Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Boris Carloff - Bublina, ve které jsem, mě jednoduše baví

Boris Carloff - Bublina, ve které jsem, mě jednoduše baví

Vydáno: 20.12.2017 08:30 v sekci Rozhovory - Dan Hájek

Boris Carloff má již pár měsíců venku třetí album "The Solipsist", které jsme v našem rozhovoru probrali skoro na dřeň. Dostali jsme se tak k lidským bublinám, aféře #Me Too, v které se pro mnohé nečekaně zjevila i Björk, probrali letošní Slavíky a taktéž lehce zrekapitulovali letošní rok na české scéně.

SDÍLET:    
Boris Carloff
© www.showbiz.cz
V jednom z dřívějších rozhovorů jsi zmiňoval, že "Morphosis" je daleko víc založená na hudbě. Jak to vnímáš nyní s "The Solipsist"?

Myslím, že "The Solipsist" je ze všech desek nejvíc založená na textech a písničkách. Hudba je samozřejmě součástí taky, ale tak nějak slouží písničce. Většina věcí by se dala zahrát s akustickou kytarou.

Když jsem se do té desky více zaposlouchal, přišlo mi, že "The Solipsist" je přímočařejší, písničkovější, jak říkáš. Co tě k tomuto dovedlo? Nějaký zlomový moment, rozhodnutí?

V podstatě ani ne, nějak jsem to dělal jinak. Místo koláže a stavění struktur jsem pracoval více s klasickou písničkovou formou.

Neovlivnilo to i to, že jsi začal využívat jako další hudební nástroj i svůj hlas?

Je to možné. Vlastně tahle deska je nejvíc ovlivněna černou muzikou - gospelem, rhythm and blues a moderním indie r'n'b. A tam je to hlas a rytmus. Ta písničková struktura se potom přidává jako logická.

Boris Carloff

Hudebník, skladatel, producent a fanoušek sci-fi. Debutoval dvěma épéčky "I Wanna Be A Pair" (to ještě pod nickem Palm Beat) a "Good Stuff", které si vysloužilo pozornost i v UK nebo Japonsku. Za debut "The Escapist" získal Apollo 2012, za videoklip "Falling" získal v témže roce Anděla. Ve své tvorbě se pohybuje mezi elektronikou, rockem a jazzem, má i klasické vzdělání, a to ve hře na housle. Pozitivní ohlas měla i jeho druhá deska "Morphosis", kterou skládal v Chorvatsku a natáčel na vzdáleném Islandu. Tu letos následovala nahrávka "The Solipsist". Jak Boris Carloff sám říká, živí se hudbou. Jeho producentský přístup ostatně už vyhledalo nemálo interpretů a skupin nejenom z domácí scény.

Co tě na té černé muzice tolik zaujalo, že jsi jí tolik propadl a vepsala se i do výsledného zvuku?

Mě bavila vždycky, ale začal jsem objevovat harmonie a postupy starých nahrávek z 20. a 30. let minulého století - kombinace tohohle spolu s tím, co mám z historie elektronické scény nejradši, ať už trip hop nebo dub, nebo house a techno.

Mně právě přijde "The Solipsist" i hodně elektronické, což je drobet protipól k původní černé muzice. Baví tě právě tyto opačné konce hudebního spektra spojovat?

Určitě. Líbí se mi pojem digitální blues, kterým se označují některé kapely. To zajímavé se dneska děje právě spojováním vlivů a mícháním různých věcí. Analogové synthy a lidský hlas v tisíce podobách. To jsem chtěl na desce použít především.

Myslíš si, že toto je všeobecný trend? Že mnohé v muzice bylo již řečeno, a pokud chce někdo prorazit, více zaujmout, že musí přijít právě s nějakou neotřelou kombinací, spojením žánrů? Máš třeba v tomto nějakého oblíbence?

Tak ono to bylo vždycky: rock se míchal s blues, s funkem, s jazzem, jazz s r'n'b, elektronika s rockem nebo folklorem, vždycky to tu bylo. Nové nástroje, nové způsoby tvorby - znamená to jen novou recyklaci.

"The Solipsist" má i silné téma - vytváření vlastních bublin, světů. Dovedlo tě k němu třeba i to, žes vlastně začal více tvořit sám za sebe než za nějaký projekt skupiny lidí?

Asi ano. Bublina, ve které jsem, mě jednoduše baví. Ono je vlastně strašně (někdy) hezké neohlížet se nalevo nebo napravo a nedělat kompromisy. Prostě si dělat pouze to, co mě baví.

