Závěr Colours of Ostrava ve znamení trojice Ziggy Marley, Grace Jones a Seasick Steve

23.07.2018 00:29 - Hana Bukáčková | foto: Tomáš Parkan / musicserver.cz

Tak, a sedmnáctý ročník Colours of Ostrava je definitivně za námi. Během čtyř dní jsme měli možnost na 22 scénách vidět přes 350 interpretů, ať už se jednalo o koncerty, divadelní představení či různé diskuze. V poslední festivalový den zazářili Seasick Steave, Grace Jones či Ziggy Marley a mnoho dalších.

Live: Colours Of Ostrava, čtvrtý den

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
vystoupili: Grace Jones, Seasick Steve, GusGus, Ziggy Marley, Kygo a spousta dalších
datum: 21. července 2018

Oumou Sangaré, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 21.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Když bych měla shrnout uplynulé čtyři dny, byl to poměrně vydařený ročník. Krom London Grammar, kteří nedorazili, se program držel v přesně načrtnutých notách. Pořadatelé udělali maximum pro pohodlí návštěvníků. U vstupní brány to oproti loňsku odsýpalo. A zvukaři jako vždy odvedli dobrou práci. Počasí se dalo vydržet a vystřídalo svoji paletu, od deště a chladu v první den až po slunko a spálená ramena v sobotu.

Sobotní program pro některé mohl začínat už v poledne rozhovorem s Lenkou Dusilovou v Reflex stagei na téma Dívka, která nepřestala hledat. Dusilová nemá rozhovory zrovna v lásce, dává jich opravdu pomálu. Přes všechny peripetie - výmluvy s únavou, za kterou může ranec povinností, kterých si za poslední tři týdny naložila včetně toho, kdy v noci předtím v brzkých ranních hodinách odehrála v Gongu koncert s Dorkou Barovou a Beatou Hlavenkou - ale nakonec svou plachost přemohla. Zprvu nenápadné otázky, které byly zaměřeny v obecnější rovině na různou spolupráci, přešly do otázek na tělo týkající se rodičovství, rebelství, politiky a mnoho dalšího.

Velký úspěch mělo dnes již kultovní divadelní představení "Čtyři dohody" s Jaroslavem Duškem. Hodně návštěvníků, na které se nedostaly vstupenky do Gongu, které se v předprodeji vyprodaly za pět minut, se shromáždilo před velkou obrazovkou umístěnou obrazovkou vedle Gongu, díky níž mohli sledovat dění uvnitř.

Mig 21, Colours Of Ostrava, 4. den, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 21.7.2018
© Marie Strnadová
Ještě než se dostaly dvě české kapely (Marpo & TroubleGang a Mig 21) na hlavní dvě stage, kde to pořádně rozjely, v závěrečný čtvrtý festivalový den zahájila hudební program nenápadná studentka politologie Lilly Among Clouds. Křehké stvoření s úžasným nakřápnutým hlasem připomínajícím klon mezi Lenny a Birdy, která vloni na Colours zazářila hned v úvodní den. Stejně jako obě uváděné interpretky patří k charismatickým písničkářkám, ale s hlouběji posazeným vokálem připomínající Lanu del Rey. Její až tesklivý projev nabral na síle a emocích v intimnějších skladbách při klavíru.

Kdo ještě mile překvapil, byla formace Holy Moly & The Cracker z Británie, která dostála pověsti, že jim to naživo klape na výbornou. Živelná kombinace irského folku a rocku podtržená hlasy zpěváka Conrada Birda a zpívající houslistky Ruth Lyon si řekla o notnou dávku pozornosti na Drive stagei, zatímco opodál hráli svůj set GusGus, který byl spíš určen pro labužníky elektronické muziky. Kdo nevyrazil včas na Alice Merton, musel splakat nad nedostatkem místa, které bylo pro ni a pro její fandy na Fresh stagei vyčleněno, protože zde bylo doslova narváno. Notná řádka posluchačů byla odkázána na zprostředkování koncertu pomocí velkoplošné obrazovky. Cenou útěchy může být její zářijový koncert v pražském Paláci Akropolis.

Nezklamaly ani hlavní scény, které otevřely program kapely Marpo&TroubleGang a Mig 21. Jirka Macháček byl ve svém živlu. Po prodlouženém molu hlavního pódia pobíhal tradičně s nafukovací kytarou. I když patříte třeba jako já k těm, co jejich set vidělo naživo asi dvacetkrát, neustále baví. Macháček umí zapojit přítomné do dění,tentokrát nabádal publikum, aby dělalo mexické vlny na x způsobů, což bylo příjemné zpestření setu, při kterém si návštěvníci rádi zazpívali notorické hity "Tančím", "Snadné je žít" či "Slepic pírka". Fanynky nezapomněly ani na zvyk házení kalhotek při songu "Kalhotky si sundej", které k tomu vybízí.

Marpo & TroubleGang nezůstali pozadu oproti Migům. Uměli publikum pořádně vyhecovat a strhnout na svou stranu. Během svého vystoupení rapper představil svoji poslední desku "Dead Man Walking", která vyšla začátkem března.

Grace Jones, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 21.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Večer zazářili Seasick Steve s vizáží zz-topáckého dědečka, Grace Jones i Ziggy Marley. Téměř osmdesátiletý zpěvák s plnovousem, za který by se nemusel stydět ani Krakonoš, svůj debut vydal teprve před 14 lety a o tři roky později se dostal do širšího povědomí díky vystupování v televizním pořadu Joolse Hollanda. Jeho smyslný blues s prvky folku a contry, které odehrál v sedě na vlastnoručně vyrobených kytarách, bylo jedním z nejcharismatičtějších vystoupení, která byla na Colours k vidění.

Jamajská gazela Grace Jones, které byste rozhodně nehádaly sedmdesátku, byla krásnou tečkou za world music na hlavním placu. Jamajská Tina Turner, jak by se jí i mohlo přezdívat, zaujala svojí originální extravagancí, která byla zajímavým zpestřením. Co píseň, to jiný kostým a stylizace. Nezapomněla na různé paruky z cinkrlátek, které místy nahrazovaly nástroj, když potřásla hlavou. Hvězda z Bondovky, modelka a také svým způsobem i šamanka dokázala vzbudit pozornost nejenom svým vzezřením, ale i podmanivým silným a hlubokým hlasem, který měl v jejím podání v Česku premiéru.

Hned po jejím setu si odbyl českou premiéru i druhý Jamajčan večera, Ziggy Marley, syn otce reggae Boba Marleyho a jeho potencionální nástupce, který nás svezl na vlně tohoto pohodového sluncem zalitého žánru. Ve stejný moment hráli i bouřliváci z Hentai Corporation, kteří přijeli do Ostravy rovnou z Kunětické Hory, kde měl aktuálně zastávku putovní festival Hrady CZ. Jediný dvojkoncert z celého léta. Díky Bohu nepřijeli posilněni čímsi, protože jim na tomto koncertu záleželo a nechtěli si udělat ostudu před zdejším etablovaným publikem, které není zvědavé na žádné velké extempore. Oproti klasickému koncertu byli umírněnější ve svých výrocích a dali širšímu publiku ukázat své hudební kvality, které nejsou postavené jen na skandálech.

GusGus vs. Kygo pohledem Dana Hájka

Sobotní stmívání patřilo Islandu a setu GusGus. Ti do Ostravy přivezli svou desku "Lies Are More Flexible, z které vytáhli hned úvodní "Featherlight". V ní rozpletli vlastní současnou tvář postavenou na výrazných beatech s charakteristickým zvukovým spektrem (ruchy, precizně vystavěné smyčky melodických fragmentů), došlo pak i na znamenitou "Lifetime". Nechyběly však ani již zavedené hymny "Crossfade" nebo dvojice "Add This Song" a "Deep Inside" v samotném závěru - je zvláštní, že v současnosti naživo prezentují jen poslední čtyři alba (tedy kompletní éru u labelu Kompakt a již zmíněnou novinku), předchozí jako by neexistovaly. Ve svém důsledku to ale nevadilo, byla to valící se energie, občas s temnějšími náladami a vokály Daníela Ágústa Haraldssona byly uhrančivé jako nikdy dříve. Celé vystoupení skvěle gradovalo a drželo kompaktně u sebe, GusGus jsou zjevně ve výtečné formě (pochválit lze opět povedený zvuk na scéně, kde o den dříve hrál i skvělý Jon Hopkins) - zároveň toto byla asi nejlepší možná pozvánka na jejich blížící se pražský koncert (4. října v klubu Roxy).

Kygo, Colours Of Ostrava, 4. den, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 21.7.2018
© Marie Strnadová
Zcela jinou cestou na to šel Kygo. Jeho devadesátiminutovka byla sice velká párty v hezkém obalu (povedené projekce, pyrotechnické efekty) se sázkou na provařené hity, kdy jste si chtěli užít poslední festivalové chvíle. Avšak pokud jste sundali růžové brýle, pozlátko bylo bohužel to tam. Do popředí se spíše dral fakt, že Kygo toho vlastně příliš nepředvedl, jen pouštěl své hity a spolupráce - podivná verze na "Sexual Healing" byla předurčena leda k rychlému zapomenutí. Nemálo dýdžejů na okolních atrakcích předvedlo mnohem zábavnější mash-upy, jen nebyly zabalené do takto výpravné podívané - Kygo si totiž vystačil jen s pár opakujícími efekty, kterými skladby spojoval za sebe, a závěrečná akustická vsuvka na "Firestone" (on za klavírem, živé smyčce a vokalista) to příliš nezachránila (předchozí část tour odjel s klávesami a pady, teď si to jen usnadnil). Před lety Björk i tu pyrotechniku použila mnohem efektivněji. Na jeho vystoupení si však nikdo za pár let nevzpomene - nebyla tam ona krása momentu a souznění s publikem, jako to tehdy za deště předvedl Mika nebo Underworld, kteří i bez okázalé show dokázali strhnout dav. Možná to byl i drobet výsměch všem skutečným elektronickým live aktům, které zde nejenom letos hrály (třeba Mura Masa). Kygo s tímto dýdžejským setem patřil spíše na Beats For Love, u Colours Of Ostrava by ta finální tečka měla být důstojnějšího charakteru a doufejme, že to bylo jen jakési vykolejení letošního ročníku.

Skončení festivalu vybízí k jeho zhodnocení. Když bych si měla vybrat pomyslných pět nejlepších koncertů z Colours, tak by to byl George Ezra s vizáží plachého kluka od vedle, věčně usměvavého se sametovým hlasem a velkým potenciálem na hity, Beth Ditto, která si ze svých nedostatků umí udělat přednosti, umí pobavit publikum a v neposlední řadě jí to krásně zpívá. Přirozená andělská Joss Stone s dokonalým hlasem, uhrančivá babča Grace Jones se svojí extravagantní vizáží a neobvyklým pojetím celé show a synth-popoví nadčasoví Future Islands s bláznivě tančícím frontmanem Samuelem T. Herringem.

Od teď už můžeme odpočítávat dny do doby než vypukne další ročník - do kalendáře si zapište data 17.-20. července 2019.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY