Mandrage si dlouhodobě zaslouží pochvalu za dva aspekty: jednak dokážou každým novým albem pozměnit svůj zvuk a dát mu nějaký koncept, jak potvrzuje i nová deska "Po půlnoci". A navíc se nespokojí s pouhým rutinním objížděním České republiky křížem krážem s tím samým setlistem a tou samou podobou koncertu, jak je bohužel u mnoha domácích kapel obvyklé. Jejich pojetí koncertní show se vždycky odráží od toho, jakým směrem se vydali na aktuálním albu.

V minulých dvou letech sáhli k retro diskotékovému třpytu, nyní se ale tak trochu vrátili ke kořenům: oblékli se totiž jako staří rockeři. Pomineme-li, že je to image, která u nich působí docela přirozeně - však kytaristu Pepu Bolana snad ani v civilu jinak stylizovaného nepotkáte -, ani písničky z nového alba, na kterých koncert stál, žádné velké módní výstřelky nepotřebují. Největší hit z něj "Motýli" odpálili plzeňští muzikanti už v úvodu po intru a ihned s ním zdárně navázali kontakt s publikem.

Zhruba před týdnem prolétla bulvárními médii zpráva, že si zpěvák Víťa Starý při nehodě na kole vyrazil přední zuby a poranil ruku, úvodní show turné to ale naštěstí příliš nepoznamenalo. Kytaru musel sice tentokrát odložit, celý koncert ale zvládl odzpívat. Pokud si v některých momentech vybral slabší chvilku, naštěstí měl za zády i před sebou dostatek lákadel, které zaměstnávaly také oči.

Bubeník Matyáš Vorda je znám pro své originální projekce, které jsme mimo jeho domovskou formaci viděli například na koncertě Lenny loni v Roxy, a i tentokrát jeho povětšinou abstraktní obrazce na plátně fungovaly. K nejvýraznějším pozadí patřila hvězdná obloha při písni "Po půlnoci". Šlo o kombinaci, která přímo sršela melancholií. Na kapelu, která má v repertoáru i songy s velkou dávkou nadsázky jako "Mechanik" nebo "Honolulu", věc dosud ne moc vídaná.

Scéna v průběhu večera měnila barvy, chvílemi celá zčervenala, při hitu "Brouci" střídala podobu rychleji, než byste řekli "hřebíky", a v jedné písni dávaly růžové neony vzpomenout třeba na grafiku posledního alba The 1975. Zapůsobit se Mandrage povedlo i s červenými světelnými pruhy, které před nimi v "Už mě víckrát neuvidíš" vytvořily pomyslnou stěnu a pak začaly tančit. Neměli bychom opomenout ani speciálního hosta večera Kapitána Dema. Tenhle stále ikoničtější rapper ve svém zlatavém oblečku oživil píseň "Filmy". Zato s výbuchy konfet se roztrhl pytel tak, že už dnes překvapí málokoho.

Došlo ale i na momenty, ve kterých hrála prim hlavně hudba bez dalších podkresů. Na zpěvu Starého a klávesách stavěla z velké většiny první trochu známější skladba skupiny "Kapky proti slzám". Další vzpomínkou na album "Přišli jsme si pro vaše děti" byl "Punk Rock Song". V téhle teenagerské divočině si hudebníci naplno užili svou rozervanou rockovou image.

Za překvapivou lze označit absenci prvního singlu nové desky - "Slečno, já se omlouvám se". O to víc ale fungovala výzva "Tanči, dokud můžeš", která v hitovém závěru s kousky jako "Šrouby a matice" nebo "Hledá se žena" přivedla fanoušky do toho správného koncertního varu. V přídavku pak ještě jednou ožilo taneční téma ("Travolta") a diváky vyprovázely "Františkovy lázně", ve kterých hlavní úlohu převzal Pepa Bolan. Ten dokonce opustil prostor pódia a šel se pozdravit s fanoušky v publiku. Zvukově sice slabší okamžik, jelikož toho moc slyšet nebylo, pro fandy v kotli ale zřejmě ideální odvaz na konec. Během koncertu bylo vůbec zajímavé sledovat, jak mají pánové v kapele své role rozdělené - když už někdo z nich v pauzách mezi písničkami pronesl něco směrem k publiku, nebyl to zpěvák, ale právě Bolan.

Hodinu a půl dlouhý koncert byl dostatečně úderný na to, aby díky mnoha hitům neztratil pozornost přihlížejících, i dostatečně sofistikovaný, aby dal vyniknout i dospělejší, o něco melancholičtější podobě formace. Koukat se na Mandrage je fajn už delší dobu, stále větší radost ale začíná být i jejich poslouchání.