Opakem tvé bubliny, kdy se uzavíráš do svého vlastního světa, lze chápat rozjetou aféru #MeToo, ke které se připojila třeba i Björk (ta obvinila jmenovaného/nejmenovaného dánského režiséra z obtěžování). Jaký máš na toto celé šílenství názor?

Úplně upřímně mě to nechává chladným. Samozřejmě celá historie zábavního průmyslu je plná zneužívání a manipulace mezi pohlavími. Oboustranného. Stačí si přečíst třeba pár historek z Hollywoodu éry němého filmu. Nevím, koho to překvapuje. Existuje platný právní systém, kde se oběti mohou domoci spravedlnosti. Víc do toho nevidím a nemám potřebu. Současný pocit z toho mám, že je to pro spoustu lidí pouze příležitost se zviditelnit. A že něco jako presumpce neviny moc neexistuje. Ale jak Solženicin řekl: "'Každý má právo vědět' je lživé heslo lživého století, protože daleko výš stojí jiné, dnes ztracené právo: právo člověka nevědět, nezaneřádit svoji Bohem stvořenou duši pomluvami, žvásty, hloupostmi." Jsem rád, že nemám potřebu tohle řešit, a když někomu podržím dveře, není to dosud bráno jako gender offensive jako v Americe.

Během natáčení i před ním jsi hodně četl poezii 19. století (William Butler Yeats). Co tě v ní nejvíce zaujalo, inspirovalo? A proč právě třeba tento časový výsek?

Tak těch autorů bylo více, nejen Yeats, ale i Coleridge a Kipling. Já myslím, že to, co mě zaujalo, nejlépe vyjádřím slovy nejstaršího z oné trojice S. T. Coleridge: "Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru."

Desce dalo jméno odvození od solipsismu. Jak ses k tomu dopracoval?

Tak je to solipsista, což jsem trochu nejen já, ale částečně každý člověk osamělý a uzavřený ve svých virtuálních světech.

Boris Carloff
© David Turecký
Má to třeba i souvislost s tím, že jsi část desky natáčel opět odděleně v Chorvatsku a neměl jsi u sebe žádného rádce, jako tomu bylo u desky "The Escapist"?

Já se na každé natáčení desky musím nějak uzavřít. Živím se hudbou, a abych začal dělat něco svého, musím někam prostě zmizet, aby mi nikdo nevolal a já nedával přednost práci před vlastními věcmi. Rádce jsem měl, ale myslím, že daleko důležitější bylo to, že jsme pět věcí z desky v základech složili s Janem Andrem. Což bylo pro mě podnětné, protože jako mizerný klávesák si ty věci píšu do not. A s Honzou to prostě bylo rychle a jednoduše. Ty věci samozřejmě prošly dost velkou změnou a některé by někdo v té původní podobě vůbec nepoznal, ale základní harmonie jsme udělali spolu.

Kromě tradiční spolupracovnice Terezie Kovalové, která je s tebou vlastně napříč všemi třemi deskami, jsi oslovil i zpěvačku Emi. Kdes na ni vlastně natrefil?

Emi mi doporučil kamarád z USA. Je to session r'n'b zpěvačka z New Yorku, které jsem poslal skoro hotové verze a ona do nich nazpívala vokály. Po Skypeu jsme se domlouvali na nějakých editech a vyměnili si několik verzí. Myslím si, že zpívá naprosto úžasně.

Dalším tvým tradičním parťákem je Martin Živocký. Jaká byla jeho úloha tentokrát?

Martin chystá kreslený a asi první VR klip k písničce "In The Sky". V lednu by to snad mělo být hotovo.

Na jeho vytvoření se peníze vybíraly na HitHitu - úspěšně. Jak to třeba vypadá s přípravou speciálního akustického koncertu? Jak se ti jeví tato forma sponzorování? Šel bys do ní znovu?

Mám z toho dobrý pocit, takže asi ano. Na akustický koncert začneme zkoušet po Novém roce. Ale prvotně musíme nazkoušet náš nový program. Elektricky. (smích)

V rámci odměn jsi tam měl možnost předplatit si remix/produkci nějaké skladby. Už jsi zjistil, kdo a co a zda to bude pro tebe nějaká výzva?

Jeden náš fanoušek tu cenu daroval místní kapele z jeho města. Myslím, že to berou jako příležitost, a jsem zvědav, jak hrají a co to vlastně bude.

Jaké máš s deskou další plány? Bude nějaké větší turné, festivaly, výjezdy do zahraničí?

Chtěli bychom na jaře udělat menší turné a v létě festivaly. Určitě budeme letos opět hrát ve Španělsku, další koncerty jsou teprve v jednání.

Vrátil bych se ke klipu "Haunted", který pro tebe natočila dvojice bratrů Madleyů . Jak s nimi vlastně probíhala celá práce na videu a jak vůbec došlo k vašemu spojení?

Můj kamarád Mike Samir učí na filmové škole v Londýně. Oslovil jsem ho s tím, že bych rád natočil klip, který by někdo udělal beze mě. Z jeho pohledu vnímání mé hudby. Za týden mi psal, že dvěma studentům se písnička moc líbí a že by to hrozně chtěli dělat, a poslali mi scénář. Byl jsem hrozně překvapený, protože mě by něco tak civilního k tomu klipu vůbec nenapadlo. A pak jsem si řekl: Proč ne.

Když jsi pak viděl výsledek, včetně hereckého obsazení, našel sis nějaké propojení s "Haunted"?

Ano, myslím, že ta atmosféra perfektně sedí k textu, v kterém je hlavním tématem vina a to, jak nás něco obsedantně nutí něco udělat bez ohledu na následky.

"The Solipsist" je třetí deska. Už tušíš, co bude dál, jakým směrem se vydáš?

Chystám instrumentální album, instrumentální vážnou hudbu s trochou elektroniky pod jménem HVRD.

Co říkáš na průběh letošního ročníku Slavíka? Jak třeba vnímáš českou scénu a její šance v zahraničí?

Slavík už měl dávno skončit. To, že tu soutěž lze lehko zmanipulovat, se může dovtípit každý. Nejvíc mě rozveselil Marek Ztracený, který někde řekl: "Český slavík je v současnosti v zásadě jediný pořad, v němž mohou umělci vystoupit." Já už se moc upřímně nechci ke konkurenceschopnosti české scény vyjadřovat. Bude to znít jako desátý pohled na českou hudbu černými brýlemi.

Tak třeba něco pozitivního?

Ze studia mám pocit, že lidé umí více hrát a zpívat. Že už méně převažují ambice nad schopnostmi. Česká scéna se uzavírá do sebe a hraje si na to, jak je velký úspěch zahrát si někde na showcase festivalu. Zas jsou tu kapely, z kterých mám pocit, pokud nemluvím o metalu, že se cílevědomě snaží jezdit ven - jako třeba Mydy Rabycad se svým manažerem Kuželem. Nebo v Praze žijící Peter Ariston, který jel turné po USA. A třeba je jich víc a neznám je. Jiné konkurenceschopné výborné kapely jako Fiordmoss nebo Deaths se už z Česka odstěhovaly a moc jim fandím. Každopádně díky za každého fanouška, kterého česká kvalitní hudba s dobrými texty v angličtině má.

Blíží se konec roku. Prošel ti během něj studiem nějaký zajímavý talent, na jehož desku se těšíš?

Myslím, že zajímavý a výborný zpěvák je Tomáš Boček. Pop vysokých standardů dělá Mikoláš Josef. Ezy zpívá skvěle a snad spolu doděláme zajímavou desku. A z folku bude bomba skupina Lua Vojty Jindry. A dělám taky na jedné zajímavé desce jednoho kytaristy, ale víc nemůžu ještě prozradit.

A které letošní české desky tě nejvíce oslovily?

Vyšlo celkem dost desek, které sice nejsou mým šálkem kávy, ale jsou asi povedené. Mně se osobně hodně líbí deska výše zmíněných Fiordmoss "Kingdom Come".

