Brněnská rocková legenda Progres 2 letos oslaví padesáté výročí od založení Progress Organization, přímého předchůdce současné skupiny. Koncert, který se uskuteční 11. listopadu v pražském Lucerna Music Baru, bude nejen průřezem jejich tvorbou, ale i představením nové desky. My se podívali na ty jejich předchozí.
Brněnská rocková skupina Progres 2 je přímým následovníkem Progress Organization (1968-1971). Tu v roce 1968 založili hudebníci
Zdeněk Kluka a
Pavel Váně.
The Progress Organization - Barnodaj
Rok vydání: 1971
Skladby: Introdukce, Jako Hélios, Ikaros, Strom, Argonaut, Ptáčník, We Can Work It Out, Time, I Feel Free, A Lovely Day, Good Bye
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Pavel Váně - kytary, zpěv, Jan Sochor - klávesy, Emanuel Sideridis - basa, zpěv
Top písně: Jako Hélios, Ptáčník, Strom, We Can Work It Out, I Feel Free
© facebook interpreta Zdařilá prvotina, která vyšla až po zániku kapely, a zároveň byla oceněna cenou Melodie jako album roku 1972. Je rozdělena na česky a anglicky zpívanou polovinu. Dá se ale říci, že i stylově jsou obě strany odlišné.
Ta první přináší tematické písně zavánějící mytologií a nepřímo naznačuje, kam se formace bude do budoucna ubírat. Skladby "Ptáčník" s cortézovsky pojatým zpěvem baskytaristy Emanuela Sideridise je skvělou hymnou, kterou lze dodnes zaslechnout i na koncertech. Psychedelicky pojatý "Strom", který osvěžuje zpěv mladičké Jany Paulové, "Argounaut" či "Jako Helios" unášejí posluchače do snových dálav. Poslední jmenovaná byla bohužel dosti necitlivě zkrácená, zrovna když se nadechovala do svého artrockového rozmachu.
Druhá strana přináší zejména dvě osobitě pojaté coververze, a to od
Beatles a
Cream. Zejména "We Can Work It Out" dosahuje obdobných hvězdných výšin jako cockerovský cover "With Little Help From My Friend".
Znamenité album i pro jeho stylovou rozmanitost.
Barnodaj - Mauglí
Rok vydání: 1978
Skladby: Džungle, Strach, Kamarád gramofon, Štěstí, Bezedná tůň, Dopis v láhvi, Prám z trámů, Tutový typ, Mauglí, Osud
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Pavel Váně - kytary, zpěv, Jan Sochor - klávesy, zpěv, Pavel Pelc - basa, zpěv
Top písně: Džungle, Strach, Štěstí, Mauglí, Osud
Další déjà vu v podobě alba vydaného v době, kdy kapela již neexistovala - de facto se v té době přetvořila již na
Progres 2. Aby té schizofrenie nebylo málo, deska nemohla být kvůli tuhé normalizaci vydána ani pod hlavičkou Progress Organization, a tak hudebníci zvolili poněkud matoucí název
Barnodaj (název debutu).
© facebook interpreta Hudebně se počin posouvá po linii nastolené česky zpívanou části jejich prvotiny. Tematicky se dotýká díla R. Kiplinga. Nemůžeme zde však ještě mluvit o čistě příběhové nahrávce, byť úvodní majestátní instrumentálka s názvem "Džungle" si o to přímo říká. Ostatní písně jsou více či méně fragmenty z příběhu dítěte jménem Mauglí. Nalezneme zde velmi silné kusy, jako jsou "Strach", "Štěstí" či závěrečný monumentálně vygradovaný "Osud". Potěší folk rocková titulní píseň. Naopak ostatní songy se zde objevuji jaksi nahodile. Jak tematicky, tak hudebně. Jako příklad lze uvést "Tutový typ" či "Kamarád Gramofon". Naopak Sochorův "Prám z trámů" bych rád vyzdvihl pro jeho krásnou až lennonovskou atmosféru a emotivní mezihru.
