Už první tóny úvodní skladby "Fire & Forgive" předznamenávají, o co na novince půjde. Epický zvuk, velkolepé aranže, sborové refrény, sázející na jednoduchost a údernost i svižná rytmika. To jsou ingredience, kterými se Powerwolf pyšní řadu let a neustále je pilují k dokonalosti. Málokterá jiná současná metalová kapela dokáže napsat tak chytlavé a zároveň skladatelsky rafinované hity.

Je až neuvěřitelné, v jakém tempu a s jakým nadhledem kapela na "The Sacrament Of Sin" sází jeden hit za druhým. Vlastně ta necelá třičtvrtěhodinka působí jako výběrové album některé z německých legend metalu. Jejich smrtící refrény jsou obdobou bojových motivačních písní, které s hrozící rukou budou vyřvávat desetitisíce fanoušků napříč Starým kontinentem. Ať už je to v úvodní pecce monstrózní pokřik: "And We Bring Fire, Sing Fire; Scream Fire And Forgive" nebo až primitivní popěvek: "Oh oh oh ohohoh Demons Come At Night And They Bring The End; Oh oh oh ohohoh Demons Are A Girl's Best Friend", kterým vrcholí skladba "Demons Are A Girl's Best Friend".

Powerwolf to skutečně nijak nekomplikují a sázka na naprostou jistotu jim bývá vyčítána, včetně absolutní ignorace jakéhokoliv pokusu o experimentování. Jenže fanoušci to vyžadují a zdá se, že skupina kolem lídra Attily Dorna je pro epický power metal přímo zrozená.

Působivých momentů na nahrávce je tolik, že se jen těžko vybírá nějaký reprezentativní. Za zmínku určitě stojí bojovná "Incense And Iron", lehce evokující švédské válečníky Sabaton. Příjemným zpestřením jinak tempově překotné desky je povedená emotivní balada "Where The Wild Wolves Have Gone", kde si tvůrci znamenitě pohráli s gradací a dramaturgií. I tohle je tvář, která Powerwolf sluší, navíc Attilův vokální part je tu možná vůbec nejsilnější z celé novinky. Z druhé poloviny nadchne především euforická pecka "Venom of Venus", jejíž výrazná melodika působí jako infekce s minimální možností léčby (myšleno v dobrém).

Producentem a jedním z odpovědných tvůrců epického zvuku desky je Jens Bogren, který má na svědomí například poslední počin Sepultury "Machine Messiah", "Gods Of Violence" Kreator, "After" Ihsahna a mnohé další albové skvosty. Protřelý Bogren umí z umělců vytřískat to nejlepší a nadto jim připravit prvotřídní zvuk, který zdobí i "The Sacrament Of Sin". Celý proces nahrávání probíhal v Gothenburgu, v nahrávacím studiu Fascination Street, kde operuje právě Bogren.

Powerwolf tak pokračují v duchu svých dvou posledních počinů "Preachers Of The Night" a "Blessed & Possessed" a body jim sráží snad jen nedostatek odvahy vykouknout z rozjetého vlaku a alespoň lehce svůj rukopis okořenit. Jinak je jejich sedmý počin snad tím vůbec nejlepším, a to nejen v rámci diskografie, ale také v měřítku celé současné power metalové scény.