Když Kryštof dospěje

04.01.2003 05:00 - Honza Balušek | foto: facebook interpreta

Druhé album skupiny Kryštof mělo ukázat, zda úspěch "Magnetického pole" nebyl snad jen náhoda. Už pilotní singl "Obchodník s deštěm" a jeho několikatýdenní prvenství v české rádiové hitparádě svědčí o tom, že "V siločarách" může být skvělá deska. Zda skutečně je, se dozvíte v recenzi.
8/10

Kryštof - V siločarách

Celkový čas: 44:15
Vydavatel: EMI
V roce 2001 a 2002 asi nebylo výraznější nové české kapely, než je Kryštof, a výraznějšího frontmana, než je Richard Krajčo. Kromě davů fanoušků dokázali i hudebním kritikům, rádiovým dramaturgům a dalším, že i pop se dá dělat jinak, zajímavě a ještě mít vlastní názor. Debutové album "Magnetické pole" se setkalo s velmi vřelým přijetím a druhá deska "V siločarách" mohla kapele buď podrazit nohy, nebo naopak upěvnit její pozici. Po snad nekonečném kralování pilotního singlu "Obchodník s deštěm" v české rádiové hitparádě je snad jasné, že první možnost rozhodně nenastala. Ovšem jeden úspěšný singl nemusí znamenat povedené celé album. Naštěstí v tomto případě znamená.

Asi by se nestalo nic, kdyby kapela na novém albu zopakovala úspěšný recept z debutu, ale i když mají obě nahrávky hodně společného, stejně tak jsou rozdílné. Nejjednodušeji se to dá popsat poměrně profláklou větou - kapela dospěla. Na "V siločarách" nenajdete tolik jasných hitů jako na "Magnetickém poli", ale jako celek drží novinka mnohem více pohromadě a zatímco na debutu se kvalita jednotlivých skladeb dost houpala, zde se pohybují v jasně vymezeném úzkém (ale vysoko položeném) kvalitativním poli. Sice méně hitů, o to však komplexnější posluchačský zážitek.

Zdá se, jako by kapela poněkud přestala skákat z žánru do žánru a více se snažila vybudovat si jednotnou hudební tvář. Pravděpodobně díky producentovi Dušanovi Neuwerthovi také přibylo elektroniky, nejvíce probublává v úvodní "OnaNe" (mimochodem hodně zajímavý popis masturbace...) a již zmíněném "Obchodníkovi s deštěm". Velmi příjemná je přítomnost Jardy Švejdíka z Priessnitz v písničkách "Tramvaje" a "Hellou", oběma dodává svým hlasem další rozměr. Mezi své nejvíce oblíbené bych zařadil i našlápnutou hitovku "Poletím" a závěrečného poetického "Básníře", skutečně kousky hodné mnoha poslechů. Pokud bych měl hodnotit všechny skladby, devět jich považuji za skvělé, pouze dvě ("PoHádkách" a "Prostorová") mě nijak zvlášť nezaujaly. Z písniček je také patrné, že Krajčo vyrostl i po stránce textařské, jeho metafory a slovní obraty jsou na české popové scéně ojedinělé.

Kryštof svým druhým albem rozhodně dokázali, že úspěch s debutem nebyl nahodilý a že mají co říci i do dalších let. Věřím tomu, že třetí nahrávkou nás všechny ještě překvapí. Už se na to těším.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY