Ta nijak nevybočuje z kolejnic nastavených předchozími alby. Přímočarý, melodický punk rock kalifornského střihu, hymnické refrény, nekomplikované texty o normálním životě bez nějakého obecnějšího (sociálně) kritického špílce. The Fialky rýpají vlastně sami do sebe, do vlastní punkové sociální bubliny, která je obklopuje, do faktu, že lidi jsou prostě lidi a že nezbývá, než se s tím nějak srovnat. Vypráví vlastně příběhy - no, spíše historky - ze života: s nadhledem, humorem, důrazem na semknutí uvnitř komunity, na pevná hospodská přátelství ("Kreju ti záda/Synové hor" nebo jediná lehce pomalejší věc"Tatér").

"Je ti to málo" je lehkonohá deska, která nemá potřebu si na nic hrát. Dvanáctka skladeb šlape jako hodinky, na tempu skoro nepolevuje, melodické vyřvávačky v refrénech se zaryjí pod kůži ještě dříve, než refrén sám stačí vůbec doznít. Texty a rýmy jsou do jisté míry odhadnutelné, v podstatě až natolik, že jsou na desce skladby, které si může posluchač notovat už při prvním poslechu. A široký úsměv na tváři vyvolá závěrečná "Pod tlakem", která není ničím jiným než velmi povedeným coverem "Under Pressure" od Queen a Davida Bowieho.

V úvodním songu alba zpívají The Fialky o ztrátě reputace. Oni sami ji však rozhodně neztrácejí. The Fialky jsou jistotou, která nemusí sedět každému, přes to všechno natočili hudbu, která šlape a má v sobě pořádnou porci pozitivní, nekomplikované atmosféry. A ta je v poslední době sakra potřeba. Nejen kvůli vlezlému počasí za oknem.