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pohled do českých hitparád - 41. týden 2018
Twenty One Pilots triumfují s deskou "Trench", v rádiích díky Mirai a Lipovi boduje česká hudba Zatímco rádiím aktuálně kralují tuzemští interpreti, jako jsou Mirai a Lipo, v albovém žebříčku naopak září zahraniční hvězdy. Pomyslné zlato si mohou na krk pověsit Twenty One Pilots, kteří uspěli se žhavou novinkou... čtěte zde
Vydáno: 17.10.2018 15:30 v sekci Novinky | České hitparády
0
Jess Glynne - Always In Between 7/10
Recenze: Jess Glynne zpívá i na druhé desce "Always in Between" pořád tu samou písničku. Ale pěknou! Po obřím úspěchu debutové desky nesešla Jess Glynne z cesty a ani na albové dvojce neskrývá ambice vyhrávat ze všech rádií. Novinkou "Always In Between" si určitě pojistí svou pozici na evropském trhu, snad jen škoda, že při její... čtěte zde
Vydáno: 17.10.2018 08:10 v sekci Recenze
0
Nové desky 41/2018 - od Toma Morella přes Erica Claptona po Martu Jandovou
Nové desky 41/2018 - od Toma Morella přes Erica Claptona po Martu Jandovou Aktuálním hudebním novinkám vévodí debutující Tom Morello s albem plným hostů, jemuž sekunduje vánoční Eric Clapton, debut Marty Jandové, po nemoci se navrátivší Elvis Costello, Angličanka Jess Glynne, australští Parcels a Dorota... čtěte zde
Vydáno: 16.10.2018 08:00 v sekci Novinky | Nové desky
5
Český mejdan s Impulsem, O2 arena, Praha, 13.10.2018
Naživo: Český mejdan s Impulsem přinesl zábavu decentní i pokleslou Už třetí rok si rádio Impuls přichystalo mejdan v O2 areně. Označuje ho jako výběr toho nejlepšího na naší hudební scéně. Berme to jako omluvu pro rozháranou dramaturgii, ta je však asi tím nejmenším problémem, který tato akce... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2018 08:43 v sekci Naživo
6
Noah Cyrus - Good Cry 7/10
Recenze: Noah Cyrus se na "Good Cry" ubírá cestami smutku a melancholie Noah Cyrus svůj debutový singl "Make Me (Cry)" vydala už v roce 2016 a byl to hned zásah do černého. Od té doby sice sází jednu písničku za druhou, velké desky jsme se od ní však zatím nedočkali. Nyní nám to vynahrazuje alespoň... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2018 12:30 v sekci Recenze
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Boris Carloff chystá premiéru klipu "In The Sky" v pražském Café V lese (13.10.2018 13:51)
- Rozhovory: Evžen Hofmann - Jsem dítě digitálního věku (08.10.2018 14:00)
- Video: Björk se po osmi letech ukázala v televizi, zahrála i stařinky (02.06.2018 18:08)
- Věda promluvila: Příznivci The Smiths jsou neurotici, kdo fandí Björk, rád experimentuje (26.03.2018 14:02)
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2017 podle musicserveru (15-11) (31.01.2018 10:00)
- Publicistika: Nejlepší domácí videoklipy roku 2017 podle musicserveru (17.01.2018 14:30)
- Hudební ceny Apollo 2017 zveřejnily nominace (07.12.2017 12:04)
- Nové desky 47/2017 - od Noela Gallaghera přes Björk po Garyho Moora (26.11.2017 15:13)
- Video: Björk se v blaženém klipu k "Blissing Me" motá na jeden zátah. Hezky motá (17.11.2017 13:53)
- Recenze: Boris Carloff na "The Solipsist" našel smysl vlastní existence (24.10.2017 09:00)

ALBUM TÝDNE 42/2018

Manon Meurt
MMXVIII

Každá doba potřebuje svoje básníky. Ty zasněné, zadumané osoby, které se citlivě noří do niter vlastních i cizích a dovedou dát tvar i v hloubce ukrytým emocím. Takoví jsou i rakovničtí Manon Meurt, kteří až nyní, po čtyřech letech od prvního EP, vydávají svůj regulérní debut "MMXVIII".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 17.10.
Manon Meurt + The Ills (SK) (Altenburg 1964, Praha)
Pá 19.10.
Peter Bjorn and John (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 19.10.
UpTONE: Solomon Grey (UK) (Cross Club, Praha)
So 20.10.
Definition House: Bioday + Cubik + Tibiza (Roxy, Praha)
Po 22.10.
Yellowjackets (USA) (Metro Music Club, Brno)
Čt 25.10.
The Black Queen (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 25.10.
Jason Derulo + Marcus&Martinus (Tipsport Arena, Praha)
Po 29.10.
Stu Larsen (AUS) + Natsuki Kurai (JAP) (Vila Štvanice, Praha)
Út 30.10.
Dirty Loops (SWE) (Metro Music Club, Brno)
Čt 01.11.
[loveit] sound: Metric (CAN) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Beyoncé Lady Gaga Coldplay Sia Ewa Farna The Cure Adele Kryštof Rihanna Madonna AC/DC Pokáč Debbi Britney Spears Voxel Linkin Park Avril Lavigne Tomáš Klus Marilyn Manson Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver