Phil Collins prostřednictvím autobiografie "Ještě žiju" ukazuje svoji pravdu o vlastním životě

02.11.2017 14:10 - Milan Menčík | foto: facebook interpreta

O Philu Collinsovi nebylo několik let skoro slyšet. Ve svých šestašedesáti letech ostatně svou kariéru už nijak extrémně tlačit nemusí. Věci kolem jeho osoby se tak dějí jakoby mimochodem. Mimo reedicí všech sólových alb a koncertního turné je tu nejnověji třeba kniha se všeříkajícím názvem "Ještě žiju".
8/10

Phil Collins - Ještě žiju

Vydáno: 11.09.2017
Vydavatel: Nakladatelství Omega
Jelikož se jedná o autobiografii, člověk se schopnostmi empatie si může představit, jaký Phil Collins ve skutečnosti je. Určitě dostatečně sebevědomý, charismatický, velmi pracovitý a ctižádostivý a jako správný Brit miluje anglický humor ve stylu Monty Pythonu a také mu nechybí cit a schopnost sebereflexe. Je potřeba napsat, že tato kniha ukazuje (jak sám Collins ve svých prohlášeních tvrdí) jeho verzi pravdy. Nemusí být a ani není tedy objektivní.

Lze pak ocenit, že veškeré neúspěchy, které se týkají především jeho soukromého života, nesvádí jen na ty druhé, ale i sám o sobě napíše, že se občas choval jako idiot a udělal diletatntské chyby. Však za ně jen na rozvodových řízeních zaplatil přes čtyřicet milionů liber. A za to, že díky závislosti na alkoholu se dostal vlastně až na samou hranici života a smrti, si může opravdu jen on sám.

Ke všem těm životním prohrám se pak přičítají i traumata, která způsobil svým dětem. Ty si zážitky z manželských hádek a rozvodových svárů ponesou po celý zbytek života a Collins o tom dobře ví. Tím vším byly vykoupeny obrovské úspěchy na poli profesním. Osmdesátá léta, to byli v hudebním světě hlavně Collins a Genesis. Přes sto milionů prodaných desek, vyprodaná mamutí turné a na druhé straně strádající rodina.

Nejen o tom je tato velmi čtivá kniha. První kapitoly jsou snad až příliš košaté, ale takový byl Londýn šedesátých let. V podstatě hlavní město populární hudby. Podhoubí, ve kterém velmi rychle vznikaly nové kapely a ještě rychleji zanikaly. Člověk se tak v Collinsově vyprávění může trošku ztrácet, občas těžko postřehne, kde muzikant všude byl, čím vším prošel. Zvláště když to byl ještě nadaný herec a této profese v tomto období, ale i o dost později hodně využíval.

Publikace dává odpovědi na mnohé otázky. I na tu, jak je to vlastně s Collinsovým zdravím. (Není příliš dobré.) Je sondou do duše interpreta, který na pódiu rozdával radost milionům lidí, a doma byl často velmi smutný a v depresi. Zároveň se ale neutápí v beznaději, protože, zdá se, konečně našel klid i ve svém soukromí. Třeba tak své fanoušky bude těšit i nadále.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY