Rozpad ze všech stran chválených Charlie Straight byl pro českou hudební scénu hodně bolestný. Za dobu své existence dokázala tahle skupina nadchnout nejen domácí publikum jako málokdo a předvídala se jim velká budoucnost. To už je ale minulost a od září 2013, kdy kolem sebe zpěvák Albert Černý postavil novou kapelu, čekáme, jestli svůj stín dokáže překročit i s novými muzikanty. S nimi hrál v podstatě od začátku existence Lake Malawi na festivalech a klubech, jako by se nechumelilo, čekání na debutové album se ale protáhlo na celé čtyři roky. Publikum mezitím zestárlo, někteří fanoušci odešli, jiní se objevili, a i když v roce 2015 vyšlo EP "We Are Making Love Again", je to až plnohodnotná prvotina, jejíž úspěšnost nasměřuje formaci k novým zítřkům a rozhodne o její životaschopnosti.

A jedním dechem je třeba dodat, že "Surrounded By Light" není vůbec špatná nahrávka. Její největší klady spočívají v hudební a produkční rovině a najdete na ní řadu položek, které jsou natolik vybroušené, že se na nich dá stavět i do budoucna. Indie-popový žánr samozřejmě zůstává, kytary ale ustoupily do pozadí ve prospěch kláves. V hlavě tak utkví lehce znějící "Spaced Out", zpěvná balada "Prague (In The City)", singl "Adventure Of A Lifetime", Coldplay lehce připomínající "Bottom Of The Jungle" s drobnými kytarovými vyhrávkami a také titulní "Surrounded By Light", jejíž klip vznikal na Kubě a tamější prosluněnost se k němu skvěle hodí.

Klavírní balada "Parallel Universe" kvalit "Your House" z dob Charlie Straight sice ani zdaleka nedosahuje a na albu docela zapadla, jak ale ukázal pražský křest, rozkvétá až naživo. A tím nejlepším kouskem zůstává samozřejmě "Paris", prvoplánová a chytlavá hitovka se zapamatovatelným refrénem, kterou by se kapela měla snažit tlačit, co to dá, protože podobně jako starší "Chinese Trees" to je přesně ten druh písničky, který by posluchačům měl vyskočit jako první, když se řekne Lake Malawi.

Zbývajících osm položek tracklistu je ale bohužel spíš už jen vata, což rozhodně zamrzí. Bolestí navíc zůstávají texty, které když si přeložíte, budete zklamaně kroutit hlavou. Hlavním tématem je samozřejmě láska, zpracování je ale hodně naivní, klišovité a někdy i vyloženě hloupé, a i když byste se opravdu moc chtěli pro ně nadchnout, není se bohužel čeho chytit. Černý jako by se ve svých textech pořád jen na něco ptal a něčemu se divil a víc než cokoliv jiného to připomíná nahlédnutí do deníčku šestnáctiletého teenagera. Čestnou výjimku tvoří "NYC", v níž lze nalézt záblesk určitého písničkářského přístupu, kdy cítíte, že zpívá "o něčem", jako celek ale působí lyrická stránka jako zatím největší bolístka formace.

Otázkou ale je, jak moc to bude jejím příznivcům vadit. Celkové hodnocení debutu totiž hodně záleží na tom, jak moc máte naposloucháno. Posloucháte-li výhradně české a slovenské kapely, pak můžete být z Lake Malawi bezvýhradně nadšení. Spolu s No Distance Paradise a pár dalšími indiepopovými zástupci tady jako jedni z mála tvoří hudbu, kterou bychom chtěli poslouchat i z rádií a televizí častěji, koncerty mají výborné a držet jim v jejich snažení palce by měla být skoro až občanská povinnost. Jako jedni z mála si navíc už zvládli potykat i se zahraničím a komu jinému než právě jim a Mydy Rabycad by se nějaký výraznější úspěch za humny mohl podařit? Proti tomu prostě ani ťuk.

Na druhou stranu ale bohužel nežijeme ve vakuu, a když máte naposlouchané diskografie jejich vzorů, od The Kooks přes Foals, Coldplay, Kasabian až třeba k The National, je jasné, že jakkoliv neférové srovnání to je, Lake Malawi v něm vždy prohrají.

Otázkou proto je, jak vlastně "Surrounded By Light" hodnotit. Kdo je bude chtít dávat na roveň zahraničním vzorům, bude muset zákonitě z hodnocení vždy nějaký ten bod ubrat. Pokud ho ale budete dávat do srovnání s domácí konkurencí, zjistíte, že Lake Malawi jsou o tolik dál, že už skoro žádnou konkurenci ani nemají.

Je tady ale ještě jeden argument. A sice, že je třeba myslet i na to, že třeba takové Horkýže Slíže by nikoho nenapadlo srovnávat třeba s Rancid, Divokej Bill také nečelí porovnávání například s Gogol Bordello a stavět proti sobě Chinaski a, dejme tomu, třeba R.E.M. zní také jako naprostá hloupost. Proto by už fakt, že u Lake Malawi podobné srovnávání nezní až tak mimo jako u jiných českých kapel, mělo dávat na srozuměnou, že chtě nechtě jsou prostě Albert Černý, Antonín Hrabal, Jeroným Šubrt a před svým nedávným odchodem i Patrick Karpentski pořád ještě o míle dál než ostatní. A to pro začátek není špatná vizitka.