Dane, vloni turné s Alicí, nová deska s J.A.R., letos koncerty s Illustratospherou. Odlišné formáty. Kde se cítíte nejvíc doma? Který projekt je vám bližší a proč?

Alice je nostalgie, J.A.R. stará dobrá parta, Illustratosphere občerstvující se autorský tvar. Ještě přidejte Trio Roberta Balzara... To je, jako kdybyste se mě ptali, jestli mám raději děti z prvního, druhého, třetího, nebo čtvrtého manželství. A dále: pokud jsem počtvrté ženat, nemohu přece tvrdit, že nejkrásnější byla má druhá žena, nejchytřejší třetí a tak dále, už jenom z pudu sebezáchovy. (úsměv) Scuknout bezmála třicet let spoluhraní do jednoho odstavce zavání nebezpečným zjednodušením. Takže: nejbližší jsou mi autentické písně hrané poctivými nebo dobrými hudebníky. To vám ale řekne každý šoubyznysmen, neboť das ist gut marketing, diese slogan, frštenzí? Takže pojďme dál. (úsměv)

Turné s Illustratospherou jedete po více než dvouleté pauze. V čem bude jiné než před lety? Budou hosté?

Zahrajeme několik nových kusů a všechny, i ty staré, s novým bubeníkem Martinem Valihorou, což bude velmi nové tak nějak celé. S hosty je to vždycky trochu těžké: bůh do domu, hůl do ruky, znáte to...

Šňůra nese označení "Mezi vrcholy". Má se snad jednat o název budoucí desky?

Ne, to ne. Budoucí deska bude mít název jiný. Ono už dávat název šňůře... Za chvíli budou všude jen samé názvy, hlavně žádné podrobnosti, není čas. A bohužel ani kapacita. No nic, kde jsme to přestali... Jednak pojedeme mezi kopci a pohořími po celých vlastech českých, jednak bude celá šňůra mezi naší poslední prací "Maratonika" a novým, zatím neznámým opusem, tedy vrcholy tvorby, jednak předpokládám, že každá sestava hudebníků skupiny, která se snaží hrát organicky, včetně té naší minulé, má nějaký pomyslný vrchol hráčského porozumění...

Za vámi pětiletka od poslední desky "Maratonika", nejspíš pátá řadová deska za dveřmi. V jaké fázi jsou přípravy? Kdy album vyjde? V jakém duchu/rozpoložení se ponese?

Duch a rozpoložení jsou ještě neznámými. Když se z louže tekutých krystalů formuje tělo podobné lidské postavě, ještě není jasné, že půjde o nekompromisního cituprázdného zabijáckého robota, rozumějme si. Přípravy jsou ve fázi S3, tedy dáváme dohromady materiál, přičemž trochu hledáme, co se k sobě hodí a co ne a jak se nám to líbí. S tím souvisí bezkoncepční, hektická a bezohledná nadprodukce, primárně fragmentů, kombinovaná s horečným pátráním v archívech, primárně po fragmentech.

Pochopme se: S1 znamená principiálně domácí individuální tvorbu, která je voluntérská a pionýrská, luxusní ve smyslu tvořím, protože mám a zpracovávám nápad, přičemž nepracuji pod tlakem, S2 pak znamená prezentaci a krátkou obhajobu výsledků S1 na společné schůzi tvůrčí skupiny. Že fáze S2 dopadla dobře, poznáte například podle toho, že se víceméně okamžitě, pokud tedy máte čas, přeleje do fáze S3, někdy dokonce, pokud máte čas a kolem sebe zdatné hráče, rovnou do fáze S4, což už je vlastně samo hraní, seznamování se s materiálem rukama, nohama a hlasivkama, tj. protointerpretace, chcete-li, rukama, nohama a hlasivkama ohmatávání živého tvaru.

