V záři jste vydali EP "Veď mě". Obsahuje sedm skladeb a dosahuje stopáže téměř půl hodiny. Nabízí se otázka, proč z nahrávky nakonec nevzniklo plnohodnotné album...

Styděl bych se prohlašovat šest plus jedna věcí za plnohodnotný album a na dodělání dalších tří až čtyř tracků nebyl čas a ani peníze. Už takhle nás to stálo víc než deset tisíc eur. Samozřejmě jsme se tou otázkou zabývali, ale nakonec jsme se shodli, že to vlastně není vůbec potřeba.

Překvapilo mě, že jste po předchozí desce "Ritual, kmen a srdce a kmen" ještě přitvrdili. Novinka zní především metalověji. Byl to záměr takzvaně přiložit pod kotlem?

Vážně? Já mám zase pocit, že to je nejbaladičtější album, co jsme zatím udělali. Každej si tam asi najde to svoje. Ale je pravda že ty věci, co měly bejt tvrdý, jsou ku*va tvrdý. Na druhou stranu to, co mělo bejt balada až pop, je fakt ultra pop. Jako třeba ten bonus. To je možná ten klíč. Záleží, jakou polohu budeš vnímat víc a jakou méně

Album je skladatelsky obdivuhodně vyrovnané. Jedná se o výběr nejlepších nápadů, nebo jste skutečně složili pouze sedm písní?

Dík za ocenění. Složili jsme přesně těch sedm písní a do každý jsme dali to nejlepší z nejlepšího. Já i Czendál máme v sobě hodně ostrou autocenzuru a nepustíme ze sebe ven nic, o čem bychom nebyli přesvědčení, že je to v ten moment to nejlepší, čeho jsme schopni. Výjimkou je možná trochu ten bonus, kde jsme se dost vyřádili, ale i to je vlastně hodně silná věc, přestože to je popík. Nejsme kapela, která vychrlí milion nápadů a čeká, co se chytne. I proto je pro nás skládání neskutečně vnitřně náročněj a složitej proces, ale zase obvykle pak stavíme na total stabilním základu. Bez něj by žádná následná produkce a jakýkoliv aranžmá nedokázali vystavět opravdu silnej track.

Stále jsi výhradním autorem textů? Kde vlastně čerpáš inspiraci?

I když to možná někoho překvapí, jsem bytostnej introvert. Takže beru ze sebe. Musím samozřejmě pracovat i se svojí extroverzí, ale stojí mě to ku*va hodně energie. Zajímám se o strašně moc věcí. Mám v sobě obrovskou vrozenou zvědavost. Potřebuji všechno pochopit, rozumět, proč se co děje a jak to funguje. Potřebuji tyhle všechny informace na to, abych si dokázal zformovat názor a pohled na danou věc. A taky, když tomu rozumíš, tak tě to neohrožuje. Týká se to jak lidí, tak věcí nebo dějů.

Měl jsem taky dost složitý dětství a dospívání plný alkoholu a domácího násilí, vyrostl jsem v podstatě na ulici a od patnácti jsem fakt dřel, abych mohl konečně vypadnout z domova. Sám jsem se s tím, co se týká drog a alkoholu, jednu dobu taky moc nesral. To všechno se ve mně nějak ukládá, zraje, a když je čas, sáhnu do sebe.

Asi to zní složitě, co? V podstatě jsem prošel jako člověk nějakou složitou a někdy dost bolestivou cestu, abych byl to, co jsem teď. A všechno, co jsem cestou potkal, viděl a pochopil, nějak překlápím do toho, co sděluji svými texty. Hm, ty vole, to nezní o moc jednodušejc. (úsměv)

Ke skladbě "Králům koruny" jste natočili také klip. Proč padla volba právě na tuto píseň?

Od momentu, kdy jsme to prvně zahráli naživo, bylo jasný, že je to hit. Lidi nám dali neskutečnej feedback. Cítili jsme, že nám do toho Mike dal tak novej a zvláštní feeling, že to je naše nová cesta. A že je to i track, kterej pomůže oslovit nový publikum. Chceme růst. Věřím, že máme na víc než být jednou z nejlepších klubovejch kapel. Chceme být jednou z nejlepších českejch kapel vůbec, nehledě na žánr.

Jaké bylo nahrávání se zahraničním producentem Mikem Wolffem? Angličtina nebyla problém?

Myslím, že jsme už v Česku měli dost vysokej standard, co se týká profesionality, a to nejen ve studiu, takže tady žádnej kulturní šok neproběhl. Jediný, co bylo asi jiný než v Česku, byla práce s detaily. Mike je navíc obsedantní puntičkář, takže to samý vyžadoval od nás. Například nahrávání několika desítek úplně stejnejch back vokálů přes sebe bylo dost náročný, ale mělo to smysl. Mimochodem "Veď mě" jsme nakonec míchali ze sto dvaceti stop. To prej mívají velkofilmy. Co se týká té angličtiny, tak já mluvím anglicky sice jako Bulhar, ale dokážu říct, co potřebuji. Czendál mluví v podstatě plynně a Mike taky. Takže jazyk nebyl problém.

Prý jsi fanoušek německé a rakouské metalové scény. Máš nějaké konkrétní favority?

Klasickej metal mě moc nebere, baví mě takovej ten marš-metal nebo electrometal. Tedy to, co světově proslavili Rammstein. Doporučil bych lidem Eisbrecher, Kontrust, což je Mikeova kapela, Lord Of The Lost, Unzucht, Stahlman, Ost Front, Mono Inc., i když to je spíš gotika, stejně jako Blutengel, středověký In Extremo. Samozřejmě ti Rammstein, ale i takový bizarnosti jako Haudegen nebo Rummelsnuff.

Turné k rituálu bylo pro Cocotte Minute přelomové. Kluby byly plné a vypadalo to, že jste hráli s ohromnou chutí. Jak na to zpětně vzpomínáš?

Teď nevím, který myslíš. Jestli to první při vydání, nebo to zavírací na podzim 2017. Od ledna 2015 jsme to připravovali. V srpnu 2015 jsme to nahráli a na podzim vydali a vyjeli na tour. Zastavili jsme se vlastně až po "Rituál naposled tour" na podzim 2017. Takže to byly tři nabytý roky s Rituálem a jednoznačně i náš velkolepej návrat na scénu. Už na podzim 2017 jsme začali ale pracovat na "Ved mě", takže vlastně jedeme durch pořád.

Nyní jste již odstartovali šňůru k novému EP. V čem bude jiná? Bude zase jízda na nafukovacím člunu?

Tuhle tour jsme si řekli, že od zhovadilostí typu člun nebo házení marshallu do lidí si chvilku odpočineme. I když nás to baví a určitě se k tomu ještě vrátíme. Ale samozřejmě je jasný, že furt vymýšlíme nějaký kraviny, takže letos nám tam aspoň pronikl folkovej support Zloději koní, umělej oheň, buřty na klacku a snad nakonec seženeme i ten kotlík na trojnožce.

Rozdělíte opět koncert na dvě části, kdy v první přehrajete nové věci?

Jo. Odehrajme ty tracky tak, jak jsou na té desce. Ve stejným pořadí a pokud možno i ve stejný kvalitě. Přihodíme ještě pár prověřenejch balad a pak je pauza. Normálka, prostě hurá do bistra na chlebíčky, na hajzlík a cigárko. Po pauze otvírá show naše sadofolková pomsta Zloději koní a pak už apokalyptickej set našich nejdrtivějších hitů. Prostě spektakulární dvouhodinová turbo show.

Na závěr tour se uskuteční dvojkřest v Paláci Akropolis. Máte připraveno něco speciálního?

Připravujeme hodně vymazlený projekce, ale celý to teprv vzniká, takže se o tom blbě mluví. Každopádně to dělají lidi jako František Pecháček, kterej patří mezi špičku českýho VJingu, a jeden z nejlepších českejch koncertních osvětlovačů Ondra Bylok, takže nemám strach, že to nebude bomba.

Na promo fotkách vystupujete jako trio. Bubenická pozice je u vás tedy volná?

Jak se to vezme. Máme teď dva kluky, co se střídají, protože to termínově nedají v jednom, ale funguje to a jsou to parťáci. Ale klidně se může přihlásit někdo třetí. Dobrých bubeníků není nikdy dost (úsměv). Ale rozhodli jsme se s Czendou, že základ kapely budeme my dva a David a bubeníci a druhej kytarista jsou hosté. Peter Boška je tak host už asi dva roky. Zatím to neřešíme. Věci, co fungují, se neopravují.

Co Cocotte Minute a rok 2019? Budete odpočívat, koncertovat, nebo třeba znovu nahrávat?

Jestli jsme to dobře spočítali, tak 2019 je patnáct let od debutu "Czeko". To je dost zásadní věc, takže celej ten rok pojmem jako oslavu tohohle ve své době výjimečnýho počinu. Hrajeme si s myšlenkou, že by to mělo na podzim 2019 vyvrcholit v karlínským Foru.

Jak se zpětně na vaši prvotinu díváš? Posloucháš ji ještě někdy?

Starý desky jsem několik let neslyšel, ale nedávno jsem si je zase dal. A co se týká přímo "Czeka" musím říct, že mě i po těch patnácti letech překvapuje, jak moc to bylo narvaný energií. A to jsme v té době už nefetovali (úsměv).

Nedávno vyšlo debutové album českolipské kapely e.R.a. "Sami sobě stínem", kde v jedné písni hostuješ. Jak ke spojení došlo? Příliš často se hostování neúčastníš.

Normálně mi napsali na Facebook. A máš pravdu, hostuju naprosto minimálně. Nikdo mi prostě nepíše. To je celý. Stačí napsat a poslat track, o kterej se jedná, a když to bude mít smysl, dám to. Mě to baví. A je to i pro mě něco nového a příjemná změna.

V rádiu RockZone máš svůj pořad. Jak stíháš kromě skládání, koncertování a řízení chodu skupiny ještě sledovat rockovou a metalovou scénu?

Tak naštěstí tu přípravu už léta bravurně zvládá hlavně Pepa Vlček, dramaturg a dobrá duše RockZonu. A máš pravdu, já ho taky obdivuji, jak to zvládá všechno proposlouchat a ještě mi připravovat ty podklady k tomu. Takže já už pak jen vyzobávám a naposlouchávám ty nejlepší perly a to se postíhat jakž takž dá.

Před lety jsi moderoval kultovní pořad "Pomeranč". Neuvažoval jsi nyní, v době internetových televizí, o nějakém novém vlastním pořadu o hudbě?

Ani ne. Myslím, že by se toho měli ujmout už mladší. A taky, jak říkáš, bylo to svým způsobem kultovní a v nejlepším se má přestat. Ale televize je fajn. Dobrý prachy za minimum dřiny. Jsem ale dost velkej asociál, takže nikomu nelezu do zadku a ani nechodím na ty správný večírky. Myslím, že jsem vlastně už dost out. A nejhorší na tom je, že mi to je jedno. To není ideální nastavení na nějakou zářnou televizní kariéru. Jak říkám, měli by se toho ujmout mladší. Já chci dělat bordel na koncertech. V tom jsme údajně jedni z nejlepších v zemi, tak proč se tomu bránit. (úsměv)

Chceš našim čtenářům ještě na závěr něco vzkázat?

Ty vole, jestli to někdo dočetl až sem, tak to musí bejt taky slušnej pacient! (úsměv)