Reuniony pro některé zapomenutých, pro jiné dosud neobjevených kapel je trend poslední doby. Můžeme se tak radovat, že indie soubory jako My Bloody Valentine, Ride nebo třeba Pixies se po mnoha letech mlčení znovu pustily do natáčení desek a vydávají se na koncertní šňůry. Na comeback amerických The Breeders si fanoušci sice museli počkat pouhých deset let, přesto s ním počítal asi jen málokdo. Vydání nového alba bylo velkým překvapením, oznámení prvního koncertu v Česku pak ještě větším.

Nebýt cizinců, Lucerna Music Bar by se ve středu večer zaplnil jen stěží.Takhle nechybělo mnoho a klub ohlásil vyprodáno. The Breeders nikdy nebyli prototypem hvězd mainstreamu, na to je jejich alternativní pojetí kytarového rocku těžko přístupné. Podle návštěvnosti se ale dá říct, že hlavně na západ od našich hranic platí za celebrity velkého formátu, a to i u velmi mladého publika. O téhle kapele se někdy mluví jako o Pixies v sukních a není to jen proto, že zpěvačka a kytaristka Kim Deal u nich kdysi působila a kvůli románku s Frankem Blackem se jeho parta na čas rozpadla.

Svůj set The Breeders zahájili úderem desáté hodiny písní "Saints" ze čtvrt století starého alba "Last Splash". O vizuální doprovod se postaraly abstraktní projekce z tvárnic, hlavní motiv přebalu letošní desky "All Nerve". Kim Deal, jediná stálá členka formace, se od dob vzniku kapely příliš nezměnila, tedy když nepočítáme těch pár vrásek, které se na obličeji dnes již skoro šedesátileté dámy objevily. Stále rozesmátá ze sebe na metry daleko vyzařovala radost z hraní a nesmírnou chuť podělit se o ni s ostatními. Jejím protipólem byla basistka Josephine Wiggs - s pevně sevřenými rty a přísným výrazem připomínala učitelku matematiky, kterou na škole nikdo neměl rád. Mnoho na tom nezměnil ani bublifuk, kterým několikrát za večer posílala na spoluhráčky mraky bublin.

Našlápnuté skladby jsou v repertoáru The Breeders skoro v přesném poměru k pomalým, místy čistě akustickým songům. Koncertní nálada se tak přelévala a měnila každých pár minut. Dámské trio s bubenickým mistrem Jimem MacPhersonem v zádech zrekapitulovalo dosavadní diskografii. Dostalo se i na letošní albovou novinku, z níž zazněly "Wait In The Car" či "Skinhead #2". Atmosféru bezstarostných devadesátých let připomněly skladby "No Aloha", "Happiness Is A Warm Gun" nebo hitová "Cannonbal"”.

Kim Deal & její banda koncertem potvrdily, že návraty mají smysl, pokud kapely mají co nabídnout. To u The Breeders není problém, protože jejich typické melodie míchané s disharmonickými motivy fungují i po desítkách let. Tímto dluh, který u domácího publika měli, splatili i s úroky.