Třetí den Colours ovládly Marie Rottrová, Lenny, Joss Stone a Jessie J

21.07.2018 14:15 - Hana Bukáčková a Dan Hájek | foto: Tomáš Parkan / musicserver.cz

Na Colours se letos opakovala situace z loňska, kdy měly na jeden den nadvládu ženy. Tehdy návštěvníky festivalu uhranuly LP, Norah Jones a Aneta Langerová. Letos vsadili pořadatelé na Joss Stone, Jessie J, Marii Rottrovou a Lenny. Zahráli ale i elektroničtí Jon Hopkins a Paul Kalkbrenner či nespoutaní Slaves a roztančení Calexico.

Live: Colours Of Ostrava, třetí den

místo: Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
vystoupili: Joss Stone, Jessie J, Calexico, Slaves, TH!S, Marie Rottrová a spousta dalších
datum: 20. července 2018

Nejenom na pódiu uspěly ženy. V letní filmové škole se například promítal dokumentární film Olgy Sommerové "Červená", který byl o operní pěvkyni a herečce Soně Červené. V perfektně sestříhaném dokumentu jsme se dozvěděli o jejích profesních úspěších, zároveň ale byly odtajněny i bolavé rány z osobního života vztahující se k osudu její rodiny. Maminka byla vězněna v koncentráku a pak náhodou zemřela ve vězení, když ji nechali zavřít komunisti. Velmi emotivní příběh měl odlehčený konec s černým humorem. Červená nenechává nic náhodě, vždy pracovala na 130 %, proto se není čemu divit, že si nechala udělat dopředu náhrobek se svým jménem.

Prostor byl i pro zhlédnutí představení Divadla Bolka Polívky "Šašek a syn". Oba Polívkové byli součástí diskuze s podtitulem "Hraní s tátou je terapie" na Reflex stage. Jestli jste dostatečně nebyli nabaženi, mohli jste se zúčastnit některé z dalších diskuzí na Meltingpotu či tanečního vystoupení Yemiho A.D. a Ulops performance.

Marie Rottrová, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Pro milovníky hudby festivalové odpoledne otevřelo slovenské DJské duo Malalata, které používá prvky balkánské dechovky, což bylo jako dělané pro počasí, které se konečně po dvou dnech umoudřilo a ukázalo své světlé stránky. Na hlavní stage jako první stanula nestárnoucí ostravská rodačka Marie Rottrová, která si během svého setu pozvala Petra Němce ze skupiny Flamingo, kde s ním v sedmdesátých letech vystupovala. Věčně usměvavá Rottrová skrývala za slunečnými brýlemi dojetí. Přišly na ni zástupy posluchačů všech generací, aby si poslechly písně "Řeka lásky", "Žaluzie", "Večerem zhýčkaná", "Měli jsme se potkat dřív", "Kůň bílý", "Lásko" či závěrečnou "Lásko voníš deštěm".

Poté hlavní pódium patřilo zahraničním stars. Postupně se vystřídaly Joss Stone a Jessie J. Obě uměly strhnout dav na svoji stranu, ale každá po svém. Jedenatřicetiletá (a jako vždy bosá) Joss Stone, která zaujala širší veřejnost před deseti lety hitem "You Had Me", si omotala, stejně jako látku kolem stojanu na mikrofon, všechny přítomné svojí krásou, uhrančivým zpěvem, vtipností, přirozeností a jistou dávky pokory. Člověk z ní nemohl spustit oči. Byla ztělesněným andělem. Nemuseli jste mít naposlouchané její písně, aby si vás získala a nepustila. Po vzoru Beth Ditto se snažila pochytit pár českých slovíček od nejblíže stojícího kameramana.

Joss Stone očima Tomáše Parkana

Joss Stone, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Naprosto odlišné prostředí na rozdíl od svého pražského koncertu před čtyřmi roky zažila v České republice Joss Stone. Tehdy se její publikum vmáčklo do intimního prostředí Lucerna Music Baru, zatímco v Ostravě na ni čekal desetitisícový dav. Rozhodně, ale nelze říct, že by jej opět neovládla. Její přirozený šarm a sex-appeal, podpořený nesmírně elegantními splývavými šaty přirozeně podtrhly neskutečný soulový feeling, pro který se jí přezdívá Královna bílého soulu. Je jen málo zpěvaček na světě, které by dokázaly tak měnit polohy, náladu i atmosféru takovým jednoduše vypadajícím způsobem jako tato Angličanka z Doveru, která během svého několika let trvajícího Total World Tour procestovala už notnou část z dvou set zemí světa. I v Ostravě předvedla ten kontrast mezi laskavou všeobjímající dámou a zpěvačkou, z níž mávnutím kouzelného proutku začne doslova prýštit proud energie na všechny strany.

Joss Stone svůj ostravský hodinový set otevřela nesmírně živou "(For God's Sake) Give More Power To The People", která v živém podání nabrala téměř rockovou podobu, a prakticky celou ji odzpívala na rampě před pódiem, kam se pak vracela po celý zbytek koncertu. Hned v druhém kousku postaveném na reggae si poprvé rozezpívala publikum. Poté, co si jej řádně nažhavila, přišlo malé zklidnění v podobě bluesové coververze "Put On Spell On You" a především příběhu o muži s uhrančivýma modrými očima "I Don't Want To Be With Nobody But You", kterou odzpívala pouze za doprovodu akustické kytary. Že zvládá i country, dokázala v další coververzi "Wildflowers", kterou původně nazpíval Tom Petty. Samotný závěr už pochopitelně patřil velkým hitům "Right To Be Wrong" a "Super Duper Love (Are You Diggin' On Me?)", které s ní zpívala podstatná část přítomných. Podle následujícího potlesku a vzhledem k tomu, jak dlouho ji publikum přivolávalo zpět, lze říct, že bosá Joss Stone patřila k tomu nejlepšímu, co letošní ročník Colours nabídnul.

Jessie J, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Jako pomyslný ďáblík působila naopak komerčněji propagovaná Jessie J. Už samostatný nástup s úvodní písní "Do It Like a Dude" byl velmi sebevědomý, kdy odhodila svršek a začala se svíjet ve třpytivé podprsence a zvonových kalhotách u kytarového sóla vyzývavými pohyby. Zábavná show, neuvěřitelný hlas a skvělá osobnost v jednom, to bylo její vystoupení. Před písní "Nobody's Perfect", která byla ze začátku k nepoznání, předala poselství, že máme být sami sebou. Vyzdvihla také fakt, že největší hrdinové jsou rodiče, následované písní "Mama Knows Best". Zavtipkovala si také na své konto, že kdyby nezpívala jenom v podprsence, tak by její řeči bralo víc lidí vážně. Zároveň se zmínila, že když bychom někde narazili na její nahé fotky, jsou z jejího laptopu, který ztratila cestou letadlem z LA do Frankfurtu. Škoda, že víc mluvila, než zpívala, koncert tak často ztrácel spád. To odradilo mnoho návštěvníků, aby vydrželi dokoukat její set.

Ti si pak, stejně jako my, odskočili podívat na punkové duo Slaves. Kapelu tvoří dvojice naštvaných floutků z Británie - stojící bubeník Isaac Holman a kytarista Laurie Vincent - kteří navazují na ostrovní punkovou tradici. Že jsou jenom dva? To vůbec ničemu nevadí, energie mají jako pětičlenná skupina. Živelnost, divokost, energická punková čirá dravost ve stylu sedmdesátek a Sex Pistols. Nic víc, nic míň. Přitom nic vulgárního.

Calexico, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Rock'n'rollová srdce zaplála při poslechu kapely TH!S, kde hraje na baskytaru Vojta Kotek a zpívá uhrančivý Honza Melíšek. Česká hudba nejde do kopru, jak by se mnohdy mohlo zdát, ale třeba i díky TH!S a dalším se vrací ke kořenům, kdy chlapi byli chlapi a motorka voněla benzínem.

Alternativněji založení návštěvníci si přišli na své během vystoupení korejské skupiny Akdangwangchil, která ukázala svoji lidovou a rituální hudbu. Představení barevně oděných hudebníků v krojích místy skotačících po pódiu bylo pro fajnšmekry, kteří rádi objevují jinou kulturu. Ve stejnou dobu hráli američtí Calexico energickou hudbu jižanského stylu míchající prvky indie rocku, mexické hudby, folku i country. Do repertoáru zahrnuli i kousky z nového alba "The Thread That Keeps Us", které vyšlo letos.

Lenny, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Závěr dne, krom DJských es na hlavních scénách Jona Hopkinse a Paula Kalkbrennera, obstarala i Lenny, která po čtyřech letech vystoupila znovu na Colours. Za tu dobu posbírala řadu ocenění včetně Zpěvačky roku 2016 v hudebních cenách Anděl. Tentokrát přijela více ostřílená, sebevědomější, ale přesto s pokorou sobě vlastní, s hlasem řezavým jak pila od Pána Boha a se show, za kterou by se nemusela stydět na daleko větší stage, než která byla na Kofole. Pódium pro ni i prostor pod ním pro několikatisicíhlavé publikum zkrátka byla příliš malé. A byla jedna z mála, která s sebou přivezla show plnou konfet.

Elektronika v pohledu Dana Hájka

Boris Carloff vystupoval po delší době a svůj set vystavěl na třetí desce "The Solipsist", kdy i starší skladby jako "Falling" nebo "Take Me Higher" dostaly mnohem dynamičtější ráz a celá hodinka výtečně šlapala. Videoprojekce čerpaly z již publikovaných videí, "Haunted" stále neztratilo nic ze svého ornamentu prezentace lidských přátelství, skvěle zafungovala i "Hold Your Card". Duet "I've Been Thinking Of You" s ním odzpívala Terezie Kovalová, která byla hlavní aktérku posledních minut jejich vystoupení, před "Last Runner" ji totiž její přítel požádal o ruku (neb se právě na Colours spolu před lety seznámili).

Jon Hopkins, Colours Of Ostrava, Dolní oblast Vítkovice, Ostrava, 20.7.2018
© Tomáš Parkan / musicserver.cz
Po vizuální stránce byl Jon Hopkins ještě smyslnější a do své více jak hodinové jízdy napříč vlastním hudebním universem vtáhl hned od počátku. Tomu patřila i většina času prezentace vyvedeného alba "Singularity", kdy postupně odkrýval symboliku myšlenek a rozplétal dynamiku propletenců beatů a ruchových smyček - ačkoliv to bylo řádně nahlas, neztratil se žádný zvukový detail nebo alchymie vrstev jeho hybných symfonií. Od titulní "Singularity" se nechalo publikum vtáhnout do určitého transu, který nabíral na intenzitě. Skvělá projekce v "Neon Pattern Drum" připomínala černou díru měnící se v časoprostoru a barevném spektru, bylo to poutavé a v maximální míře to korespondovalo s hudební složkou. Blok sestavený z "Everything Connected" s návazností na uhrančivé "Open Eye Signal" a "Collider" nekompromisně bral dech, zde Jon ukázal, jak mistrně pracuje s dynamikou, jež má promyšlenou logiku. Bonusem byl jeho remix skladby "Magnets" dua Disclosure s téměř filmovou projekcí (o lásce na první pohled), závěr pak patřil přepracované vzpomínce na desku "Insides" s kompozicí "Light Through The Veins".

To Paul Kalkbrenner vsadil na minimalismus (včetně show - strohých světel a záběrů na něj samotného, pokud jste viděli nějaký záznam z letošního turné, nedalo se přehlédnout, že se vše možná lišilo leda počtem vykouřených cigaret a i tu mikinu sundává stále ve stejné skladbě), převážně rovné beaty a hustil jednu hitovku za druhou, přestože jeho postupy a nástupy se drobet opakovaly. Z celého setu se tak stala určitá repetice na staré dobré časy z "Berlin Calling", ale v současné verzi "Parts Of Life" - tedy techna říznutého tech trancem. Paulovi se nemohlo nic vyčítat, byla to velká klubová párty, ale v porovnání s Jonem Hopkinsem to bylo jaksi o level níže a někde jinde. Oba sice figurují v jiných tanečních vodách, u Hopkinse ale nebyl čas se nudit, všechny vjemy fungovaly na maximum, kdežto u Kalkbrennera bylo možné pocítit závany prázdnoty a zopakování již slyšeného. Každý si však vybral dle svých preferencí.

Než odbijí hodiny poslední minuty sedmnáctého ročníku, v poslední festivalový den se můžeme těšit na Grace Jones, GusGus či Ziggyho Marleyho.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY