The Corrs se na rutinní desce "Jupiter Calling" vracejí k irskému folku

08.12.2017 18:00 - Ondřej Hricko | foto: Warner Music

Comeback irských sourozenců The Corrs vyšel před dvěma lety tak napůl. Album "White Light" nabídlo popovější tvář skupiny, díky níž ztratila mnohé ze své autenticity. I proto se nyní Corrsovi vrací s nahrávkou "Jupiter Calling" s tradičním folk popovým zvukem, na který jsme byli zvyklí v dobách jejich největší slávy.
5/10

The Corrs - Jupiter Calling

Skladby: Son Of Solomon, Chasing Shadows, Bulletproof Love, Road To Eden, Butter Flutter, SOS, Dear Life, No Go Baby, Hit My Ground Running, Live Before I Die, Season Of Our Love, A Love Divine, The Sun And The Moon
Vydáno: 10.11.2017
Celkový čas: 55:24
Vydavatel: Warner Music
Irské hudební rodinky zažívají comeback. Kromě klanu Kellyů se před dvěma lety vrátili i sourozenci Corrsovi, kteří již v roce 1990 založili v irském Dundalku skupinu The Corrs. Ta se od prvopočátku rozhodla šířit slávu tehdy ještě ne tak provařeného irského folku, který velmi zdařile zakomponovala do středního proudu. Formace se v devadesátých letech svezla ještě na vlně MTV, kterou svými videoklipy často obývala. Zúčasnila se i tehdejšího fenoménu unplugged koncertů - záznam vyšel v roce 1999 na CD a posléze i na VHS a DVD.

Novinka "Jupiter Calling" je sedmým albem skupiny a druhým po dva roky starém comebacku, který její fanoušci sice ocenili velmi dobrou návštěvností evropského turné, ale samotná nahrávka "White Light" mnoho zajímavého neposkytla. The Corrs tehdy zkusili po desetiletém mlčení změnit styl, ale prakticky ryze popová deska nabídla jen veskrze průměrný materiál, ve kterém se poznávací značka irské skupiny ztrácela.

Na nahrávání aktuálního alba si formace vyžádala spolupráci s americkým hudebníkem a producentem T-Bone Burnettem, se kterým měli dospět k tradičnímu zvuku kapely a přitom novince dodat čerstvou energii. Výsledkem je sice sympatický zvuk, ve kterém se jim skutečně povedlo zkombinovat svůj tradiční folk pop s moderním soundem, ale autorsky je album zoufale sterilní. Samotné písně ani po několikerém poslechu nevytáhnou drápky, aby alespoň na nějaký čas zůstaly v paměti. Výsledkem je tak kolekce písní vhodná k příjemnému nepřímému poslechu v nákupních centrech nebo na velmi korektním večírku.

Nové skladby se nesou na vlně lehoučkého soft rocku a popu s houslemi, flétnou, pianem a velmi jemnou až decentní rytmikou. Málokdy se rozvíří voda jinak poklidného tempa. Což by ani tak nevadilo, poslech The Corrs nikdy necílil na nějaké bezbřehé juchání, ale písním prostě chybí jiskra i výraznější nápad. Kousky jako "Chasing Shadows", "Butter Flutter", "Dear Life" či mnohé další vyznívají tak nějak nedotaženě, bez hloubky. Škoda, po technické stránce to hudebnicím (a hudebníkovi) jde pořád dobře.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY