Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017

Brněnský Čarodějáles nepřekvapivě ovládli Kensington

Vydáno: 30.04.2017 22:37 v sekci Naživo - Jan Trávníček

Otevření festivalové sezóny už léta nemá na starosti Votvírák, který se tak dlouhodobě snaží prezentovat, nýbrž takřka o dva měsíce dříve konaný Čarodějáles, který letos nabídl i zajímavé zahraniční zastoupení. Kensington, The Qemists, Dog Eat Dog či Clawfinger patřili k největším lákadlům.

SDÍLET:    

Live: Kensington, Clawfinger, Dog Eat Dog, The Qemists a další

místo: Riviéra, Brno
datum: 29. dubna 2017
setlist Kensington: Regret, Do I Ever, Riddles, All For Nothing, Fiji, Rivals, Words You Don't Know, Bridges, War, Home Again, Little Light, Control, Streets, St. Helena
Fotogalerie

Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017
© Marie Strnadová
Brněnská hudební přehlídka odstartovala za pomocí Tří sester, Visacího zámku a dalších už v pátek odpoledne, jako přespolní a pracující jsme se ale zúčastnili až sobotního programu. Dobrá volba, v pátek totiž pršelo takřka bez ustání. Tím spíš ale zarazilo, že ani o den později, kdy už se počasí trochu probralo, se pořadatelům nechtělo ulehčit návštěvníkům brodícím se v blátě pod hlavním pódiem ulehčit situaci gumovým podložím. Je rozhodně škoda, když si jinak dobře zorganizovaná akce kazí renomé takovými přešlapy.

Každopádně start na hlavním pódiu patřil původním členům skupin Bad Tones, Flaming Cocks, 2v1 a Unity, tedy formaci Queens Of Everything. Parta hrající robustní rock'n'roll se silným odérem punku a prvků ska tvořila ideální zábavu na festivalové odpoledne. Jen škoda, že muzikanti občas nevypustili alespoň jeden ze svých nástrojů, jistě by to variabilitě jejich jinak poměrně monotónní, byť skočné muziky určitě pomohlo.

Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017
© Marie Strnadová
Saxofonista s frontmanem tranformovaným v basáka pak ještě zaskočili i na vedlejší pódium, kde vystupovali v České republice už velmi dobře etablovaní Dog Eat Dog. Legendární hardcore punková formace, která jako jedna z prvních začala křížit kytary s rapem, hraje už od roku 1990, na jejich výkonu to ale absolutně nebylo znát. Jistě, muzika, kterou se prezentuje, už má svá nejlepší léta za sebou a dnes už zdaleka nepůsobí tak invenčně jako před lety. O to víc ale zaráží, s jakým elánem se John Connor a jeho kumpáni prezentovali. Afro copánky, stříkací pistolka, basák v Rockyho županu, rapující bubeník ukazující pekáč na břichu, český hokejový dres, hitovka "Expect The Unexpected" odrapovaná tour manažerem… to jsou jen útržky z bohatého, až skoro cirkusového představení. Tolik života bychom od tak dlouho působící kapely rozhodně nečekali.

To The Qemists jsou ještě relativně mladá skvadra milovníků elektronické muziky, nabroušených kytar, breakbeatu, dubstepu a ravu, jejich vzory jsou tedy neoddiskovatelně hlavně The Prodigy. Kapela k nám jezdí už pár let docela pravidelně, když se tedy zeptala, kolik lidí v davu vytvářejícím circle pity už o nich někdy slyšelo, zvedla jich ruku většina. Snad i proto, že na Čarodějálesu vystupovali už loni. Nicméně to byla jedna z mála příležitostí, jak si rodáky z britského Brightonu užít za denního světla. Běžně u nás totiž vystupovali až ve večerních hodinách, kdy jejich masivní světelná show plná stroboskopů překrývala všechno ostatní. A je potěšující vidět, že i bez ní publikum intenzivně tancuje na všechny hity, které se pánům zatím podařilo vytvořit. Od "Warrior Sound" přes "Renegade" a cover Enter Shikari až po "Stompbox".

Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017
© Marie Strnadová
Hudební festival osazený širokou nabídkou stánků s občerstvením všeho druhu a také nezbytnou výzdobou v podobě po areálu cestujících čarodějnic svým programem cílil spíše na pamětníky než studenty lačnící po něčem novém. To ostatně kromě jiných potvrdilo i vystoupení znovuzrozené plzeňské Alice, kde dobrými historkami oplývající Dan Bárta kdysi, když byl ještě fascinován Guns N' Roses a The Cult, od nichž v Brně zahrál po jednom kusu, začínal.

Něco se ale nastavené cílové skupině posluchačů přece jen notně vzpíralo. Kensington jsou jako magnet pro všechny indie-rockově pozitivní a i sedmý koncert během tří let opět zboural jakékoliv pochyby o tom, kdo se momentálně dere do žebříčku nejzajímavějších formací tohoto žánru. Nizozemským superhvězdám přihlížela spíše hrstka těch, kteří je viděli o dva měsíce dříve v Lucerna Music Baru, možná tam ale zase byli i takoví, kteří si je pamatují z nedalekého mohelnického festivalu Fingers Up nebo ještě z Majálesů. V každém případě je ale velmi uspokojující pocit vidět, že také v Brně už mají fanoušky, kteří na ně nedočkavě čekali v prvních řadách ještě dlouho před začátkem a pak nahlas zpívali všechny jejich texty. Takřka neustálé koncertování a pravidelné výjezdy do našich končin evidentně začínají nést své ovoce.

Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017
© Marie Strnadová
Skladba setlistu i celého vystoupení byla pochopitelně hodně podobná tomu, co jsme nedávno viděli v Praze, avšak pouze hodinový slot nutil některé položky bez milosti škrtat. Obejít jsme se tak museli bez "Slicer", "Don't Walk Away", "Home Again", "Little Light", "Control", ale dokonce i fanoušky velmi oblíbeného singlu "Sorry", což bylo o to překvapivější, když se už připravené klávesy od začátku show nacházely na levé straně pódia. Nakonec na ně zpěvák Eloi Yousseff ale ani nesáhl.

Tradičně přísný a soustředěný pohled pročíslo tu a tam několik úsměvů, divákům doposud nepolíbených jejich tvorbou tak jejich vystoupení mohlo připadat trochu chladné. V zimě, jaká tou dobou už venku panovala, to ale spíše jen dokreslovalo už tak působivou atmosféru. "Riddles" s parádním číslem na bicí, emočně drásající závěr "All For Nothing", rozjuchaný "War", aktuální singl "Bridges", k němuž se v Praze natáčel klip nebo divoké a tvrdě rockové prodloužení konce "St. Helena". To jsou jen některé z mnoha vrcholů, které Kensington v Brně vystoupali. A i když zvuk mohl být masivnější, doprovodná show připravená a osvětlovač se mohl probrat dříve než u poslední písně, i tak to byl další perfektní zážitek od fantastické kapely, která snad jiná než strhující představení odehrát ani neumí.

Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017
© Marie Strnadová
O pár metrů vedle se předvedli se svým tentokrát spíše stabilně dobrým setem domácí Tata Bojs, kteří mezi hity "Opakování", "Šťastnější" či "Filmařskou" zařadili také živou světovou premiéru písně "Kamarádky" v původní podobě, v níž hraje roli i Mardošův hlas. Pár chvil s tradiční českou kapelou podpořilo také klasické upálení jedné z čarodějnic, pak se ale dav přesunul zpátky k hlavnímu pódiu na papírově nejsilnější jméno.

Clawfinger o sobě na plachtě hlásají, že hrají rapmetal už od roku 1993 (Wikipedie však uvádí dokonce už rok 1989), jsou tedy zhruba stejně staří jako jejich kalifornští konkurenti Korn, jimž také není křížení štěkajícího rapu s kytarami příliš cizí. A i když už se na ně dnes téměř zapomnělo, oni sami stále vědí, jak odehrát dobrou show. Frontman Zak Tell v tričku Wu-Tang Clan sice během skladby "A Whole Lot Of Nothing" zamířil do publika a napomenul všechny, kteří neměli obě ruce nahoře, což je stejně vtipné jako diskutabilní, nejvíce pozornosti si pro sebe ale uzmul charismatický basák André Skaug, kterého můžete znát i z kapely Pain.

Čarodějáles, Riviéra, Brno, 29.4.2017
© Marie Strnadová
Ten si během zhruba hodinové show nasadil modré ufo oči, pohazoval svou obdivuhodnou hřívou, ale hlavně si s rozběhem skočil do publika na ruce fanoušků, což je v šestačtyřiceti letech hodné obdivu. Přebil tak i místy humorné prupovídky upovídaného klávesáka. Legendární hit "Do What I Say" s přednahraným dětským vokálem povedenou show ukončil a hned poté se na obloze objevil ohňostroj a na vedlejším pódiu dojezd v podobě za XIII. století zaskakující Mucha se svým písničkářským femi-punkem. Po ní už to ale bylo opravdu všechno.

Desátý ročník Čarodějálesu se navzdory obavám z několika headlinerů, kteří už mají svou největší slávu za sebou díky jejich příjemným setům překvapivě vydařil, mladá krev podle očekávání nezklamala a nezbývá než doufat, že si z toho i ostatní oslavy jak upalování čarodějnic, tak studentského života vezmou příklad a my tak budeme moci vidět více než jen dokola omílané české klasiky. Takže zase za rok?

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Clawfinger (p.Ivo, 01.05.2017 12:30) Reagovat

    Byli jsme pouze, když nepočítám Muchu, na posledních třech vystoupeních. O Kensigton jsem se dověděl až před festivalem a měl jsem čas si od nich poslechnout pár skladeb a musím říct, že koncert byl pro mě velmi milým překvapením a až zavítají do našich končin, tak si je půjdu určitě znovu poslechnout. Tatáče jsem už viděl tolikrát, že mě asi už nemají čím překvapit, ale nemohou mě ani rozhodně zklamat. Ale před poslední písničkou jsem si všim, že začali hrát Clawfinger, takže jsem mazal k hlavnímu podiu. Na Clawfinger jsem se těšil nejvíc a taky jsem si tenhle koncert nejvíc užil, pro mě úplná šupa. Chtěl bych mít v jejich věku tolik energie.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pět nejlepších klipů hipster punkerů Slaves
Top 10: Pět nejlepších klipů hipster punkerů Slaves Slaves v roce 2012 odstartovali novou éru punku. Toto sebevědomé prohlášení není daleko od pravdy. Upadající žánr zadupaný zejména formacemi, které ve skutečnosti s punkem mnoho společného nemají, však překvapivě nakoplo právě... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 14:31 v sekci Publicistika | Top 10
0
Radůza - Muž s bílým psem 9/10
Recenze: Radůza vás vtáhne do světa indiánů. "Muž s bílým psem" je nádhernou poctou trampům Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 00:00 v sekci Recenze
2
Three Days Grace, Bad Wolves, Malá sportovní hala, Praha, 19.10.2018
Naživo: Three Days Grace i Bad Wolves si potlesk z Prahy zasloužili A že to byl pořádný potlesk. Skandování "Three Days Grace! Three Days Grace! Three Days Grace!" se během večera už nedalo ani spočítat, jak často ho fanoušci vyvolávali. Evidentně potěšená kapela se jim za to odměnila výkonem, za... čtěte zde
Vydáno: 20.10.2018 10:38 v sekci Naživo
3
Manon Meurt, Altenburg 1964, Praha, 17.10.2018
Naživo: Tance smutných víl: Manon Meurt křtili album "MMXVIII" Manon Meurt rostou před očima. O jejich nové desce "MMXVIII" se určitě ještě nějakou dobu bude mluvit, posun je viditelný i v živé performanci. Působí sebejistě, jsou si vědomi svých předností. Altenburg 1964 si ve středu užil... čtěte zde
Vydáno: 19.10.2018 11:00 v sekci Naživo
0
Robin Mood - Jsem rád za každou příležitost, kde se můžu otrkat
Rozhovory: Robin Mood - Jsem rád za každou příležitost, kde se můžu otrkat Za jménem Robin Mood se skrývá producent, kytarista Eddie Stoilow a nově také zpěvák Jakub Lenz. Jeho nový pseudonym odkazuje na Robina Hooda ne náhodou. Sám říká: "Tak jako Robin Hood šířil dobro sekyrou, já ho šířím muzikou a... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2018 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Fotogalerie: Brutal Assault - den čtvrtý, závěrečný aneb Různorodá přehlídka stylů (18.08.2018 17:27)
- Fotogalerie: Nultý ročník Bombizo festu v obrazech (30.07.2018 08:52)
- Naživo: Kensington v Ostravě překonali další metu, Aurora očarovala i napodruhé (20.07.2018 14:09)
- Fotogalerie: Druhý den ostravských Colours přes skla objektivů (20.07.2018 13:59)
- Naživo: Rokenrol až na krev s Tata Bojs (24.06.2018 17:54)
- Fotogalerie: Páteční Metronome Festival v obrazech (24.06.2018 12:19)
- Naživo: Prvnímu dni Metronome Festivalu vévodili mimo Massive Attack také skvělí Sexy Dancers (24.06.2018 09:51)
- Tata Bojs oslaví speciální scénou na Metronome 30 let! (19.06.2018 16:24)
- Naživo: Mezi ploty byla k nalezení jistota, smích i neokoukaná jména (28.05.2018 21:52)
- Fotogalerie: Festival Mezi ploty v obrazech (28.05.2018 10:58)

ALBUM TÝDNE 43/2018

Radůza
Muž s bílým psem

Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází kniha, audiokniha namluvená Františkem Segradem a také zpěvník. 

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 22.10.
Yellowjackets (USA) (Metro Music Club, Brno)
Čt 25.10.
The Black Queen (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 25.10.
Jason Derulo + Marcus&Martinus (Tipsport Arena, Praha)
Po 29.10.
Stu Larsen (AUS) + Natsuki Kurai (JAP) (Vila Štvanice, Praha)
Út 30.10.
Dirty Loops (SWE) (Metro Music Club, Brno)
Čt 01.11.
[loveit] sound: Metric (CAN) (Roxy, Praha)
Pá 02.11.
Our Last Night + Hands Like Houses + Hawthorne Heights + Jule Vera (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 02.11.
Akua Naru (USA/DE) (Rock Café, Praha)
Po 12.11.
[loveit] sound: Jungle (UK) (Roxy, Praha)
Pá 16.11.
Sting & Shaggy (UK/JAM) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Beyoncé Jananas Lady Gaga Coldplay Sia Ewa Farna Kryštof Rihanna The Cure Adele Debbi AC/DC Madonna Pokáč Linkin Park František Černý Britney Spears Tomáš Klus Voxel Marilyn Manson
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver