jsou momentálně docela úspěšná skupina, když vydali novou desku, pokřtili ji v Akropoli a k tomu loni skončili druzí v Rock Made In Gambrinus. Jaké jsou další mety?

Vojtěch: Já jsem řekl jasně, že pro mě bude nejvyšší metou zahrát si jako předkapela před System Of A Down, až budou hrát v Praze (smích).

Na tuhle metu bys mohl čekat pěkně dlouho a vůbec se jí nedočkat.

Tomáš: Tohle by byl spíš takový super cíl. Jinak chceme natáčet desky dál, akorát si dáme chvilku pohov, protože teď jsme vlastně vydali dva roky po sobě album. Vzhledem k tomu, že si to děláme sami a čtyři z pěti lidí jsou na škole, nebudeme si to schopní teď zase dovolit. Už jsme také nakoupili nějaké vybavení a stálo nás to dost. Pokud do toho tento rok někdo nevstoupí, budou mít fandové smůlu (smích).

A není nebo nebyla v jednání spolupráce s nějakým vydavatelem?

Tomáš: V podstatě nevedeme nic. My jsme měli nějaké kontakty, ale ta jednání se nevyvíjela způsobem, který by nám vyhovoval.
Vojtěch: Zatím jsou naše zkušenosti takové, že si to lépe uděláme sami.

V čem vidíte hlavní přínos soutěží, jako je RMIG? Pomohlo vám reálně druhé místo?

Vojtěch: Už jenom to, že jsme si zahráli před dvěma a půl tisíci lidí, je náš největší úspěch. A vlastně jsme rádi za druhé místo, protože nám do desky nikdo nekecal. Výhra byla 50 tisíc korun a nahrávací smlouva, my jsme si album ale udělali přesně tak, jak jsme chtěli.

Tomáš: Já jsem tu otázku pochopil jinak. Určitě nám to přineslo hodně, protože se nám ozývají lidé s tím, abychom jim přijeli zahrát do klubu. Právě díky tomu, že jsme byli druzí. Chceme dál zkoušet tyhle soutěže.

Jak se vám líbili vaši fináloví soci?

Vojtěch: Když jsem viděl Satisfucktion, tak mi zamrazilo.
Tomáš: Tam se prezentuje spousta stylů. Třeba Votchi, kteří skončili třetí, jsem nedokázal nikam zařadit. To neznamená, že bych je neměl rád, ale prostě byli hudebně někde úplně jinde.

Ty jsi, Tomáši, říkal, že budete zkoušet soutěžení dál.

Tomáš: Určitě. Chceme se přihlásit hlavně do Jim Beam Music.
Vojtěch: Vy jste teď na MusicServeru měli zprávu o Rock Nymburku, tam jsme se hlásili několikrát, ale vždycky nás vypakovali.
Tomáš: Dočteš se, že je to soutěž pro všechny kapely a všechny žánry, ale ne pro metal.
Vojtěch: Tohle je vůbec v Čechách na pytel, že lidé mají zafixováno, že metal a HC jsou ožralové, feťáci a kdo ví co ještě.

V tisku vás řadí tu k power core, onde k hip-hop core. Snad by stačilo moderní metal. Každopádně - unavuje vás škatulkování?

Vojtěch: Já si myslím, že je to celkem důležité. Lidem to pomůže.
Tomáš: Já jsem o sobě zjistil, že neznám škatulkování a ty správné definice. Když jsme si jednou přečetl, že jsme funky crossover, škatulkování jsem pohřbil.

Kupodivu málokdy jsem se setkal s vaším přirovnáním k nu-metalu, který je jedněmi zatracován a jinými vzýván. Váš vztah k tomu stylu je jaký?

Vojtěch: Já s ním nemám problém. Jsou tam skupiny dobré i špatné. Já se neomezuji na to, co běží na MTV a naopak.
Tomáš: Některé ty skupiny jsou i neprávem haněné.

O to mi jde. Tato vlna, ať se to jejím kritikům líbí, nebo ne, probudila zájem o skutečně tvrdou hudbu.

Vojtěch: Přesně tak. Najdeš mezi nimi spoustu výborných kapel.
Tomáš: V HC je to stejné. Kvalita vedle hrozného shitu.
Vojtěch: Rozpor lze najít i v rámci jedné skupiny. Třeba Limp Bizkit mají některé věci vysloveně perfektní, ale zbytek nestojí za zlámanou grešli.
Tomáš: V tomto případě hraje velkou roli medializace kapely.

S nu-metalem se úzce pojí (někdy až vlezlá) melodičnost, které jste na "510" poskytli slušný prostor. Nebylo tomu tak ale vždy, že?

Vojtěch: To máš pravdu. Nebylo tomu tak vždycky, je to přirozený důsledek vyzrávání. Už to cítíme jinak.
Tomáš: Tvrdá hudba má svoje hranice a když se soustředíš na nemelodičnost, velmi rychle se vyčerpáš. Poslouchat hodinu a půl něco, kde chybí melodie, je hodně monotónní. A také čím jsme zkušenější, můžeme si víc dovolovat.
Vojtěch: U mě osobně je to dáno hodně učením se, protože když jsem do kapely přišel, pouze jsem řval. Teď už se snažím s hlasem pracovat.

To by mě vůbec zajímalo, jak si o svůj hlas pečuješ, že pak vydržíš vydávat ze sebe během koncertu takový mix skřeků, křiku a zpěvu?

Tomáš: Jen se pochlub (smích).
Vojtěch: Nechci, aby to vyznělo jako reklama, ale je to vincentka. Tahle minerálka je normální zázrak. Je sice hnusná, ale mně pomáhá. My jsme s Tomášem dokonce chodili na zpěv, ale paní učitelka nám řekla, že takhle zničené hlasivky už dlouho neviděla (smích).

Myslíte, že byste mohli dospět do stádia profesionalizace kapely?

Vojtěch: Asi takhle. Neznám lepší způsob, jak se živit, ale v Čechách to asi nepůjde. To tak maximálně Karel Gott a Bohuš Matuš, kteří ale našimi vzory nejsou.
Tomáš: Podle mě by to bylo na hranici životního minima.
Vojtěch: Pochopitelně bych rád, aby naše honoráře byly větší, ale zatím se to nějak nezvedá (smích). Před dvěma roky jsme se bavili s Petrem z Jolly Jokera a ten nás ujišťoval, že se zase vrací ta vlna zájmu o tvrdou muziku. On totiž zažil boom po revoluci. Prý to tady mělo být cobydup. No a my už přes rok marně čekáme, kdy ta tvrdá vlna dorazí (smích).

A nebyl by ku prospěchu manažer, který by si vzal na starost zajišťování vašich koncertů?

Tomáš: Manažer by byl super, ale je to další člověk, kterého musíš živit. Nadšené a v tomto směru schopné kamarády asi nemáme a profíka nezaplatíme.
Vojtěch: Jelikož chceme hrát, nemůže si říkat o velké peníze, které by nám stejně většina klubů ani nebyla schopná zaplatit.
Tomáš: Peníze, které jsme do toho nacpali, se nám asi nikdy nevrátí, ale nás to baví, a proto to děláme.
Vojtěch: Rodiče se mě pořád ptají, kdy už nám to začne vydělávat, ale já jim říkám, že je to můj koníček. Někdo si lepí letadla, my děláme muziku.
Tomáš: Každopádně co se týče koncertů, máme na dva měsíce dopředu plno.

Dříve jste řekli, že byste nikdy nechtěli zaplatit za koncert s jinou skupinou, trváte na tom? Kdyby se naskytla příležitost, jako když vaši kamarádi Shatter předskakovali Soulfly, zaplatili byste?

Vojtěch: Asi ne. Možná jsme idealisté, ale chceme hrát tak dobře, aby si nás zvali kvůli tomu, co děláme a ne jak platíme. Leda ti System Of A Down, tam bych váhal (smích).

Vprostřed úvah o Soulfly, System Of A Down a hraní na metalových koncertech se k našemu stolu přikradl postarší muž dosti nevalného vzhledu. Cigaretami a alkoholem zničeným hlasem se obrátil na v čele sedící postavu Vojtěcha: "Nechtěl byste šátek se Spice Girls?" Jakmile se v kouři rozplynula salva smíchu, jíž jsme nebohého podomního obchodníka počastovali, zpěvák Status Praesents odpověděl: "Člověče, ani ne. Snad za pár let."

Stává se, že vám pořadatelé zkomolí na plakátech jméno? Teď v Akropoli třeba popletli název desky (a MusicServer potažmo také).

Vojtěch: Jasně. Občas se o sobě dozvíme šílené věci. Jednou nás pojmenovali Status Prasec (smích).

Jsou určitě horší věci než komolení jmen, která vlastnost dnešní společnosti je vám nejvíce protivná?

Vojtěch: Že lidi nedodrží slovo. Že si dělají, co se jim zlíbí.
Tomáš: Vojebávání, vojebávání, vojebávání.
Vojtěch: A já bych ještě chtěl říct, ačkoli je to stará záležitost, že skupina Boron nám dluží peníze (smích).
Tomáš se neustále chechtá...
Vojtěch: My jsme s nimi tehdy hráli, po koncertě jsme jim ještě naložili věci do auta a když jsem se jich ptal, co nám dají (chtěl jsem jenom za cestu), bylo mi řečeno: "A to ti nestačí, že si s náma můžeš zahrát?" Peníze prý neměli, ale přitom spali v hotelu apod.
Tomáš: Ty nás tehdy evidentně vyjebali!

Pomalu se blížíme do finiše, kde na nás číhá internet! V rovnici Status Praesents plus internet se výsledek rovná čemu?

Vojtěch: Internet je výborné médium. Bereme ho vcelku vážně.
Tomáš: Akorát jsme se pohádali u toho, kdo bude dělat naše stránky.
Vojtěch: Děláme si to sami, většinou, když přijedu z koncertu, tak si nejdu hned lehnout a napíšu tam, jaký byl koncert apod. Také je internet skvělé komunikační médium.

Znáte MusicServer.cz?

Vojtěch: Jasně. Od té doby, co jsme se domluvili na tomhle rozhovoru, jej čtu denně. Předtím jsem vás ale vůbec neznal (smích).

Děkuji za rozhovor.

Související články

Soulfly v červnu zotročí brněnskou Flédu (Novinky)
Soulfly zaburácejí na plzeňském Metalfestu (Novinky)
Votchi - Devil Inside Me (Video Jukebox)
Soulfly - Enslaved (Recenze CD)
Nové desky pro 11. týden (Nové desky)
Soulfly - World Scum (Video Jukebox)
Slyšeno v předstihu: Soulfly - Enslaved (Slyšeno v předstihu)
Soulfly zveřejnili detaily ke své osmé studiovce (Novinky)
Masters Of Rock, areál likérky Rudolfa Jelínka, Vizovice, 14.-17.7.2011 (Naživo)
Soulfly představili nového baskytaristu (Novinky)

Názory

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »