V nedávném rozhovoru pro &Musiq (mimikri název pro časopis Rock & Pop) prohlásil Honza Muchow, že Queen je jedna ze tří nejhorších skupin vůbec. Velmi mne ta myšlenka zaujala, snažil jsem se jí objektivně posoudit možná i proto, že považuji Queen za jednu z nejvýznamnějších kapel historie a Freddieho za možná největšího zpěváka popmusic. To nic nemění na mých smíšených pocitech z existence Queen po smrti Freddieho v roce 1991. Velmi rozporuplně na mne působí i právě vydané album "The Queen Symphony". Skladbu v šesti částech inspirovanou hudbou kapely zkomponoval a z dirigentského pultu Královský symfonický orchestr řídil Tolga Kashif.

Doba už je taková, že existence hudebních uskupení nekončí smrtí lídra či frontmana kapely. Ba naopak, odchod osobnosti do věčných lovišť vypouští Krakena lačného po eurech, dolarech a jiných roztodivných barevných obrázcích. Definitivní kolekce, remasterované edice, nevydané nahrávky, dema, antologie, videa, DVD s koncerty i klipy, DVD audio, boxsety, zapomněli jsme na něco? Ach ano - co muzikál? Také máme! Chybí už jen něco z vyššího umění. Dámy a pánové - "The Queen Symphony"! Nevím, v čí hlavě se zrodil ten nápad a nakolik je to vše z lásky k hudbě, ale vše je pod oficiální hlavičkou Queen, hraje renomovaný orchestr, pokec v bookletu napsal Brian May. Potud asi všechno v pořádku, ale uniká mi, komu je deska určená a vychází mi, že jen skalním příznivců, kteří musí mít všechno. Pro běžné posluchače populární hudby, co i mají rádi muziku Queen, symfonie není a nevím, jak úspěšně si najde příznivce vážné hudby (protože "The Queen Symphony" je vážná hudba).

Samotné zpracování motivů skladeb z katalogu skupiny ("Radio Ga Ga", "The Show Must Go On", "One Vision", "Killer Queen", "Save Me", "Bohemian Rhapsody" a dalších) se mi posuzuje těžko z uměleckého hlediska, musím se tedy spolehnout jen na své dojmy a pocity - a ty nejsou příliš nadšené. Vadil mi hrozný patos a monumentálnost symfonie (i když, co jiného čekat od symfonie?). Hudba Queen často koketovala s klasikou, ale byl v tom jistý prvek zábavy a nadhled. Tady je to brané všechno hrozně vážně, a když orchestr začal burácet "We Will Rock You", chytal jsem se za hlavu. Znám i lepší zábavu, než v hodinové skladbě vychytávat motivy z písní, jež si můžu pustit v nedostižném originále.

Tolga Kashif měl s "The Queen Symphony" určitě horu práce a jestli plody jeho snahy někoho oslovily, budu jen rád. Není to bohužel můj případ. Pokud mám nějak přispět na královniny sirotky Briana, Rogera a Johna (který mi je paradoxně čím dál víc sympatický tím, že se naprosto stáhl z veřejného života a necpe se všude), pořídím si třeba koncert Queen na DVD za nekřesťanské peníze nebo nesmrtelnou desku "A Night At The Opera" v DVD Audio. Co ty na to, Freddie?