Možná je to jenom zdání, ale v poslední době je o Moravě, alespoň tedy v oblasti tvrdé muziky, nějak vice slyšet. Blues For The Redsun z Holešova si za předkapelu berou zahraniční interpreti, na albový debut brněnskych Nikander se čekalo s velkým napětím a své řeknou určitě i olomoučtí Greynbownes, rovněž debutanti. Mluví se o nich o poznání méně, to však v žádném připadě neznamená, že je to správně.

Naopak. Album "Grey Rainbow From Bones" je totiž velmi vyzrálým hudebním monolitem, který si tu a tam vyzobává prvky aktuálně moderní a přidává k nim to, co už je dlouhodobě prověřené, ale trochu mimo hlavní proud zájmu. Greynbownes jsou sice primárně sludge/stoner metal, ale hned výkop alba v podobě "Boat of Fools" dovede tuhle žánrovou představu báječně narušit. Skladba totiž slyšitelně dýše ohlasem Led Zeppelin a jejich značně specifickým, kovově tvrdým uchopením blues rocku. Blues tepe v krvi všech devíti skladeb, někdy je výraznější ("Death of Autumn Leaves", "Sitting on the Top"), jindy je spíše jen pocitem či náladou, takovým bublajícím spodním proudem.

Při své hutnosti - basa drtí kosti i z nahrávky - zůstávají Greynbownes až vzletně melodičtí a na svůj žánr i poměrně svižní. Tuhé, hutné pasáže se hladce prolínají s těmi atmosférickými. Posledně jmenované mají nejvýraznější ve střední, převážně instrumentální části alba. Když se rozezní zašpiněné, nízko posazené kytary a vrčící basa ve velkolepě se vršící "Seasons", třesou se okenní tabulky. Základem hudby Greynbownes je - a to i v oněch atmosférou nasycených pasážích, které by jiní muzikanti možná prioritně řešili přes dronové plochy - riff. Valivý, úderný, natlakovaný energií, hrozící výbuchem. Takoví o něco rychlejší a méně doomovější Dopelord, dere se na mysl. Nejsou tolik bahnití a zároveň psychedeličtí. Naopak, bluesový základ dává jejich hudbě zemitost. Jsou jako kombajn, který si prosekává svou vlastní cestu hudebním polem. Jindy zase dají vzpomenout na zasněné esoteriky My Sleeping Karma ("B 612"), v delších skladbách mají stejnou vzácnou schopnost unést posluchače na kosmický trip.

"Grey Rainbow From Bones" osobně chápu jako instrumentální album. A to i přesto, že vokálů je zde nemálo. Kapela sama si je však dobře vědoma, že její síla tkví v hradbě kytar, basy a bicích. Zpěv Lukáše Slavíka, který dovede být poměrně křehký, ale nebojí se ani zařvat, je spíše příjemným kořením. A toto koření se s hudbou skvěle doplňuje. Nakonec ale stejně z paměti vytanou riffy či kytarové linky spíše než to, o čem a jak se zpívalo.