Celkově nevyrovnané album se silnými momenty, ale i s místy, které jej často shazují z progresivní vlny kamsi k popovým popěvkům.
Progres 2 - Dialog s vesmírem
Rok vydání: 1980
Skladby: V zajetí počítačů, Země 2555, Píseň o jablku, Odlet, Planeta Hieronyma Bosche I, Planeta Hieronyma Bosche II, Velká noc*, Hlasy stínů*, Muzeum planety Země*, Moře suchou nohou přešel jsem*/Tisíce mých očí, Vesmírný kolotoč*, Sen o modré planetě*, Hymna robotů, Rozhovor s centrálním mozkem*, Jízdní dráhy*, Honička*, Výkřik v Proxima Centauri*, (* Dialog s vesmírem live)
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Pavel Váně - kytary, zpěv, Karel Horký - klávesy, Pavel Pelc - basa, zpěv, Miloš Morávek - kytary
Top písně: Země 2555, Píseň o Jablku, Planeta Hieronyma Boshe I & II, Tisíce mých očí,
© facebook interpreta Nesmrtelný opus magnum. Pomník, který kapela vystavěla sama sobě. Psal se rok 1978, kdy měl premiéru do té doby u nás neviděný jednolitý audiovizualní program s převleky a filmovými dotáčkami. Tato rocková opera, jak byl projekt nazván, obsahovala celkem sedmnáct skladeb pojednávajících o člověku hledajícím únik z materialistické společnosti na Zemi v nekonečném vesmíru. Mezi řádky lze vyčíst i příběh člověka, donuceného okolnostmi k emigraci, který tak poznává dosud nepoznaný svět. Je až s podivem, že si této myšlenky tehdejší cenzor, citlivý na cokoli týkající se nepatřičné svobodomyslnosti, nevšiml.
Všímal si však jiných věcí. Nahrávka nevyšla v původní koncertní verzi. Dvojalbum mohli tehdy totiž vydávat jen renomovaní umělci. Došlo tak k radikálnímu ořezu díla, které zůstalo v celku do skladby "Planeta Hieronyma Bosche II". Právě tato píseň zmiňující v textu krále jménem Heroin však utrpěla zásah hoden tehdejšího bolševismu, který dupal po všem, co by mohlo kazit socialistickou morálku naší mládeže. Text o prapodivně zhýralé planetě byl na desce nahrazen jakýmsi nesrozumitelným mumláním přes vokodér. Zasvěcení si však, i v takto zpívané verzi, své našli. Zbytek desky byl doplněn o dvě písně již vyrvané z kontextu a textově opět upravené "Tisíce mých oči" a "Hymna robotů". Následovalo vydání EP s koncem celé rockové opery. Po vydavatelské stránce naprostý paskvil, který kazil veškerý poslech a dojem z celého díla. Vše bylo částečně napraveno v roce 1995 vydáním live nahrávky z premiéry, která alespoň trochu přiblížila posluchači dílo tak, jak bylo původně zamýšleno.
Hudebně se jedná o kolekci sedmnácti skladeb umně propojených do sebe. Hlavni hudebním, ale i myšlenkovým leitmotivem je zde "Píseň o jablku". Pouto spojující život na Zemi se životem ve vesmíru. Jadérko, které dává hlavnímu hrdinovi naději ve své samotě. Skupina na albu využívá svého maximálního muzikantského i hráčského potenciálu. Není nouze o kytarové souboje Váněho s Morávkem. Velký přínos bylo angažování Karla Horkého, který zapojil inovativní a moderní hru na moog či syntetizéry. Rytmická sekce Kluka-Pelc je tmelící jistotou pro všechny ty sólující nástroje, vytvářející zdánlivou kakofonii. Kapela hlavně nezapomněla na silné melodie a zpěvnost, která je pro ni typická už od první desky.
Dílo "Dialog s vesmírem" ani po letech neztratilo na své síle a kráse. Přináší skutečnou progresi, hodnou názvu kapely.
Progres 2 - Třetí kniha džunglí
Rok vydání: 1982
Skladby: Já, Setkání, Kdo jsem?,Svět džungle, Zákon, Opičí národ, Strach, Ztracený ráj, Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce, Neznámé nevpouštěj dál, V ráji století, Reklamní suita, S maskou a bez masky, To já se vracím, Ozvěny, Čím je svět můj
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Roman Dragoun - klávesy, zpěv, Pavel Pelc - basa, zpěv, Miloš Morávek - kytary
Top písně: Země Setkání, Svět Džungle, Zákon, Muž který se podobá odvrácené straně Měsíce, Neznámé nevpouštěj dál, To já se vracím, Čím je svět můj
Už poslední koncerty
"Dialogu" dohrávala kapela ve čtyřech. Odešla klávesová naděje Karel Horký. Jeho klávesové party převzal
Pavel Pelc. Skupina navíc stála před otázkou, jak a kudy dál. Dochází k neshodám mezi Klukou a Váněm o dalším směřování. Do tohoto prostředí nastoupil mladičký
Roman Dragoun jako hráč na klávesové nástroje. Ještě chvíli, s novou posilou, formace zkouší v pěti, ale nakonec Váně, neztotožněn s tématem příštího projektu, na dlouhou dobu opouští kapelu.
© facebook interpreta Ta se po
Vesmíru opět vrhá do
Džungle. Tentokráte ještě sevřeněji, vyhraněněji a hlavně opět v duchu audiovizuálního programu. Co bylo v
"Dialogu" pódiově naznačeno, zde bylo dotaženo do pečlivého maximalismu. Masky, filmové dotáčky, světla. Oválné pytle se před zraky posluchačů nafukovaly vzhůru do výšky, nad pódium. Měnily se tak v promítací plátno. Dokázaly být světélkující džunglí nebo mrakodrapy, či jen pouhými zdroji barevného světla. V průběhu emotivního finále obstaraného skladbou "Čím je svět můj?", kdy se Člověk, vychovaný Džunglí, vrací z Města zpět do lůna stromů, vyrostly dva takovéto falické symboly nad hlavami diváků. Bylo to skutečně epické završení rockového divadla. Stejně jako v předchozím programu do té doby v Československu nevídaného.
Inspirace zahraničními artrockovými veličinami té doby byla zřejmá už u
"Dialogu". Důležité však je, že si kapela zachovala svoji stylovou tvář, aniž by ji mohl kdokoli nařknout z plagiátorství či přílišného obdivu ke svým vzorům.
Hudebně se
Progres posunuli o kus dále. Po odchodu Váněho ztratili zápřah druhé kytary.
Roman Dragoun skladby vyplnil svými klávesovými stěnami a zároveň předvedl, jaký dokáže být frontman. Jeho hlas hladí, konejší, dokáže byt znepokojivý i řádně nabroušený.
"Třetí kniha džunglí" vyšla tentokráte v nezkrácené verzi, na ploše dvojalba. První deska se zdá být plnější a barevnější. Popisuje Člověka ve světě Džungle, se kterým souzní, ale přesto jej něco táhne jinam. Touží po své identitě. Odchází do Města. Vyniká zde hlavně propojení kompozic "Já", "Setkání", "Kdo jsem", "Svět džungle". Hudebně se zde projevuje magičnost přírody, se všemi jejími zvuky, v kontrastu se strachy a postupným sebeuvědoměním lidského stvoření. Druhá strana je naopak vyjádřením chladu města se všemi jeho nástrahami. Člověk si v něm připadá ztracený. Dochází ke katarzi vlastního já ("To já se vracím") a k souznění s přírodou ve zmíněném finále "Čím je svět můj". Druhá část tohoto díla je bohužel rozmělněna mnohými instrumentálními kousky. Ty dobře fungovaly naživo, při běžném poslechu se ale může stát, že po skvělém úvodu "Muž, který se podobá.." a "Neznámé nevpouštěj dál" čekáte na závěrečné dvě písně.
"Třetí kniha džunglí" se řadí hned vedle "Dialogu s vesmírem" k vrcholům tvorby této kapely.
Progres 2 - Mozek
Rok vydání: 1984
Skladby: Inzerát, Neznámý génius, V útulku mudrců, Co je život I, Co je život II, Pod generátorem, Radost a štěstí, Čistý štít u firmy mít, Vzpoura otroků - počítačů, X.A.Z., Kdo je tam?
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Pavel Pelc - basa, klávesy, zpěv, Aleš Bajger - kytary, klávesy, zpěv, Peter Peteraj - kytara, kytarový syntetizér
Top písně: Neznámý génius, V útulku mudrců, Co je život I, Pod generátorem, Kdo je tam?
Sestava z předchozího projektu neměla delšího trvání. Dragoun s Morávkem odcházejí z podobného důvodu jako Váně a zakládají novoromantické
Futurum. Na místo nich přicházejí kytaristé
Peter Peteraj a
Aleš Bajger.
© facebook interpreta Kapela sáhla opět po sci-fi tematice, konkrétně po povídce "Maxwellova rovnice" od Alexeje Dněprova. Tentokráte však už nejde o dílo tak košaté jako ta předchozí dvě. "Mozek" velmi přímočaře popisuje příběh profesora Raucha, který hledá řešení výpočtu složitých rovnic. Na základě inzerátu osloví firmu génia a zároveň zlosyna Kraftstuda. Ten jej pomoci generátoru mozkových impulsů ovládne a uvězní. Tím ho zařadí do týmu vědců, kteří pod vlivem generátoru pracují na složitých výpočtech. Využívá je jako lidské počítače. Nakonec dojde ke vzpouře a zničení Útulku mudrců.
Pódiové zpracování bylo opět nadstandardní. Skupina s sebou vozila jakousi polokulovitou překlopnou konstrukci, na kterou se z jedné strany promítalo. Když se ono zařízení překlopilo směrem do publika, vznikl tak jakýsi generátor, který přikryl celé jeviště. Diváci tak mohli sledovat stínohry muzikantů, kteří hráli role vědců či zločinců.
"Mozek" je spíše písňový komponovaný pořad než rocková opera. Zmizely velké plochy a vše šlo směrem ke zjednodušeni a větší údernosti. Však se psal rok 1984 a tato léta už nebyla progresivní hudbě příliš nakloněna. Výrazově, a to i díky dvěma kytarám, má toto LP blíže k
"Dialogu". Písně jsou opět plné kytarových vyhrávek, riffů a soubojů, což dělá nahrávku, na poměry Progresu, mnohem tvrdší. Prim zde opět hraje Pelcova zvonivá basa v kombinaci s moogy. Klávesové party jsou zde minimalizovány. Opět se podařilo zacelit díru po odchozím zpěvákovi. Aleš Bajger skvěle ladí s drsným Klukovým zpěvem. Skladby "Co je život I a II", "Pod generátorem", "Kdo je tam?" patří k vrcholům celé desky.
Byť se "Mozek" ve všech směrech vymyká dosavadní tvorbě, stále se jedná o nadprůměr tehdejší Československé produkce.
Progres 2 - Změna!
Rok vydání: 1988
Skladby: Kdo to myslí vážně, Změna, Nejsi jiný, Tajemství her, Něžný dotek zmoudření, Ryty jsou schránka čekání, Stroj na výrobu hluku, Na dřevěném koni, Plátěnky na nohách
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Pavel Pelc - basa, klávesy, zpěv, Aleš Bajger - kytary, Milan Nytra - klávesy
Top písně: Změna, Tajemství her, Stroj na výrobu hluku, Plátěnky na nohách
Už by to snad nebyli ani
Progres, kdyby u nich neproběhla další personální výměna. Odešel Peteraj. Přišel Milan Nytra, který přinesl nejen svůj klávesový um, ale i velkou dávku klaunství, což se projevovalo zejména při živých vystoupeních.
Z tábora kapely začaly prosakovat zprávy, že další program nebude tematický. Bude to prosté písňové pásmo. Cosi jako návrat ke kořenům. Co si pod tím mohl tehdejší posluchač představovat, naznačil singl "Máš svůj den"/"Co se děje u Matěje". U první zmíněné skladby je patrný vliv osmdesátkových
Genesis, vévodí jí tak elektronické bicí. Bohužel fenomén tehdejší doby, který doslova zamořil hudební svět.
© facebook interpreta Kdo nenavštívil tehdejší Progres live, těžko chápal nahrávku s výmluvným názvem "Změna!". Naprosto synteticky zvuk, zmíněné bicí či automat, vše poplatné době. Sekvenční smyčky à la
Depeche Mode. Tohle že měli být
Progres 2? Málo kdo by hádal, že se jedná o stejnou kapelu, která předtím točila tak barevná alba.
Ano, šlo o písničky a doba skutečně složité muzice nepřála. Nicméně ani po letech nemohu tomuto albu přijít na chuť. Mnohé naznačuje i vcelku nevkusný obal, který je asi nejhorší v celé historii formace.
Abych jen nehanil. Koncertní program "Změna!" jsem měl možnost vidět naživo kdysi v litvínovském kulturáku. Byl jsem nadšen. Písně zněly živě. Měly šťávu, náboj a na pódiu je hráli lidé, byť s podporou automatů. Zmíněný Nytra společně s Klukou rozjížděli show. Bavili tak diváky, včetně sebe samotných. Měl jsem i záznam z tohoto koncertu, který jsem sjížděl téměř denně. Když však vyšla nahrávka na vinylu, dostavil se pocit zklamaní, vystřízlivění. Deska ve mně vyvolává představu sexu s nafukovací pannou. Chladná, bez emocí a na konci chybí radost z... poslechu. Jednoznačně nejslabší zářez.
Některé skvělé písně, jako například "Koně s bílou hřívou" či "Vrať se zpátky, léto mé", se na desku bohužel nedostaly a další byly vydány v pozměněných aranžích. Přesto minimálně "Tajemství her", "Stroj na výrobu hluku", "Plátěnky na nohách" stoji za poslech.
Progres Pokrok - Otrava krve
Rok vydání: 1990/2008
Skladby: Botostroj, Požár věžní těže, Nejlíp je doma, Tři dni boje, Dneska všichni tančí, Za vozem, Komár aneb hromadně vysávat, Naše srdce ohnivé jsou buchary, Pochod plášťů ve větru, Takové obyčejné štěstí, Dilema Viléma, Kapela Hyena, Všichni se budeme mít, Lavina, Otrava krve
Sestava: Zdeněk Kluka - bicí, zpěv, Libor Dunovský - basa, klávesy, zpěv, Mirek Sova - kytary, Pavla Dvořáčková - zpěv, Milan Nytra - klávesy
Top písně: Požár věžní těže, Tři dny boje, Za vozem, Komár..., Lavina, Otrava krve
© facebook interpreta Po nepříliš úspěšném projektu "Změna!" přichází další výměna hudebníků. Z původních členů zbyl jen Kluka. Ten společně s Milanem Nytrou postavil novou kapelu. Po dlouhé době došlo ke změně nazvu. Číslici 2 nahradil dovětek Pokrok. Což je zároveň krásnou slovní hříčkou, zejména v kontextu s připravovaným programem. Tím měly být skladby s prvky častušek a budovatelských písní. Ty byly koncipovány jako parodie nosných budovatelských písní, avšak s řádnou uměleckou progresí a cynickým šklebem na dosluhující politický režim.
Byť se tento nápad zdál sebebláznivější a netradiční, nutno dodat, že v roce 88 se jednalo o odvážný počin. A to jak směrem k posluchačům zvyklých na tvorbu Progres s jakýmkoli názvem, tak i k tehdejšímu režimu. Veškeré skryté i otevřené narážky na politické zřízení neunikly tehdejším mocipánům a koncerty byly pod pečlivým dohledem StB. Nicméně program byl schválen, a tudíž s ním mohla skupina vystupovat. Dodnes mám schovanou fotografii z tehdejší doby, kde pánové hrají na zimním stadionu v Jindřichově Hradci pod rudým transparentem, na kterém je napsané cosi o závěrech sjezdu KSČ. V kontextu s hraným programem se tomu říká kouzlo nechtěného.
Z muzikantů na pódiu čišela radost z hraní. Pryč byla studená elektronika. Kluka opět hrál na sadu klasických bicích. Nytra se ještě více stylizoval do role baviče. Vystupoval jako uvaděč jednotlivých písní. Tu jako úředník v klotových rukávech, jindy jako komár/upír vysavač, který létal mezi překvapenými diváky. Společně se Zdeňkem Klukou bavil návštěvníky koncertů a tentokráte k tomu ještě přibrali první ženu v historii Progresu, zpěvačku Pavlu Dvořáčkovou. Pásmo plné vtipu, převleků, sarkasmu bylo natočené živě pro rozhlas. Tato nahrávka pak byla puštěna na tehdejší stanici Vltava, konkrétně v pořadu "Větrník". Později byla využita jako podklad pro tvorbu CD s kompletním pořadem "Otrava krve".
V uvedeném materiálu je slyšet elán hrát znovu živou muziku, plnou rytmických zvratů. Zároveň je z desky cítit uvolněnost a nevídaná touha po svobodě a neotřelosti, která je prošpikována, v duchu zappismu, mnoha vtípky. Vše je v ostrém kontrastu s melodiemi s nádechem pochodových písní padesátých let. Krátce po sametové revoluci skupina ukončuje svoji činnost.
Otázka, která se oprávněně dere na mysl: Jsou to ještě
Progres? Ale jistě. Jen trochu jiní. Od prvních desek kapely uplynulo téměř dvacet let. Na poli progresivní muziky se od té doby odehrálo mnohé. Že i tento projekt má v historii této formace své opodstatnění, dokazuje záznam z koncertu "Progres story", který vyšel ke čtyřicátému výročí skupiny, kdy si hudebníci neplánovaně prodloužili svůj set, za bouřlivých ovací diváků.
Mohlo by se zdát, že tady příběh Progres končí. Nikoli. Krátce po revoluci se
Pavel Váně vrací s myšlenkou na vzkříšení legendy. Společně se Zdeňkem Klukou zakopává válečnou sekeru a přebírá od něj kapelnictví. V sestavě Borek Nedorost - klávesy, Ivan Manolov - kytara,
Pavel Pelc - basa objíždějí koncertní sály a festivaly. Navštěvují Beat festy. Postupně se vracejí další původní členové a skupina začíná vystupovat v nejsilnější sestavě, která fungovala jen velmi krátce, před programem "Třetí kniha džunglí".
© facebook interpreta Váně, Kluka, Pelc, Dragoun, Morávek. Kruh se uzavírá. Navíc je tu slibovaná deska. Dne 2. listopadu po třiceti letech od posledního počinu pod hlavičkou
Progres 2 vychází opět tematická nahrávka s názvem "Tulák po hvězdách".
My budeme u toho, abychom vám zprostředkovali nejen zážitky z koncertu k padesátému výročí vzniku skupiny, ale také dojmy z poslechu novinkového alba této bezesporu československé legendy.
