Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Genesis - ...And Then There Were Three...

Genesis - ...And Then There Were Three...

Vydáno: 15.03.2018 09:30 v sekci Zaprášenosti - Tomáš Rozkovec

Jako den, kdy se Genesis odřízli od své art rockové minulosti, může být brán 1. březen 1978. Vychází totiž album "...And Then There Were Three...". Je svým způsobem přelomové. Stojí totiž pevně na hraně mezi starou a novou epochou této hudební legendy. Letos si připomínáme čtyřicáté výročí od vydání tohoto milníku.

SDÍLET:    

Genesis - ...And Then There Were Three...

Datum vydání: 01.03.1978
Producenti: David Hentschel/Genesis
Skladby: Down and Out, Undertow, Ballad of Big, Snowbound, Burning Rope, Deep in the Motherlode, Many Too Many, Scenes from a Night's Dream, Say It's Alright Joe, The Lady Lies, Follow You, Follow Me
Umístění v hitparádách: č. 3 v UK Albums Chart, č. 14 v US Billboard 200

Genesis ATWT
Základy art rockové legendy byly položeny v roce 1967. Sestava původně studentského souboru s rozličnými názvy se postupně vykrystalizovala do složení Peter Gabriel (zpěv, flétna, hoboj), Tony Banks (klávesové nástroje, kytara), Anthony Phillips (kytara), Mike Rutherford (basová kytara, 12strunná kytara) a John Mayhew (bicí). Jejich první manažer Jonathan King pro ně vymyslel jméno Genesis, se kterým už debutovali na albu "From Genesis To Revelation" (1969). Následující dlouhohrající počin "Trespass" (1970) stylově naznačil směr, kterým se bude skupina vyvíjet. Rok 1970 byl rokem změn. Vyhozeného Mayhewa nahradil za bicími Phil Collins a po následném odchodu Phillipse přišel na inzerát Steve Hackett. V této nejsilnější sestavě natočili pět alb, která patří do zlatého fondu progresivního (art) rocku.

Když v roce 1975 Peter Gabriel, extravagantní frontman s nezaměnitelným hlasem, definitivně opustil kapelu, které dal do vínku scénické ztvárnění rozmáchlých kompozic melodického střihu, mnozí prorokovali zbylým členům brzký konec. Ten se však nekonal. Skupina se semkla a jako bájný Fénix povstala z popela, aby natočila své nejsilnější postgabrielovské album "A Trick Of The Tail" (1976). V roce 1977 následuje "Wind and Wuthering", na kterém vedoucí trojice Banks, Collins, Ruherford autorsky zcela vytěsnila dosavadního kytaristu Stevea Hacketta. Toho situace ve skupině natolik otrávila, že krátce po vydání novinky, během turné, z kapely odchází na sólovou dráhu.

Zbývající členové museli podruhé řešit, co s tím. Po několika zkouškách společně upustili od shánění nového kytaristy. Cítili, že se jim dýchá mnohem svobodněji a že navíc opadly i tvůrčí třenice. Mike Rutherford, dosavadní baskytarista a hráč na dvanáctistrunku, projevil dostatek sebevědomí, aby se chopil sólové kytary, a převzal tak veškeré Hackettovy party. Basovou složku nahradily nízkofrekvenční pedály či mohutná hradba stále více dominujících Banksových kláves. Původní čtveřice, tehdy ještě s Hackettem, byla příliš svázaná s gabrielovskou érou. Zejména živě hraný a diváky stále vyžadovaný třiadvacetiminutový opus magnum "Supper's Ready" ji táhl zpět směrem k první polovině sedmdesátých let.

Najednou se osiřelé trio hudebníků ocitlo před otázkou, co dál. Hudební svět kolem se začal měnit. O slovo se důrazně hlásí punk a začíná rašit první podhoubí heavy metalu. Kapely typu Pink Floyd, Yes, Genesis a jim podobné byly nazývány dinousaury a jejich hudba byla označována za nekonečnou nudu. Trend zkracování a zjednodušování kompozic byl tedy nasnadě. Trojice se proto během září a října roku 1977 zavřela do svých oblíbených Relight Studios v nizozemském Hilvarenbeeku a dřela na novém materiálu. Ten vyšel 1. března 1978 pod příznačným a sebeironizujícím názvem "...And Then There Were Three...".

První, čeho si mohl posluchač povšimnout, byla změna v počtu skladeb. Novinka přinesla na Genesis nevídaných jedenáct (!) kratších písní o celkové délce padesáti tří minut. Předchozí desky obsahovaly, vyjma dvojalba "The Lamb Lies Down On Broadway", od šesti do devíti skladeb. Pojetí nových kusů se odlišovalo od toho, na co byl znalec jejich hudby zvyklý. Přístup jednotlivých členů ke skládání se změnil. Dřívější kompozice nebyly nikdy příliš jednolité a mnohdy v sobě obsahovaly několik hudebních motivů, které se pak spojily v jednu delší skladbu. Na novém počinu byla patrná snaha o maximální stručnost sdělení, zejména v melodické lince. Styl komponování má blíže ke klasičtějšímu (popovějšímu) pojetí písní, tedy sloka - sloka - refrén. Téměř se vytratila signifikantní dějovost, epičnost a smysl pro dramatičnost. Ta se zachovala minimálně v představení jednotlivých hudebních témat v úvodu skladeb.

Příklon k zjednodušování není naštěstí znát v instrumentálním pojetí kompozic. I když jde nejen zvukově o poněkud plošší nahrávku, nadále se jedná o vysoký hudební standard, jemuž dominují Banksovy klávesy, podpořené unikátní Collinsovou hrou na bicí. Rutherford hrající veškeré kytarové party zde zní možná více hackettovsky než samotný Hackett na předchozím albu.

Pokud první polovina nahrávky stojí pevně ještě na prahu "Wind and Wuthering" (zejména úvodní "Down and Out"), pak "Snowbound" či "Burning Rope" patří k tomu nejlepšímu na desce. Trend zkracování nejvíce postihl skladbu "Undertow", která se mohla stát dalším démantem v bohaté diskografii formace. Vystřiženou pasáž lze nalézt na sólovém albu Tonyho Bankse "Curious Feeling", další útržky se nacházejí na "Smallcreep's Day" Mikea Rutherforda.

Druhá strana je plná kontrastů. Skladby "Many Too Many" či "Scenes from a Night's Dream" směle koketují s popovějším zvukem. V nádhernou klávesovou mezihru se po úvodní barové předehře překlene "Say it's Allright Joe". Staromilci uznale pokyvují hlavami nad "The Lady Lies", kterou by směle mohl zpívat Peter Gabriel a téměř by splynula s materiálem desky "Foxtrot", nové příznivce získal čtyřminutový hit "Follow You, Follow Me". Skladba je založena na pulsujících kytarových tónech přinášejících prostou a snadno zapamatovatelnou melodii, která ji dostala až na sedmé místo anglického singlového žebříčku. Pro Genesis to byl nebývalý úspěch, který významně ovlivnil jejich další směr.

Kdo patří do zlatého období Genesis

Peter Gabriel (*1950), zpěvák a charismatický frontman s lehce identifikovatelným hlasem, který povýšil běžné art rockové koncerty na divadelní umění. Typické byly jeho kostýmy, převleky a masky. Vrcholem se stalo jevištní a scénické ztvárnění nahrávky "The Lamb Lies Down On Broadway".

Phil Collins (*1951), technicky zdatný bubeník, který původně chtěl hrát v Yes. Záměr mu nevyšel. Krom samotného bubnovaní zpíval doprovodné vokály a taktéž se blýskl v několika samostatných písních. Je až s podivem, že po odchodu Gabriela skupina hledala jiného zpěváka. Collins se nakonec stal neodmyslitelným leaderem a showmanem.

Tony Banks (*1950), klávesový mág, multiinstrumentalista a skladatel, který je proslulý svou hrou na mellotron, hammondy a hohner piano. Nevynikal tolik ekvilibristikou sólových partů, jako tomu bylo zvykem u jeho dobových souputníků, ale spíš komplexností a citem pro gradaci. Svoji hru zakládal na tom, že to, co nahrál ve studiu, byl schopen přehrát i živě, bez potřeby dalšího hráče na klávesové nástroje.

Steve Hackett (*1950), inovativní, vynalézavý a stylotvorný kytarista, který v hojné míře začal, jako jeden z prvních, masivně ve své kytarové hře využívat tzv. tappingu, což je hra úderem bříška prstu na strunu přímo na hmatníku. Jako první vydal, ještě coby člen Genesis, úspěšné a ceněné sólové album "Voyage of Acolyte".

Mike Rutherford (*1950), výtečný hráč na basovou kytaru, kterou umně střídal s dvanáctistrunkou, kterou měl jako druhý krk svého nástroje. Po odchodu Hacketta se chopil sólové kytary a převzal jeho kytarové party. Nikdy však nedosáhl kvalit svého bývalého spoluhráče.

Výjimečnost této sestavy potvrzuje i fakt, ze všichni členové mají či měli výrazné úspěchy ve svých sólových kariérách. V posledních letech sílí spekulace o reunionu tohoto line-upu, které jsou střídavě jednotlivými členy posilovány nebo dementovány. Poslední mimořádné spojení tohoto uskupení se konalo 2. října 1982 v britském Milton Keynes Bowl, kde se k původnímu triu připojil Peter Gabriel, aby zde odehráli repertoár z jeho éry, a ke konci koncertu i Steve Hackett.

Obal desky je dílem britské umělecko-designérské skupiny Hipgnosis. Podobně jako album, které vyjadřuje určité odkazy na hudební minulost skupiny s pohledem do budoucna, je i grafické ztvárnění určitou retrospektivou historie a budoucí cesty kapely. Ta je zde vyjádřena nejen odkazem na logo z roku 1974, ale i formou světelné stopy - blesku.

Na "...And Then There Were Three..." lze pohlížet z mnoha pohledů. Z historického hlediska se zdaleka nejedná o nejlepší album Genesis. Je možné jej však vnímat jako přelomové. Je z něj cítit snaha vymanit se z úzké Gabrielovy kazajky, která zbývající muzikanty přece jen svírala a stahovala. Končí jedna etapa a začíná druhá. Je to jednoznačný krok vpřed, který pomohl formaci přežít překotnou dobu a stát se, podobně třeba jako Queen, superkapelou, která vyprodává stadiony. Přestože se ještě na následujících albech "Duke" (1980) a "Abacab" (1981) pohybují v progresivních vodách, dalšími počiny už cílí spíš na nové, popově zaměřené posluchače, což jim skalní fanoušci nemohou zapomenout. Dodneška to vnímají jako ztrátu sebeurčení za cenu komercializace. I takový se může zdát důsledek hitu "Follow You, Follow Me".

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • And Then There Were Three (Jetřich Tyl, 15.03.2018 09:37) Reagovat

    Pane Rozkovče, jsem pamětníkem oněch časů artrocku, a vím, že album se jmenovalo And THEN There Were Three...

    • Re: And Then There Were Three (Tomáš Rozkovec, 15.03.2018 09:44) Reagovat

      Jindro, máte samozřejmě pravdu. Děkuji za upozornění. Moje chyba...a to Genesis miluji :-)

      • Re: And Then There Were Three (Jetřich Tyl, 15.03.2018 10:32) Reagovat

        OK, díky za opravu, mne od Genesis oslovovala právě první artová alba s Gabrielem. Jinak nejsem Jindra, ale Jetřich, Jetřich Tyl. Mým vzdáleným předkem byl britský agronom Jethro Tull. Více viz na www.jethrotull.cz :-)

        • Re: And Then There Were Three (Tomáš Rozkovec, 15.03.2018 10:48) Reagovat

          Omlouvám se ...Jetřich mi připadalo a připadá neobvyklé a tak jsem to asi zjednodušil:-)
          S Genesis Souhlas. Sleduji je, včetě i toho Collinsovského období. Ale síla je právě v těch první albech s Gabrielem a řekněme do Abacab.

          • Re: And Then There Were Three (Pavel, 15.03.2018 18:06) Reagovat

            Skvělá kapela. Za mě asi nejlepší album Nursery Cryme (Seven Stones je jedna z největších art-rockových pecek). Mám ale rád i Collinsovské vypopíkované období a dokonce (za to mě asi upálíte:) si rád poslechnu i zatím poslední Calling All Stations. Jinak super článek, díky za něj.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
George Ezra, Forum Karlín, Praha, 22.10.2018
Naživo: George Ezra si už Prahu omotal kolem prstu a nabídl jí i něco navíc Je úžasné sledovat, jak nám George Ezra za čtyři roky od svého premiérového koncertu v Lucerna Music Baru krásně vyrostl. Zatímco tehdy si Prahu ještě oťukával, teď v ní po úspěchu na Colours Of Ostrava zabodoval s vyprodaným... čtěte zde
Vydáno: 23.10.2018 21:06 v sekci Naživo
0
Killing Joke, Roxy, Praha, 21.10.2018
Naživo: Jak šamani Killing Joke čarovali v Roxy Killing Joke u nás hrají často a rádi, naposledy to bylo vloni na brněnské Flédě. I sám frontman Jaz Coleman to u nás zbožňuje (viz jeho spolupráce s Čechomorem nebo hostovačka na koncertě Foo Fighters). Časté návštěvy této... čtěte zde
Vydáno: 23.10.2018 10:39 v sekci Naživo
0
Nové desky 42/2018 - od Never Sol přes Elle King po Richarda Ashcrofta
Nové desky 42/2018 - od Never Sol přes Elle King po Richarda Ashcrofta Podle množství výběrů a reedicí je patrné, že se blíží Vánoce. Mezi ty nejzajímavější, které mají na svědomí Marie Rottrová nebo R.E:M., se vklínily s druhými deskami Dánka MØ, Američanka Elle King a zejména Češka Never... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 17:11 v sekci Novinky | Nové desky
0
Pět nejlepších klipů hipster punkerů Slaves
Top 10: Pět nejlepších klipů hipster punkerů Slaves Slaves v roce 2012 odstartovali novou éru punku. Toto sebevědomé prohlášení není daleko od pravdy. Upadající žánr zadupaný zejména formacemi, které ve skutečnosti s punkem mnoho společného nemají, však překvapivě nakoplo právě... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 14:31 v sekci Publicistika | Top 10
1
Radůza - Muž s bílým psem 9/10
Recenze: Radůza vás vtáhne do světa indiánů. "Muž s bílým psem" je nádhernou poctou trampům Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 00:00 v sekci Recenze
8
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 39/2018 - od Chic přes Kodaline po Cypress Hill (02.10.2018 10:26)
- Zaprášenosti: Peter Gabriel - II (Scratch) (07.09.2018 13:00)
- Naživo: Tristní návštěvnost nedokázala zkalit výjimečný zážitek z koncertu Stevea Hacketta a Djabe (07.06.2018 11:14)
- Fotogalerie: Steve Hackett & Djabe, večírek pro hudební gurmány (07.06.2018 08:30)
- Naživo: "Trump je prase," hlásal v Praze Roger Waters (28.04.2018 09:28)
- Steve Hackett vystoupí společně s Djabe v pražském Lucerna Music Baru (04.04.2018 17:58)
- Nové desky 8/2018 - od Tonyho Bankse přes Al Di Meolu po Dukes Of Orient (24.02.2018 21:22)
- Nové desky 4/2018 - od Craiga Davida přes Machine Head po Ricka Springfielda (29.01.2018 23:53)
- Recenze: Phil Collins prostřednictvím autobiografie "Ještě žiju" ukazuje svoji pravdu o vlastním životě (02.11.2017 14:10)
- Roger Waters se v dubnu vrátí do Prahy (02.10.2017 11:17)

ALBUM TÝDNE 43/2018

Radůza
Muž s bílým psem

Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází kniha, audiokniha namluvená Františkem Segradem a také zpěvník. 

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 25.10.
The Black Queen (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 25.10.
Jason Derulo + Marcus&Martinus (Tipsport Arena, Praha)
Po 29.10.
Stu Larsen (AUS) + Natsuki Kurai (JAP) (Vila Štvanice, Praha)
Út 30.10.
Dirty Loops (SWE) (Metro Music Club, Brno)
Čt 01.11.
[loveit] sound: Metric (CAN) (Roxy, Praha)
Pá 02.11.
Our Last Night + Hands Like Houses + Hawthorne Heights + Jule Vera (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 02.11.
Akua Naru (USA/DE) (Rock Café, Praha)
Po 12.11.
[loveit] sound: Jungle (UK) (Roxy, Praha)
Pá 16.11.
Sting & Shaggy (UK/JAM) (Forum Karlín, Praha)
Pá 16.11.
Tremonti (USA) (Semilasso, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Jananas Beyoncé Lady Gaga Coldplay Sia Ewa Farna Kryštof Rihanna Adele The Cure Debbi AC/DC Madonna Pokáč Linkin Park František Černý Britney Spears Tomáš Klus Marilyn Manson Voxel
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver