Indierocková formace Beach Fossils k nám poprvé zavítala, aby představila svou poslední nahrávku "Somersault". Zpočátku tuctový koncert se v polovině změnil ve vynikající show, která úspěšně roztančila publikum. Předskakovali jim britští Nervous Conditions a svým vystoupením velmi příjemně překvapili.
Live: Beach Fossils
místo: MeetFactory, Praha
datum: 7. září 2017
support: Nervous Conditions
setlist: Generational Synthetic, Shallow, Youth, This Year, Down The Line, Saint Ivy, Moments / What A Pleasure, Sugar, Be Nothing, Careless, Sleep Apnea, Calyer,
Closer Everywhere, Crashed Out, Daydream
© Jan Kuča Američtí indie rockeři
Beach Fossils hrají již řadu let a na kontě mají tři desky. Poslední studiová nahrávka pojmenovaná "Somersault" se nese v uvolněném tempu a překvapuje hudební pestrostí. Kapela letos konečně po dlouhých letech přijela navštívit i Českou republiku. V pražském klubu MeetFactory představila fanouškům své hity a nové skladby.
Publikum nejprve rozehřála britská skupina
Nervous Conditions s výrazným frontmanem a bohatým ansámblem. Frontman možná trochu tlačil na pilu, dával na odiv své charisma a zápal pro věc. Zpěv kolikrát připomínal animální křik a dodával hudbě zvláštní šmrnc syrovosti. Formace čítající sedm hudebníků na pódiu nabízela pestrou škálu nástrojů, od kytar přes klávesy až po saxofon, který v hudební směsici příjemně vyčníval.
© Jan Kuča Lidé mohli mít z předkapely smíšené pocity, já jsem se však zařadil k těm, které její vystoupení svým způsobem uchvátilo. Říkal jsem si po jejich konci, že se následující Beach Fossils budou muset hodně zasnažit, aby získali převahu nad celým večerem. Nakonec jsem byl ještě mile překvapen.
První polovina Beach Fossils byla poněkud fádní, tuctový indie rock bez přesahu. Američtí hudebníci v čele s Dustinem Payseurem působili vyrovnaně, mezi skladbami zvládali vtipkovat, byli sehraní, ale ničím výrazným nepřekvapili ani nešokovali. Singly, které v první polovině zazněly, byly dobře odehrané, pobavily, ale ještě to nebylo úplně ono. Zlomilo se to až se skladbou "Saint Ivy", kterou skrytě zbožňuji pro její uvolněný refrén a gradující instrumentální závěr.
© Jan Kuča Teprve druhá polovina vystoupení ukázala, čeho jsou Beach Fossils schopní a že si možná jen chytře hráli s publikem a čekali, až bude připravené na pořádnou show. Vlastně ani nevím, co se změnilo, ale najednou to pod pódiem ožilo. Fanoušci najednou začali tancovat a v mžiku vytvořili pořádný kotel, což bych u takové hudby zrovna nečekal. Skupina si s každou další písní získávala víc a víc posluchačů a úspěšně roztančila téměř celý klub.
Ke konci vystoupení si Dustin zavolal zpěváka z Nervous Conditions a společně si střihli "Wonderwall" od
Oasis. S humornými proslovy a hláškami si Beach Fossils v samém konci přichystali ještě dva přídavky a s příjemnými tóny "Daydream" se s fanoušky rozloučili.