Ke studiovým debutantům letošního roku se zařadila také trojice Dream Wife. Její eponymní nahrávka vytahuje na světlo pár ožehavých společenských témat, zvukem připomíná časy riot grrrls a vyvádí z omylu všechny, kteří by snad i v roce 2018 razili přesvědčení, že holky neumějí hrát.
Slogan
"Girl Power" si klestí cestu hudební scénou už od roku 1991, kdy jej poprvé použila frontwoman punkové skupiny
Bikini Kill Kathleen Hanna. Do povědomí širší veřejnosti se dostal o pár let později díky pětici
Spice Girls, které si na něm postavily image. Teprve v poslední době se ale zdá, že toto heslo začíná prorůstat i do reality. A nebavíme se pouze o tom, že ho najdete na tričku každého většího řetězce s módou. Ženy už mají dost všudypřítomného sexismu a diskriminace a tato atmosféra se odráží také v proměně pop music.
K muzikantkám, které tento postoj projevují explicitněji, se řadí třeba trio
Dream Wife. V jeho počátcích přitom žádné revoluční myšlenky nestály. Britsko-islandské uskupení vzniklo v roce 2016 vlastně velmi netradičně a spontánně, jako záminka podniknout výlet do Kanady za přáteli. Pro tento důvod muzikantky napsaly čtyři skladby a vydaly se na miniturné. Z cest následně vznikl ještě DIY dokument, který posloužil pro univerzitní účely. Dokonce i na následných koncertech v Británii a Evropě se členky stále braly spíš jako fejková kapela než regulérní projekt. Jenže pak se přihodilo to, že hudebnice byly ve studiu a natáčely své debutové eponymní album. Stane se...
Nenechte se ale tímto prologem zmýlit, výsledná deska totiž není ani náhoda ani pokus. Neředěná
dívčí síla napumpovaná do konvenční půlhodinky posluchačům přináší genderové manifesty, oslavy přátelství i čisté lovesongy. Muzikantky nemají jenom jednu tvář a kombinací punku, power popu a garážového rocku se dokážou prezentovat jako zamilované školačky stejně dobře jako nebezpečné hrozby pro společnost.
"Let's make out!" zařve na vás hned zkraje zpěvačka Rakel Mjöll, punková verze Cher Horowitz, a vám by už v ten moment mělo být jasné, že se na tomhle albu s vámi nikdo párat nebude.
Hned v nadcházející "Somebody"
Dream Wife sice ubírají z pekelně sešlápnutého plynu, ale pouští se do jedné z nejpalčivějších rozprav.
"Vypadala jsi v těch hadrech tak roztomile. Co sis asi myslela, že se stane?" ironizují klasické zlehčování sexuálních útoků a dělání viníků z obětí, aby následně vyslovily námitku:
"I am not my body, I am somebody." Jinde se zase otírají o téma ageismu, který v době sociálních sítí paradoxně ještě nabývá na síle a obzvláště ženy jsou ze všech stran kritizovány za to, jak se na svůj věk chovají nebo jak se oblékají.
"Jsi kvůli mně zmatený?" ptá se pobaveně Mjöll v další punkové smršti po až sentimentálně klidné pasáži.
Hlasité části vévodí nekompromisní kopanec
"F.U.U.". Přiznaná vykrádačka klasického hitu
Spajsek "Wannabe" je plná nepotlačených pocitů agrese a sebevědomí. Vtip je v tom, že násilné výroky jako
"gonna cut you up" nejsou výhrůžky smrti, ale skutečně se týkají stříhání vlasů. Jako proklamace osobní síly skladba ale funguje dokonale.
Oproti tomu tu jsou songy, které posluchače vrátí na střední, do dob prvních lásek, nesmrtelných přátelství a bezstarostných dnů.
"Buďme jako děti a zamilujme se," sní zpěvačka v "Love Without Reason".
"Povídáme si, jako by ty dny neměly nikdy skončit," lpí na starém přátelství v "Kids". A ve "Fire" si uvědomuje sílu své kapely.
Ta možná jednou zanikne stejně rychle, jako vznikla, jak to už v dnešní uspěchané době s přemírou interpretů bývá. Na prvotině "Dream Wife" ale její
oheň plane velmi jasně. A nezdá se, že by měl brzy uhasnout.