Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
The Kills - Nejsou to noty, melodie nebo rytmus, co dělá z písničky elektrizující zážitek

The Kills - Nejsou to noty, melodie nebo rytmus, co dělá z písničky elektrizující zážitek

Vydáno: 09.08.2017 12:00 v sekci Rozhovory - Veronika Ondečková

Rekonvalescence po vážném zranění ruky kytaristy Jamieho, další etablování se na poli výtvarného umění femme fatele Alison a skvělé páté album "Ash & Ice" na kontě pro oba aka The Kills. Toť jsou událostí, na jejichž pozadí si ikonická dvojice našla pár chvilek, aby odpověděla na otázky. Tady je výsledek.

SDÍLET:    
The Kills
© facebook kapely
Máte těsně před odehráním vašeho prvního koncertu v Praze (rozhovor se odehrával v červnu, pozn. redakce). Byli jste tady vůbec někdy předtím, nebo je pro vás Praha neznámé teritorium?

Alison (dále A): V Praze jsem nikdy nebyla a už se strašně moc těším až město uvidím poprvé. Slyšela jsem o Praze tolik úžasných věcí, že se mu žádné jiné místo nevyrovná. Nemůžu se dočkat, až se půjdu projít ulicemi a nasaju to všechno do sebe.

Album "Ash & Ice" jste vydali v delším intervalu než obvykle, po pěti letech. Za takovou dobu se může stát spousta věcí a The Kills to jedině potvrzují. Jak byste těch pět let shrnuli?

A: Strašně rychle to uteklo. Nevím, kam se ty roky poděly. Každopádně moje vzpomínka na ně je asi taková - MRAKY koncertování, mraky malování, mraky skládání a mraky času stráveného v L.A., Nashvillu, Americe a vůbec po všech koutech světa. Po vydání "Blood Pressures" jsme skoro tři roky byli v podstatě nepřetržitě na turné, ale nepřestávali jsme tvořit a pracovat na dalších projektech. Do pěti let se toho nacpe opravdu dost.

Možná i proto je "Ash & Ice" nejdelším LP, jaké jste zatím vydali. Bylo pro vás náročné dosáhnout toho, aby nahrávka držela pohromadě?

A: Měli jsme tentokrát napsáno vážně hodně písniček. A zeditovat padesát minut nebylo nic snadného. Ale vnímám to tak, že když člověk skládá, všechno, co vytvoří v určitém časovém období, v sobě automaticky nese prvek soudržnosti. Je to těmi roky vašeho života. Skládání je vždycky odrazem času a toho, jak vnímáte sami sebe v daném okamžiku. Hudebně, resp. zvukově, jsme si chtěli dopřát volnost a zjistit, kam nás jednotlivé songy zavedou. Šlapali jsme do toho tak dlouho, dokud nám nepřipadaly tak zajímavé, jak jen to jde. Teprve pak jsme dali stopku.

The Kills

The Kills small
© nme.com
Charakterizuje je syrová jednoduchost, autentický rokenrolový říz, který prokládají popovou hravostí i experimentováním s elektronikou. Narazili na sebe náhodou kdysi na Floridě. Alison Mosshart si v předrozpadové fázi své předchozí kapely ulovila Jamieho Hince podle zvuků jeho kytary, které se linuly z pokoje nad londýnském bytem, v němž pobývala během turné. Psal se rok 2000 a od té doby jsou osudová dvojka. Široká veřejnost ráda spekuluje o jejich vztahu, který je plný jiskření, ve skutečnosti ale údajně nikdy pár netvořili a jsou si 'tak blízcí, jak jen dva lidé mohou být, pokud nejsou milenci'. Mají na kontě pět alb, jedno lepší než druhé, a nic je nezastavuje. Tedy pokud náhodou nezasáhne smůla, jako nedávno, když se Jamie potýkal s vážným úrazem ruky.

Když bychom měli zůstat u těch nej, vaši aktuální desku jste mimochodem popsali jako tu nejupřímnější. "Museli jsme se ze sebe dostat věci, ze kterých nám je nepříjemně. Tvrdě jsme pracovali na tom, abychom co nejbezprostředněji dokázali říct to, co cítíme; popsat, co se to děje," zmiňovali jste vloni v rozhovoru pro magazín Vogue. Co vás přimělo být tentokrát tak otevřenými?

A: Dost možná potřeba upřímnosti v téhle uhozené době.

Je něco dalšího, čím je pro vás "Ash & Ice" výjimečným albem?

A: Miluju jeho grafiku.

The Kills
© last.fm
Která ze skladeb je pro vás naživo nejsilnější po lyrické stránce?

A: Každý večer je to jinak. Přísahám, že každý večer, jako by se písničky na pódiu samy přepsaly. Někdy ve mě zvlášť rezonuje "That Love". Jindy je to "Echo Home", při které si připadám, jako kdybych měla kočičí jazyk. Všechny pro mě něco znamenají a dokážou mít pro mě nový význam pokaždé, když vystupujeme. Může to být počasím, publikem, náladou, v jaké se zrovna nacházíme, a tak podobně.

Část desky vznikala na cestě Transsibiřským expresem, kterou se Jamie rozhodl podniknout o samotě. Byl to pro vás první podobně dobrodružný hon za inspirací?

Jamie (dále J): Ano, bylo to poprvé, co jsem se takhle někam úmyslně vydal. Chtěl jsem udělat chladnou a paranoidní nahrávku a předpokládal jsem, že na Transsibiřské magistrále by právě taková měla vzniknout. Jak se ukázalo, moji vnitřní démoni v sobě chovají dost naděje a jsou protknutí trochou smutku.

Jste britsko-americké duo. Předpokládám, že musí existovat situace, kdy vaše odlišné kořeny vyplavou na povrch. Jsou nějaké typické situace, kdy se pozná, že jste každý z jiné země?

J: Než jsem se přestěhoval do Ameriky, byl jsem unešený z mytologie toho místa a romantismu… V literatuře, hudbě, ve filmu. Zkrátka v umění. Ten obrázek se mi zamlouval. Hodil se v momentě, kdy došlo na skládání. Ale myslím si, že když se člověk přestěhuje na nové místo, část z toho mýtična se vytratí a člověk vidí jenom tvrdou, syrovou a škaredou realitu, která otřese s tím, co si myslel, že o ní ví. Když se něco takového stane, můžete mít tendenci se stáhnout zpátky do své vlastní kultury, protože je v ní větší hloubka díky tomu, co jste zažili v zemi, odkud pocházíte. Ale kromě toho je to jenom náš přízvuk, co nás prozradí.

Začátky The Kills se datují do roku 2000. Když se ohlédnete zpátky, vidíte rozdíly, co se týče vašeho přístupu k muzice?

J: Ne, neřekl bych. Snad jen vyjma toho, že jsme se zlepšili skladatelsky, tedy alespoň doufám. Pořád věřím, že to nejsou noty, melodie nebo rytmus, co děla z písničky elektrizující zážitek. Je to o lidech, kteří ji hrají, a o jejich postoji. Vždycky budu přesvědčený, že to tak je. Je to jediný způsob, jak vysvětlit, že kapela, co hraje dvanácti taktové blues, může zatřást světem podobně jako The Rolling Stones, Velvet Underground nebo The Stooges, zatímco jiná může být tou nejzoufalejší, nejbezvýznamnější partou nýmandů, co jste kdy viděli. A to samé platí v hip hopu, R&B, EDM…

Je evidentní, že k sobě navzájem máte neuvěřitelně blízko. Dostali jste se někdy do bodu, že byste napsali song jeden o druhém?

J: "U.R.A. Fever" jsem napsal pro nás s Alison jako song našeho gangu. A "Impossible Tracks", to je pro změnu písnička, kterou jsem zkoušel složit, jako kdybych byl Alison.

Rok 2016 pro vás musel být k nezastavení. Jak jste strávili krátké volno, co přišlo po něm a co vás čeká letos?

J: U mě to letos bylo docela o zvratech. Přestěhoval jsem se do L.A., takže to zabralo většinu veškerého volného času vedle skládání. Po zbytek roku se nám o program postará turné, na kterém budeme až do října. No a hned po tom mám v plánu se zavřít do studia a zahájit šílené období skládání a nahrávání.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • hej the kills mam pro vas novinu. jsou to presne m... (Anonym, 11.08.2017 11:01) Reagovat

    hej the kills mam pro vas novinu. jsou to presne melodie, noty a rytmus, co delaji z pisnickz zazitek. kecy okolo jsou jen jakousi snahou o ospravedlneni toho, ze vlastne interpret neni schopen techto vyse uvedenych pojmu dostat a skloubit je v ucelenou skladbu. Pak hledaji sve paky jinde a presvedcuji o tom, jak jsou zajimavi tim, jak sjou strasne nekonvencni, alternativni. Ale postradaji uplne vsechny predpoklady k tomu, aby vytvorili dobrou skladbu. tzn. skladbu ktera dokaze zmenit naladu, vyvolat pocit euforie. tito interpreti poji jeden spolecny a pro skladani hudby zcela nejzasadnejsi fakt> vlastni neschopnost skladat hudbu. A jednim z techto jsou prave The kills

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pohled do českých hitparád - 2. týden 2018
České hitparády bez překvapení: Kryštof a Ed Sheeran nadále válcují konkurenci Větší invence jsme se v uplynulém týdnu nedočkali ani od dramaturgů rozhlasových stanic, ale ani od kupujících a posluchačů. Pořadí singlů v české hitparádě dál opanují Kryštof a v albech kraluje Ed Sheeran. Výrazné změny... čtěte zde
Vydáno: 16.01.2018 08:58 v sekci Novinky | České hitparády
0
Nové desky 1-2/2018 - od Camily Cabello přes The Dog Fight po Joea Satrianiho
Nové desky 1-2/2018 - od Camily Cabello přes The Dog Fight po Joea Satrianiho Začátek roku bude především ve znamení debutu Camily Cabello, velkých desek rockové hudby v čele s novinkou Joea Satrianiho nebo nahrávky Corrosion Of Conformity a také klasiky českých i vídeňských filharmoniků. Jazz připomene Dr.... čtěte zde
Vydáno: 15.01.2018 07:29 v sekci Novinky | Nové desky
2
Čeští hudebníci komentují výsledek prvního kola prezidentských voleb
Čeští hudebníci komentují výsledek prvního kola prezidentských voleb Jistě i vy jste se již doslechli, že první kolo českých prezidentských voleb vyhrál Miloš Zeman a do druhého kola s ním postoupil Jiří Drahoš. Tento výsledek na sociálních sítích i mimo ně hojně komentují známé domácí... čtěte zde
Vydáno: 13.01.2018 21:21 v sekci Novinky
58
Deset očekávaných zahraničních desek roku 2018
Top 10: Deset očekávaných zahraničních desek roku 2018 Nejočekávanější domácí tituly roku 2018 jsme vám už představili, nyní se podívejme na zoubek těm zahraničním. Na své si přijdou fanoušci popu, kytar, ale i žánrové nepředvídatelnosti. Pokud vám váš favorit v našem výčtu... čtěte zde
Vydáno: 11.01.2018 12:31 v sekci Publicistika | Top 10
17
Exkluzivně: Poslechněte si v předstihu debut The Dog Fight
Audio: Exkluzivně: Poslechněte si v předstihu debut The Dog Fight The Dog Fight je anglo-americká skupina, kterou tvoří tři respektovaní muzikanti - Ian Kelosky (USA), Guy Bennett (UK) a Matt Petrarca (USA). Potkali se v Praze a záhy poté zjistili, že sdílejí společnou představu o tom, jakým by svět... čtěte zde
Vydáno: 10.01.2018 17:05 v sekci Audio / Video | Audio
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Na hvězdami nabitém Aerodrome festivalu vystoupí i MØ, The Kills nebo Kodaline (15.01.2018 15:49)
- Nové desky 48/2017 - od U2 přes Chrise Stapletona po Hradišťan (05.12.2017 23:15)
- Recenze: Kniha o vzestupu Rolling Stones je skvělým dokumentem převratné doby (16.11.2017 15:00)
- Nové desky 39/2017 - od Hurts přes Shaniu Twain po Miley Cyrus (02.10.2017 05:59)
- Recenze: Motörhead na "Under Cöver" halí hity do svého trademarkového kabátku (08.09.2017 10:54)
- Trnitou cestu Rolling Stones na vrchol mapuje kniha "Na cestě za hvězdnou slávou" (05.09.2017 17:24)
- The Rolling Stones připravují po dvanácti letech nový materiál (26.07.2017 14:34)
- Naživo: Vymodleným The Kills to v klubu slušelo (07.06.2017 20:08)
- Fotogalerie: The Kills v obrazech (07.06.2017 11:44)
- Nové desky 21/2017 (28.05.2017 05:38)

ALBUM TÝDNE 03/2018

Eminem
Revival

Vnímal by svět Eminemovu desku "Revival" jinak, kdyby se mezi hostujícími interprety objevil spíše Robert Plant, Glen Hansard, Vince Staples, Tyler, The Creator nebo Perfume Genius? Těžko. Momentální hysterie je mnohem víc způsobená pozérstvím a mezižánrovou nesnášenlivostí než čímkoliv jiným. Proč tedy osmička?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 16.01.
Wolf Alice (UK) (Roxy, Praha)
St 31.01.
Depeche Mode (UK) (O2 Arena, Praha)
St 31.01.
Steve Aoki (USA) (SaSaZu, Praha)
Ne 04.02.
alt-J (UK) (Forum Karlín, Praha)
Čt 08.02.
Iron & Wine (USA) (DIvadlo Hybernia, Praha)
Ne 11.02.
The Chainsmokers (USA) (Tipsport Arena, Praha)
Pá 16.02.
Hollywood Undead (USA) (Forum Karlín, Praha)
So 17.02.
Milky Chance (DE) (Roxy, Praha)
So 17.02.
The Hunna (UK) + Coasts (UK) (Rock Café, Praha)
Út 27.02.
Toto (USA) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Kryštof Ewa Farna Sia Coldplay U2 Beyoncé Ed Sheeran Kylie Minogue Madonna Rihanna Lady Gaga The Cure AC/DC Adele Eminem Taylor Swift Oasis Linkin Park Camila Cabello Emma Drobná
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1804-5529
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver