Hudební průmysl je v současné době už skutečně jinde. Zatímco ještě v dobách nedávných mnohdy interpret vydal debutové album a až poté se zaměřil na propagaci nějakého singlu z něj, nyní není výjimkou, že mladí umělci vydávají dlouhou dobu jen singly a na desku se dostane až po mnoha letech.

Stejně tak to bude pravděpodobně i s Noah Cyrus. Když započítáme i její spolupráce (mimo jiné s Marshmello, Jakem Buggem či Alanem Walkerem), dostaneme se už přes dvacítku zveřejněných skladeb. A přece vydala až letos v září pouze debutové EP. Je ale nutno uznat, že zatímco na jednotlivých singlech se pohybuje od tanečního popu po alternativní podivnosti, "Good Cry" nabízí nepoměrně konzistentní materiál, který je dalek snahy o prvoplánový hit do rádií. Ne nadarmo se podílela na skládání všech písní, rozhodně není jen zpěvačka, která čeká, kdo jí co napíše.

Poznávacím znakem všech skladeb je pláč, smutek a jakási mladická melancholie. Ostatně jedna z písní se jmenuje přímo "Sadness". Noah se ale naštěstí ve svých pocitech jen nenimrá, ale dokáže se z nich i vyzpívat jako třeba až v hymnické "Mad at You", v níž jí vokální podporu dělá Gallant. Dalším duetem je písnička "Punches", kde s ní zpívá kolegyně z úplně jiné hudební (a věkové) sféry - u nás velmi oblíbená LP. Nejčistší je pak mladší sestra Miley v závěrečné skladbě "Topanga", která zní jen jako s akustickou kytarou nahrané demo, kterým asi i je, ale jde z ní cítit opravdovost.

Možná je dobře, že "Good Cry" je jen ípíčkem, dlouhohrající kolekce nesoucí se ve stále stejných kolejích by mohla být nudná, možná i otravná, takhle těch šest skladeb rychle uplyne a neobjeví se pocit stále stejné písničky. Že je ovšem Noah Cyrus zpěvačka tvárná a dokáže se pohybovat v různých tempech a žánrech, už dokázala ve spoustě dřívějších singlů, debutové album tak bude pravděpodobně hudebně mnohem barevnější. Tohle EP je jeho povedenou předzvěstí.