Nutno podotknout, že pokus o maximální prolnutí S3 a S4 byl jedním ze závěrů, které vyplynuly z nahodilých analýz S1 a S2. Během S3 většinou také konstituujeme hlubší konceptuální linie, takzvané leitmotivy, nebo, chcete-li, červené nitě, jakkoliv přísně nedogmaticky, a v kombinaci s analýzami prvotních stadií fáze S4 bývá také, opět nedogmaticky, pojmenován vhodný, případně kýžený způsob pořizování zvukového záznamu. Během S3 se rodí název desky, obal desky... Zkrátka: fázi S3 lze definovat nejjednodušeji jako povstávání živého tvaru. Jako když se z prolamované vchlipující a vychlipující se blastuly stává, pomalu a nejistě, plod života tvého nebo tak něco.

Otestujete nové písně na turné?

Ano, přesně tohle uděláme, jakkoliv ne všechny. To je veřejné stadium fáze S4, které jsme většinou přeskakovali...

Šňůru zakončíte s Komorní filharmonií. Budete v tomto duchu pokračovat třeba na podzim?

Nevím, vidím to jednorázověji, ale to se všechno ukáže. My už s Pardubickými hráli několikrát, teď přiděláme pár nových aranžmá. Myslím ale, že se budeme držet kapelního jádra, formovat je a zpevňovat; máme před sebou práce dost. A pokud se mohu trochu vytahovat, turné zakončíme na velkém mezinárodním hudebním festivalu v Memphisu, v USA, kam si poletíme zahrát na začátku května, ó, kdo to kdy mohl tušit.

Vloni jste se stal po delší době opět otcem. Ovlivnil příchod druhého dítěte na svět vaši tvorbu, odrazilo se to do ní? Případně jak?

Myslím, že jeden text se o to trochu otře v ne úplně jednoznačných souvislostech, i když v nejednoznačnosti trochu jiného charakteru než všeobecně známé teď už nejsem sám, okno zavírám, tak málo tě znám, co s tím nadělám (úsměv).

Minulý rok se médii také mihla zpráva, že se vracíte se Sexy Dancers. Vracíte se v kompletní sestavě včetně Dary?

Sexy Dancers bez Dary je volovina, to by nemělo cenu, pro mne určitě ne. My na sebe slyšíme a vidíme. Umíme se rytmicky sezpívat spolu tak, že to úplně lícuje, to je vzrůšo, hm.

Jedná se o jednorázovou záležitost, nebo plánujete i nové písničky? Kdy a kde vás můžeme vidět a slyšet?

Zahráli jsme si na nějakém večírku a pobavili na zkouškách sebe sama, takže jsme si řekli, že ta možnost tu je. A že ji využijeme, dokud nám vlasy vlají, nožky tancují a ručky tleskají, to je vše. Pár hraní na podzim. Větší kluby větších měst. Žádné další nic, budoucnost, tvorba a tak není ve výhledu ani předmětem diskuse. Myslím, že ani neodolatelnou touhou. Jen si tak zpestřujeme své zkracující se životy vyhledáváním polehčujících okolností, pokud to tak mohu říci.

Jaké důvody vedly tehdy před lety k vašemu rozpadu? Už se po letech vyřešily?

Z mého pohledu k tomu vedly čtyři hlavní důvody. První byl ten, že jsme kupodivu vytvořili repertoár, jenž jsme jako interpreti mentálně nezvládli. Sami v sobě jsme předběhli dobu. Druhý důvod byl, že jsme s Romanem Holým přijali do kapely rytmiku, která si nesedla. Nedařilo se nám proto živé hraní. Třetí věc je, že mi tehdy začaly vypovídat službu mozek a soudnost a já o sobě začal zjišťovat zvláštní věci. Jednou z nich bylo, že jsem z trochu jiného těsta, než by měl sexy tanečník být. Potřeboval jsem se v sobě dopátrat nějakých hlubších pravd, takže jsem nebyl s to, což už dnes jsem, přistoupit k naším tvorbě jako k materiálu, který bych měl jenom dobře odprezentovat. Myslím si, že jsem své tehdejší zpěváctví, nikoli zpívání, bral mnohem vážněji, než si zasloužilo. Čtvrtý důvod byl, že se existence Sexy Dancers nejlépe nepotkala s existencí J.A.R. Docházelo k drobným pnutím, která nikomu neudělala dobře.

V posledních letech spousta vašich kolegů a kolegyň ohlásila comeback. Jaký návrat na tuzemskou scénu vnímáte jako nejzásadnější a proč?

Moc se omlouvám všem, jsem ignorant, vůbec to nesleduju. Snad jen Lucii jsem zaznamenal.

Prý jste přišel s nápadem aplikace Lovec vážek. Jak vás to napadlo a co je jejím účelem?

Mobilní aplikace Lovec vážek využívá složitou pravděpodobnostní matematiku a tvrdá ekologická data. Na základě sítě souřadnic, několika obrázků a dvou kontrolních otázek vám umožní s vysokou pravděpodobností určit druh vážky, na kterou se právě díváte. A nemusíte k tomu znát ani žádné morfologické podrobnosti. Což, uznejte, zní výborně, zvlášť, když jste zpěvák. Účelem je dokázat zodpovědět v rámci vážek jednoduchou otázku co to vidím před sebou, a to co nejrychleji. Napadlo mne to, ale vážně, když jsem kouřil za kulturním domem v Humenném během šňůry Richarda Müllera, na které jsem hostoval, a čučel do blba. Hulím a povídám si: Hué, kde to zase jsem? Došlo mi, že kdybych vytáhnul z kapsy telefon, dozvím se to v řádu sekund s přesností na minuty, co se týká zeměpisné délky a šířky, na metry, co se týká nadmořské výšky, a na sekundy, co se týká času. Javory už zlátly. Začínal podzim. Jediný druh vážky, který by v této chvíli mohl přiletět, pokud nebyla v bezprostředním okolí kulturního domu v Humenném mělká zanedbaná nádrž, která tam podle všeho nebyla, bylo šídlo modré (Aeshna cyanea).

Pravděpodobnost, že bych uviděl kolem sebe letět cokoliv jiného, se limitně blížila nule. Došlo mi, vhlédl jsem, že ekologie, ta věda, sbírá data o přítomnosti organismů a data o parametrech prostředí a hledá v nich - a pokud je nalezne, zpětně je testuje - příčinné souvislosti, které se pak nazývají ekologickou charakteristikou druhu. Ta souvisí, v rámci vážek, s areálem výskytu, nadmořskou výškou, obdobím výskytu, typem vodoteče resp. nádrže, mírou jejího zastínění, zrnitostí substrátu dna, tolerancí k organickému resp. chemickému znečištění, tolerancí k zarybnění, přítomností a typem litorální a břehové vegetace, s pH, salinitou, vodivostí a tak dále a dále a stále dále. Vezměte tyto charakteristiky, pokud máte dostatek dat a charakteristiky pevně stanovené a prověřené testy, a udělejte z nich filtry. Chápejte, jsoucna a bytosti se v krajině vyskytují s určitou pravděpodobností... Toť princip. Zvesela jsem to hnedky tamodtud zavolal domů, abych se pochlubil. Má bystrá Bětka to okamžitě trochu rozpracovala, zpřesnila a obohatila o zpětné zasílání nálezů do databáze. Zavolal jsem to okamžitě Alešovi Dolnému. Můj moudrý kolega to seznal životaschopnou úvahou. Bětka to sepsala, já navrhl principiální tabulku, kterou Aleš pořádně vytvrdil. A pak už to jelo dost nezávisle na mně.

Jste hodně vytížený. Je ještě něco, na čem v současné době pracujete?

Doděláváme se Zdeňkem Suchým pro ČT šestidílný seriál o Češích, kteří vedou ve světě projekty na poli ochrany přírody, o jejich úspěších i strastech. Teď, předevčírem, jsme dotočili v Senegalu poslední díl o antilopách derbyho. Musím dopsat bakalářskou práci a složit v letním semestru zkoušku z fyziologie rostlin, pomóc. Zahrát si s Illustratosphere, něco málo s Triem RB, s J.A.R.