Norbi Kovács a jeho "13:31" = takové to domácí brnkání

18.08.2018 09:57 - Jiří V. Matýsek | foto: Adam Kovács

Kytarista Norbi Kovács je v poslední době asi nejvíce vytížený hraním s Ivanem Hlasem v jeho Triu (ještě společně s Jaroslavem "Olinem" Nejezchlebou), občas si, elektricky, zahraje i s rock'n'rollovou Lokomotivou či v Kybabu. Našel si ale také čas k natočení sólového alba. Jaká je kolekce se jménem "13:31"?
8/10

Norbi Kovács - 13:31

Skladby: Tiktak, Bacha, 13:31, Cesta v louce, Nasaď boty, Tavaszi szél #1, Tavaszi szél #2, Tavaszi szél #3, Cestou do Kutné Hory, Prstopletky, Eleanor Rigby, Free Deep South, P.Š. UND
Vydáno: 10.6.2018
Celkový čas: 47:31
Vydavatel: Norbi Kovács
Deska s číselným názvem "13:31" vyšla příhodně při příležitosti Kovácsových narozenin. Je tak dárkem, který muzikant nadělil sám sobě, ale i posluchačům. První sólové album "Takžetak" vyšlo před pěti lety, přístup, který zvolil na "13:31", je veskrze podobný. Stopáž lehce přesahující tři čtvrtě hodiny naplnil Kovács převážně instrumentální akustickou kytarovou muzikou. V té se potkává vlastní tvorba, hned trojí variace na maďarskou lidovku ("Tavaszi szél") i promyšlený cover/variace na "Eleanor Rigby" The Beatles.

Hudba na nahrávce obsažená dýše příjemnou uvolněností. Vznikala v domácím studiu, beze spěchu, mimo tlak termínů a navíc ve skupině přátel. K písni "Cesta v louce" napsal text Ivan Hlas, na třech skladbách bubnuje Jiří Zelenka, violoncellem přispěl Olin Nejezchleba, o dvě zpívané skladby (no, jak se to vezme, v případě "Free Deep South" je hlas převeden spíše do podoby dalšího hudebního nástroje) se postarala Katka Svobodová a Dani Robinson.

Ona uvolněnost se přenáší i na posluchače. A i když kusy na desce obsažené rozhodně nejsou nějakými akordovými táborákovými folkovinami - Kovácsovou vrcholnou disciplínou je technika zvaná fingerpicking - působí velmi lehce. Ať jsou to hravé "Prstopletky" nebo titulní "13:31", technika, byť dokonalá, není tím, co by mělo poutat ucho posluchače. Samozřejmě, těžko ji přeslechnout, ale je vnímána spíše podprahově. To, co je na povrchu, je spíše zvláštní vypravěčství, dostatečně výrazné i v té většině ze třinácti kompozic, která se obešla bez jediného lidského slova. Ostatně jsou to právě ony dvě skladby, které mezi jinými, hudebně mnohem výraznějšími, trochu zanikají.

Alba tohoto typu v sobě vždycky nesou riziko toho, že v průběhu poslechu zevšední. Že se interpret, na jehož bedrech leží veškerá tíha celku, podvolí tlaku snahy o exhibici. Ne tak Norbi Kovács. Na "13:31" se mu daří držet jednolitou náladu i styl. Pohybuje se v rovinách optimistické bezstarostnosti, která však není prázdným kýčem. Malá alba, natočená pro radost, jsou vždycky příjemná. A tohle je další z nich.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY