Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Klobouk dolů, pane Jones!

20.11.2002 05:00, Luboš Kreč

Je mu sice šedesát dva, ale zpívá jakoby se nechumelilo. Respektive zpívá, rapuje a tancuje. Nebojí se žádné výzvy. Před třemi roky udělal rockovou desku, teď se vrhnul na hip-hop. Tom Jones je skutečný tygr k neuhlídání. Přesvědčí vás o tom na své nové desce "Mr. Jones".

8/10

Tom Jones - Mr. Jones

Celkový čas: 44:49

Skladby: Tom Jones International, Younger Days, Holiday, Whatever It Takes, Heavens Been A Long Time Comin‘, Black Betty, Jezebel, The Letter, This Is My Life, We’ve Got Tonight, Feel The Rain, I Who Have Nothing

Vydavatel: BMG

Tom Jones dokázal již svou předešlou deskou "Reload", že zdaleka nepatří do rezavého, zpustlého železa. Tehdy, v roce 1999, se směle pustil do předělávek cizích, častokrát velice slavných písniček, a to společně s mnoha jinými, většinou výrazně mladšími hosty. Málokdo nezaregistroval kooperace s Cardigans, Stereophonics nebo Robbie Williamsem. Jakoby to ale tygrovi z Walesu, jak mu je ve světě rock’n’rolu přezdíváno, nestačilo, jakoby by jej cosi vábilo směrem k mladšímu publiku. Možná si na stará kolena uvědomil, že za ta léta, která strávil producírováním se a pěním po kasinech Las Vegas, se nazpíval a natancoval pro "starší" generaci (tu jeho) habaděj. Jakmile si pustíte "Mr. Jones", Jonesovu novinku, bezpečně pochopíte, o čem mluvím.

Měl jsem tu možnost shlédnout koncert Toma Jonese v Praze, bylo to přesně 20. září loňského roku. Tehdy na něj přišlo slušných šest až sedm tisíc lidí a jsem si skoro na sto procent jist, že nikdo z nich neopouštěl halu Sparty Praha zklamán či nespokojen. O panu Woodwardovi (toť civilní jméno Toma Jonese) jest známo, že se zdaleka nechová jako typický šedesátník (dnes dvaašedesátník). Naopak. Energií a elánem by pravděpodobně udolal nejednoho mladistvého. Tatáž radost, chuť do života, ale zároveň sympatická sebeironie a muzikantská odvaha, jež mě zaujala v tehdejší Paegas Aréně, je cítit i z nového alba "Mr. Jones".

Tom Jones se pro tentokrát rozhodl opustit rockové pláně a svěřil se do rukou Wyclefa Jeana. Z desky je spolupráce obou dvou mistrů dobře patrná, jestliže jsme dodnes mohli mluvit o Jonesovi rockerovi, bluesmanovi, tanečním mistru, popaři nebo soulmanovi, nyní se přidává i MC. No, to je možná poněkud přehnané, ale rap a hip-hop z "Mr. Jones" prýští, o tom nemůže být pochyb. Poloha, které se oběma pánům podařilo na albu dosáhnout, totiž propojení ohromného vokálního rozsahu, kterým Tom Jones disponuje, s rapovým frázováním a jeho rytmickou úderností, asi nejlépe vystihuje umělcův naturel - temperamentní člověk s romantickým srdcem. Takřka ideálním prototypem je skladba "Younger Days", v níž se prolíná sentimentální vzpomínka s rapovou, úsečnou linií a oboje jsou orámovány skvělou melodií. Podobně zrobená je také úvodní "Tom Jones International", ta ale více apeluje na rythm&bluesový feeling.

Jak tomu bývá, deska obsahuje jak skladby skočnější, tak mírnější. A právě tady, na tomto albu, je patrné, že Tom Jones dříve ani zdaleka nevyužíval plně svých schopností, když si udělal jméno coby vynikající trubadur. Nejucouranější písničky z "Mr. Jones" jsou ty nejslabší ("We’ve Got Tonight", "The Letter"). Ne snad, že by jich bylo bůhví kolik, nebo že by byly vysloveně špatné, akorát v nadupané, rytmikou překypující konkurenci se ztrácejí. Náhle probuzený hip-hopový duch, který doposud dřímal kdesi v hloubi Welšanovy hlavy, nám dává poznat skutečného mistra. Mistra mísícího hudební žánry a postupy do skvostného pop-hop-bluesového démantu. Nelze pochybovat, že nemalou zásluhu na výsledku měl Wyclef, jehož domácí styl je z desky zatraceně cítit.

"Mr. Jones" je velice podařený disk, který sice má nějakou tu mušku, ale měli bychom mu ji mrknutím oka prominout. Dvojice Jones - Jean určitě nepřišla s ničím novým, ale podařilo se jí něco, co je záviděníhodné - posunuli o pořádný kus jinam hudební tvář člověka, který se v showbusinessu pohybuje přes tři desítky let. Za vším je třeba hledat Jonesovu touhu experimentovat, strach z ustrnutí, upadnutí do uměleckého komatu a následný odchod na muzikantskou "eldéenku". Ten horník má "koule" a my všichni bychom se od něj mohli učit. Nebo alespoň nasávat a pirátsky se přiživovat na jeho přemíře energie.

Související články

Nové desky pro 21. týden (Nové desky)
Tom Jones vydá další album coververzí (Novinky)
Tom Jones feat. Jack White - Evil (Audio Jukebox)
Tom Jones zrušil koncert, srdeční problémy ale byly fáma (Novinky)
Tom Jones se v listopadu vrátí do Česka (Novinky)
Wyclef Jean byl postřelen (Novinky)
Nové desky pro 49. týden (Nové desky)
Wyclef Jean popisuje na novince své volební problémy (Novinky)
Pohled do britských hitparád platných od 1. srpna (Britské hitparády)
Nové desky pro 30.-31. týden (Nové desky)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »