Koncepční desky mají smysl. Příkladem je vesmírná opera "Planetarium" Sufjana Stevense a spol.

11.07.2017 16:12 - Ondřej Kocáb | foto: facebook interpreta

Do velice netradiční spolupráce se vrhla čtveřice hudebníků Sufjan Stevens, Bryce Dessner, Nico Muhly a James McAlister. Ti během několika měsíců stvořili sedmnáct skladeb zapadajících do jedinečného konceptu. Výsledkem je pestrá kolekce zvaná "Planetarium".
7/10

Sufjan Stevens, Bryce Dessner, Nico Muhly, James McAlister - Planetarium

Skladby: Neptune, Jupiter, Halley's Comet, Venus, Uranus, Mars, Black Energy, Sun, Tides, Moon, Pluto, Kuiper Belt, Black Hole, Saturn, In the Beginning, Earth, Mercury
Vydáno: 16.6.2017
Celkový čas: 75:59
Vydavatel: 4AD

Celá myšlenka vznikla v roce 2011 na objednávku Muziekgebouw Eindhoven, jenže kvůli vytíženosti jednotlivců se ji nakonec podařilo dokončit až letos. Skladatel Nico Muhly vytvořil základy pro smyčcový kvartet a pozounový septet a již v roce 2012 "Planetarium" odjelo menší turné. Muhly si přizval písničkáře Sufjana Stevense a kytaristu The National Bryce Dessnera. Posledním členem je pak dlouholetý spolupracovník Stevense James McAlister. Výsledkem snažení je třináct skladeb proložených čtyřmi intermezzi. Všechny jsou pojmenovány podle planet, případně dalších vesmírných těles a jevů. Kromě v dnešní době již netradičně propracovaného konceptu alba překvapí i stopáž, čítající téměř sedmdesát šest minut. Však i samotní interpreti si dělají srandu, že je to drogové album, a každému doporučují dát si před poslechem aspoň jointa. Co se týče toho nejlepšího, vyberme především skladbu "Venus". V ní se kromě klasiky projevuje i typický indie pop Sufjana Stevense. Už i název může napovědět, že skladba pojednává o sexuálním tématu. Celkově se u textů Stevens pohybuje okolo vědy, antických mýtů a víry a vše si přebírá tak nějak po svém a vytváří velmi surreální příběhy. Dále je třeba zmínit "Pluto", jejíž úvodní melancholická melodie postupně přechází v romanticky se rozvíjející, téměř operní pasáž. A opomenout nejde ani patnáctiminutový opus "Earth" těsně před koncem. Krásné melodie zde střídají pasáže plné syntezátorů, které ale mohly být i o něco kratší. I tak se však jedná o jedinečné dílo, připomínající některé koncepční skvosty z minulého století.



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY