Martin Zeller - Litovat, že už něco není, je strašnej voser

23.10.2017 09:15 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Cocotte Minute právě připravují závěrečné turné ke své doposud poslední naživo natočené desce "Rituál, kmen a srdce a kmen!". S lídrem formace Martinem Zellerem jsme si ale povídali nejen o šňůře, ale také o společném koncertování s Hentai Corporation či jeho moderování legendárního "Pomeranče".
Je to neuvěřitelné, ale vaše poslední album "Rituál, kmen a srdce a kmen!" je na světě už dva roky. Jak ho takto s odstupem hodnotíš?

Pro mě je to zdrcující úspěch. Doufal jsem, že to bude mít odezvu, ale stejně jsem překvapenej, jak moc se nám povedlo něco výjimečnýho. Vrátili jsme se ve velkým stylu. To, co dřív šlo jenom s velkýma obtížema, se najednou začalo dít vlastně samo. Ať už návštěvnost, odborný ohlasy, reakce publika nebo nabídky na koncerty. A taky to mělo pozitivní dopad na naši cenu. Vždycky jsme byli drahý, ale teď už se nikdo ani nepokouší tu cenu zpochybňovat. Navíc myslím, že jsme i trefili dobu. Všechno už bylo strašně komplikovaný, přeprodukovaný, překombinovaný, dokonalý a digitálně total vycizelovaný. My jsme prostě hodili na stůl surový, jednoduchý a totál upřímný CD/DVD.

Myslím, že nahrát celou desku naživo byl ve výsledku skvělý nápad. Nahrávka má syrový zvuk, který ze studia nikdy nevypadne. Plánujete, že by Cocotte Minute nahráli i další album podobným způsobem?

Dělali jsme na tom vlastně osm měsíců intenzivně každej tejden. Šlo to, protože jsme vůbec nehráli, ale teď už to není reálný. A taky už by to nebyla taková výzva. Už jsme to prostě jednou dokázali. Příští desku budem dělat spíš s dobrým producentem. Teď jsme udělali dva singly v Rakousku, tak uvidíme, jak to lidi přijmou, a pak se rozhodnem, jestli budem dál pracovat s Mikem (producentem Mikem Wolfem, pozn. redakce), nebo budeme hledat dál. Já osobně jsem spokojenej, ale to neznamená, že to bude fungovat. Ve výsledku to musí lidi bavit, jinak je to možná skvělá pecka, ale tak trochu k ničemu.

Cocotte Minute

Cocotte Minute se od začátku svého působení na domácí scéně řadí mezi přední rock-metalové kapely. Pod vedením lídra formace Martina Zellera, jehož charakteristický vokál se stal poznávacím znamením skupiny, vydali v roce 2004 úspěšný debut "Czeko". Dva roky nato na něj navázali deskou "Proti sobě" a v letech 2009 a 2010 dvojalbem "Sado Disco". Po pětileté pauze, kdy skupina hibernovala, přichází v roce 2015 s přelomovým comebackovým počinem "Rituál, kmen a srdce a kmen!". Ten Cocotte Minute nahráli naživo před publikem a vydali jako CD i DVD. Album bylo nahráno za vydatné pomoci fanoušků, kteří kapele přispěli skrze crowdfundingovou kampaň na serveru HitHit.cz, a následně bylo oceněno jako album roku v anketě Žebřík 2016.

Desku jste nahráli na jeden zátah před diváky. Byl jsi před tím nebo během nahrávání nervózní?

Sehnal jsem na to ty nejlepší lidi, co jsem znal, a driloval kapelu celejch těch osm měsiců. Mimochodem, myslím, že mě kluci dost nenáviděli, ale já jsem jim věřil. Věřil jsem jim víc, než oni věřili sami sobě. Po pravdě, byl jsem i trochu škodolibej. Třeba když se mě Mára ptal, co se stane, když to posere, tak jsem mu řek', že tech 200 litrů zaplatí, což mu asi v tý situaci moc nepřidalo, ale dal to jako bůh. Stejně jako ostatní. Czendal a Petr jsou totál profíci a Salma je srdcař, kterej by nenechal kámoše ve štychu. Takže já jsem vo nich fakt nepochyboval. Koneckonců, jedinej, kdo tam něco posral, jsem byl já, ale já jsem si ty texty pak prostě přepsal podle toho, co jsem tam na pár místech střelil z hlavy. To je výhoda, když jsi autor (Petr a Salma už v kapele nehrají, pozn. redakce).

Za sebou máte i společné turné s Hentai Corporation a Prago Union nazvané "Pražskej teplárenskej sjezd". Jak na tuhle akci vzpomínáš?

Tak hlavně to byl skvělej marketingovej tah. Hned jak jsme zveřejnili, že to pojedem, bylo z toho fakt slušný haló. A vlastně i teď se nás na to ještě pořád všichni ptaj'. Ale jinak je to banda vyjetejch a vyhulenej kreténů a já lituju, že jsem se s nima musel potkávat celý to posraný turné. A jestli mi ještě někdy řeknou, že by chtěli jet znovu, tak je nakopu do prdele! A teď vážně. Kdyby se Ráďa narodil v Londýně, asi by byl globální hvězda, ale taky by byl asi už mrtvej. Samozřejmě by nebyl nic bez svý kapely, která mu poskytuje obrovskej background. A Kato? Jede si to svý a dělá to dobře. Považuju od tý doby Hentai za svý přátele a jsem rád že jsem osobně poznal i Kata. "Dezorient Expres" je podle mě kultovní záležitost.

Líbí se ti hudba obou skupin?

Bez toho by to asi nešlo. Baví mě ta hentaiácká hudební zhovadilost a Katovy texty.

Letos jste se objevili i na jednom z hlavních pódií hradeckého festivalu Rock For People. A i když to bylo v odpoledních hodinách, měli jste slušnou návštěvnost...

Jo jo. Mně vůbec nedošlo, že už tam vlastně český kapely moc nehrajou. Takže to, že tam byli Cocotti, byla vlastně strašná pocta. Ale to mi došlo až po tom koncertě. Tak snad jsme to tam za ty český party nasázeli se ctí. Potěšilo mě, že za náma pak přišel právě Mike z Kontrustu (kytara), že vůbec netušil, jak jsme dobrý a jakou dáváme show, a že je pro něj ctí nám produkovat ty singly. Znal nás jenom z klipů a nahrávek a mě po mailu. Ale po pravdě, my jsme tam prostě nasázeli to, co sázíme víceméně vždycky.

Jak spolupráce s Mikem Wolfem probíhala? Kde jste k němu přišli?

Našel sem ho přes Kontrust. Mám rád německej maršmetal a přes Eisbrecher jsem se dostal ke Kontrustu a oslovil jsem je, kdo jim dělal tu jejich přelomovou desku. A protože Mike byl jedním z producentů té desky, oslovil jsem pak přímo jeho s nabídkou na spolupráci. Kdybych tušil, že je to obsedantní puntičkář, asi bych se mu vyhnul, ale nakonec se to ukázalo jako to nejlepší, co nás mohlo potkat. Je to fakt perfekcionista a donutil nás dotáhnout každej detail do naprostýho konce. To bylo vlastně pro nás to nejnovější a nejdůležitější. Všechno ostatní jsme už více či méně dělali, ale tohle bylo stěžejní. Uvidíme, jak to přijmou lidi. Sám jsem zvědavej.

Nemůžu se nezeptat. Když jste do kotle házeli ty repráky, bylo to plánované, nebo vás fanoušci prostě strhli?

Tak to byl zrovna momentální nápad, ale od tý doby už to dělám pořád. Ty lidi se dycky strašně leknou, když to na ně hodim. Zatím ještě nebyl žádnej úraz, tak snad to vydrží. Teď myslím tu bednu. (smích)

Stihl ses podívat na nějaké koncerty i v roli diváka?

Nee. Jel jsem domů. Já jsem pak dycky tak vorvanej, že se mi chce jít spát. No, anebo strašně chlastat, ale to mi je pak zase pár dnů strašně blbě a obvykle udělám nějakej průser. Naposled jsem chtěl rozmlátit lavičku v šatně, protože blbě čuměla, a rozrazil jsem si dva klouby. Ale vona fakt blbě čuměla!

Nyní vás čeká rozlučkové turné k "Rituálu". Co mohou fanoušci čekat?

Odehrajeme potřetí a naposled kompletní "Rituál, kmen a srdce a kmen!". Zahráli jsme to na tom natáčení a pak na Ritual Tour, který bylo zároveň i comebackový, a teď to tím samým zase ukončíme. Je čas poděkovat všem, co náš Rituál podpořili, a ukázat další směr. Fans se tak můžou těšit na dvě úplně nový Mikem produkovaný věci, na pár starejch rarit, co už moc nehrajem, a samozřejmě na plnou porci našich největších fláků a ostatních zhovadilostí. Prostě takovej dvouhodinovej hejvymetalovejch cocottskej večírek. Uvidím, jestli nakonec nedám i tu tombolu s vepřovou tofu hlavou. (smích)

Budou na turné i nějaké předkapely?

Ne. Nechcem se s nikým dělit o nehynoucí slávu a nechutný honoráře. Akorát v Praze máme Bijouterrier, protože jsme je tak mohli vydírat a vyrazit z nich Nitru, a v Plzni naopak my zahostujeme na křtu Trautenberka a budem tam hrát festivalovej set.

Zaujala tě v poslední době nějaká mladá tuzemská skupina, kterou bys našim čtenářům doporučil?

Jsem totál mimo. Bydlím v lese, řeším útočnou kunu, myší nájezdy, štípání dříví, a když mi náhodou jde internet rychle, tahám mraky porna, aby byla zábava na dlouhé večery. Na hledaní a naslouchání nějakejch novejch kapel nemám čas ani data voe!

Pracuješ také v rádiu Rockzone. Jak tě moderování baví? Nechybí ti i práce v televizi, kde jsi moderoval pořad "Pomeranč"?

Teď mi došlo, že jsem na Rockzone už asi 13 let. To už je trochu diagnóza. A "Pomeranč" je pryč už asi 7 let nebo jak dlouho. Letí to strašně. Vtipný je, že za mnou dneska choděj lidi, který mi řikaj', že na tom hudebně vyrůstali a že to zásadně formovalo jejich hudební vkus. Kurva, kdo jinej tady může říct, že evangelizoval tisíce nebo desetitisíce lidí na punk, hardcore, nu metal a tak dál? I kdybych v životě už nic dalšího nedokázal, i tak umřu spokojenej. A jestli se mi stejská? Já jsem člověk, co v první řadě v každým konci vidí hlavně novej začátek. Vohlížet se zpátky a litovat, že už něco není, je strašnej voser.

Chceš na závěr našim čtenářům ještě něco vzkázat?

Nebuďte ovce. Nebuďte kreténi. Poslouchejte svoje srdce. Nebojte se dělat chyby a nelžete sami sobě! Metal. Metal dětem! Pa zllo.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY