Sophie Hunger na "Molecules" dýchá berlínský vzduch

09.11.2018 19:30 - Dan Hájek | foto: Lucie Levá

Na svém novém albu "Molekules" Sophie Hunger hodně utíká do berlínského teritoria a naplno vstřebává tamní elektronickou scénu. Její rukopis však stále poznáte, i přesto, že výsledný zvuk je posunem do jiných vod, byť logickým. Nahrávka zazní naživo i v Praze, konkrétně 11. listopadu v Paláci Akropolis.
7/10

Sophie Hunger - Molecules

Skladby: She Makes President, Silver Lane, There Is Still Pain Left, Tricks, Let It Come Down, I Opened A Bar, Oh Lord, The Actress, Electropolis, That Man, Coucou
Vydáno: 31.08.2018
Celkový čas: 40:13
Vydavatel: Universal

Její multitalent ji dovedl až ke spolupráci s uznávaným trumpetistou Erikem Truffazem. Na svých deskách Sophie Hunger vždy spojovala folkovou podstatu s vlivy jazzu, popu, případně rocku. Od vydání "The Danger Of Light" a následného povedeného alba "Supermoon" však ušla kus cesty. Na novince "Molecules" se rozhodla tuto cestu lehce pozměnit. Nejvíce přitom zjevně čerpala ze svého berlínského pobytu (Sophie v průběhu let žila v mnoha evropských městech). Spojila se s producentem Danem Careym (ten dříve vypomáhal Emilíaně Torrini, Bat For Lashes, Bloc Party a dalším), a tak hned úvodní "She Makes President" je rytmicky výrazný electropop. Sophiina šestá studiová nahrávka je elektrizujícím ekvivalentem k elektronické klubové scéně německé metropole. Vedle mnoha vrstev syntezátorů, programmingu a elektronických bicích však stále rezonuje její indie folkové cítění.

V textech si Sophie pohrává s ironií a svým osobitým pohledem sleduje vztahové molekuly. Její postřehy však nejsou vždy veselé, často tu prosakuje melancholie, případně splín. V "There Is Still Pain Left" dokáže svou uhrančivou přímočarostí vzít dech, následná "Tricks" je pak odlehčeným protipólem (svým způsobem jasná hitovka) a v "I Opened A Bar" hudebnice až koketuje s myšlenkami o svém vysněném nočním podniku. "Molecules" je pestrá mozaika v tématech, ale i v hudebních polohách - zmíněný Carey Sophii otevřel nové hudební obzory. Na druhou stranu se skálopevně držel toho, že ve výsledku má jít hlavně o písničku a o to, aby její tvář byla stále rozpoznatelná. Nadšenci starších věcí, třeba skvělé nahrávky "1983", s tímto úkrokem nemusí být úplně spokojeni, Sophie Hunger je ale svá. "Molecules" je jejím pohledem na noční Berlín pod krůpějemi dešťových kapek a za poryvů větru.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY