Recenze CD

Zcela abnormální deska

18.12.2002 05:00, Luboš Kreč

Fenomén socialistického popu Michal David se vrátil již dávno. Velká oblíbenost tzv. "oldies party" mu zajistila solidní popularitu i v době, kdy by teoreticky měl být ve stavu minimálně klinické umělecké smrti. Novinka "Abnormální hic" je však důkazem, že teorie a praxe dvě různé věci jsou.

1/10

Michal David - Abnormální hic

Celkový čas: 44:59

Skladby: Pojď blíž, Pár bláznivejch snů, Ruská Máša, Nelži mi, Fámy o nás jdou, Lítáme v tom, Hraj, jen hraj, Už neztrácej čas, Kapka naděje, Věčnej flám, S tebou se vznáším; bonus - The Prayer

Vydavatel: Sony Music / Bonton

Všichni hudebníci, s nimiž jsem měl tu čest hovořit, se shodli na jedné zásadní skutečnosti - chceme se vyvíjet, vydávat stále totéž je zbytečné. Ostatně, v přístupu k progresivitě vlastní produkce by se dal hledat obecný hudebníkův princip, pokud někdo "ustrne" a prezentuje se desítky let stále stejnými postupy, nebál bych se jej nazvat podvodníkem. Skoro i zlodějem. Považte, jak by dopadl výrobce, který by portfolio svých výrobků nijak nevyvíjel a neinovoval? Zřejmě špatně. Jedno chytré pořekadlo praví: "Výjimka potvrzuje pravidlo." Michal David byl přesně tou výjimkou, které se slušný hudební fanoušek vyhne obloukem s mílovým průměrem a ještě si přitom netaktně nasadí sluchátka. Co když se ale Michal změnil?
"Abnormální hic" - název novinky Michala Davida. Je na ní zaznamenáno dvanáct nových pecek "krále diskoték", jejichž kvalita je podivuhodně vyrovnaná. Tato deska se může pochlubit zázračnou kompaktností, o níž si mohou všichni rockoví intelektuálové nechat jen zdát. "Jen záviďte," slyším Davida volat na kolegy z branže. "A vy, mí milí, vy se zahloubejte do komplikovaných struktur, jež jsem rozpletl po celém stříbřitém kotoučku, lámejte si s nimi hlavinky, namáhejte své závity, ale nezapomeňte tancovat a radovat se a vzývat krále a bohy..." Ne, tohle není fikce, to je skutečnost! Na desku, jako je "Abnormální hic", se v České republice čekalo již dlouho, místní trh byl lačný podobné senzace a Michal David jej dokázal nasytit soustem, nebojme se to říct, dionýským.
Zanechme pro tuto chvíli oslavných chorálů a pokusme se na Davidovu hudbu podívat zblízka. Nejprve odpovím na otázku, kterou jsem položil ve druhém odstavci - Michal David se nezměnil. Kdo říká, že ano (například on), ten lže. K posunu došlo maximálně v rovině motivační. Diskotékový showman vycítil, odkud vane vítr a zavelel kormidelníkovi, aby se ihned vydal směrem techno-house-R&B-pop. To, čím byl znám v dobách předrevolučních - nekomplikovanými texty, vlezlými melodiemi, nulovými uměleckými ambicemi -, mu zůstalo vlastní. Bohužel. První zádrhel udeří do obličeje ihned v úvodních minutách. Umělec nijak neobohatil svůj výrazový rejstřík, jeho tvorba páchne umělostí, sterilitou. Nelze v ní rozpoznat byť maličký projev spontaneity, sluchový aparát je bombardován toutéž klávesovou syntetikou (nesmyslně pisklavou a ledově chladnou), jaká nás dobývala před patnácti dvaceti léty. Tím se zdaleka nedostáváme k jádru pudla. To tkví v nenápaditosti, jejímž je neautentičnost pouze projevem. Ve finále se totiž přidává ještě lyrická zpustlost, ba přímo debilita (neodvažuji se citovat výňatky z perel "Ruská Máša", "Hraj, jen hraj" nebo "Věčnej flám"), absolutní stereotypnost (většina skladeb je komponována stylem zapnu knoflík a nechám vše jet tři minuty, občas něco zabučím) a konečně do nebe volající troufalost. Michal David si troufá znít jako král diskoték, chce pět jako černošský soulman, touží být středem zájmu několika generačního spektra posluchačů.
Kdosi mi řekl, abych ocenil snahu přiblížit se mladým lidem. Já oponuji, toto není snaha o sblížení, ale o čiré vybrakování peněženek. Neuráží mne ani tak textová pokleslost, která je na populárním poli relativně běžná, ale muzikantská ubohost, která z lidí dělá blbce. Tento samozvaný všeuměl se pokouší tak okatě vyjít vstříc moderním trendům, aniž by musel opustit náruč konzervativní fanouškovské základny s třemi i čtyřmi zářezy na pažbě, že jej nelze nařknout z kreativní radosti. Proto se album jmenuje "Abnormální hic". Sakramentsky se u něj zapotil Michal David a stejný, ne-li horší osud potká každého, kdo se odváží vložit disk do přehrávače. Zalije jej pot studený jako ledová sprcha.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Souhlas (kozel, 18.12.2002 09:30) Reagovat

    Absolutni souhlas, toto je ukazka
    absolutního hudebního braku.
    A stejne se najdou hlupaci, kteri si
    to koupi.

  • jeste zije? (Badax, 19.12.2002 11:43) Reagovat

    "tyvole", ja myslel ze uz je tuhej. Co se stalo? Reinkarnace?

  • ale co (zaslepenec, 19.12.2002 22:53) Reagovat

    no ale kdyz se to prodava..ma bejt prukopnikem a bejt chudej nebo delat to co "umi" a nechutne vydelavat? a kdyz se najdou takovy trotli co mu to zerou..to spis nadavat jim nez jemu

  • Hnůj s Duc-duc (Tomiq, 10.02.2003 22:17) Reagovat

    Slyšel jsem jen ukázky na netu a musím říct, že je to jen echt Michalodavidovský hnůj s taneční rytmikou. Je cítit, že k dance music nemá ten správný vztah

  • Největší zrůda naší pop music (Boss, 21.10.2003 15:07) Reagovat

    Jsem sice příznivec totálně jiných stylů hudby, odnoží převážně rocku a metalu, ale i tak cítím potřebu plně podepsat slova recenzenta!! Dost mě štve neustálé ohlížení se po hvězdách totalitního popu, nicméně i tady je třeba selektovat. Jakkoli mi Helenka V. s Kájou G. lezou krkem, jedno se jim upřít nedá-jsou to profíci a oba umí!!! Ovšem nechápu jak může tento hudební impotent a naprostý degen někoho oslovit. Pod pojmem moderní pop si tedy představuju něco jinýho. Michal David je a vždycky byl synonymem totálního upadku. Vypatlanec, který vděčí za slávu jedině komoušům! Na klávesy asi hrát umí a jako muzikálový skladatel možná jakž takž obstojí, když to po něm dirigent pořádně zaranžuje. Lidi probete se !!! Jsou tady Support Lesbiens, chcete-li češtinu, výborní Tata Bojs, obstojně se jeví třba kapela Deset očí. Martin Maxa je sice hodně podprůměrný, ale má aspon živou kapelu a skládá jednoduchý písničky-.... ale proti tomuto mutantovi je to king!!


zobrazit všechny názory (13 celkem)

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí