Depeche Mode zpívají o ztraceném duchu současného světa

20.03.2017 08:21 - Pavel Parikrupa

V již tradičním čtyřletém cyklu vydávají Depeche Mode svá nová studiová alba. To nové, v jejich diskografii již čtrnácté, dostalo název "Spirit". A je to název trefný, skladby totiž nahlížejí na ducha dnešní doby. Jak se dalo očekávat, není to pohled právě lichotivý.
7/10

Depeche Mode - Spirit

Skladby: Going Backwards, Where's The Revolution, The Worst Crime, Scum, You Move, Cover Me, Eternal, Poison Heart, So Much Love, Poorman, No More (This Is The Last Time), Fail
Vydáno: 17.3.2017
Celkový čas: 49:18
Vydavatel: Sony Music
Ne že by se už dříve Depeche Mode ve svých písních nevěnovali kritickému komentáři moderní doby (dělali to už v osmdesátých letech minulého století), ale "Spirit" je v tomto ohledu jejich nejcelistvějším počinem. Možná to souvisí s věkem a životními zákrutami, které má trio za sebou. Skoro by se dalo říct, že "Spirit" je konceptuálním albem, které je konfrontací se současným neklidným časem charakterizovaným loňským vítězstvím Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách, brexitem a humanitárními krizemi ve světě.

To, které jsou nejsilnější písně nahrávky a které zároveň mohou nejlépe fungovat v nabitém setlistu skupiny na nadcházejícím turné, naznačili sami Depeche Mode při svém speciálním koncertě v Berlíně přesně v den vydání alba. Kromě prvního singlu "Where's The Revolution" to byl otvírák desky "Going Backwards", netypický hit o tom, jak lidé vyzbrojeni nejmodernějšími technologiemi mají v sobě prázdno a vracejí se zpět až někam do jeskyně. A pak je tu jedna z ojedinělých tanečních pecek alba, tepající "So Much Love", která má v sobě ozvěnu "Question Of Time".

Nemalou roli ve zvuku alba určitě mělo také to, jak se Dave Gahan cítí stále pevnější v kramflecích jako skladatel, i to, jak se etabloval v Soulsavers. Některým ortodoxnějším fanouškům se při poslechu některých písní silně připomínajícím právě tvorbu Soulsavers (viz Gahanova "Poison Heart" a "The Worst Crime", jež je ale paradoxně z tvůrčí dílny Martina) možná otvírá nožík v kapse. Je to však marné lamentování, kapela už je přece jen někde jinde, vyvíjí se a těžko bude znít jako na začátku devadesátých let, kdy byla na tvůrčím i komerčním vrcholu.

Nálada alba je vzhledem k tématům skladeb a pomalejšímu tempu docela depresivní a klaustrofobická. Zajímavě ji charakterizují dvě písně zpívané Martinem L. Gorem. Obě balady, ovšem jedna připomínající chrámový zpěv o věčnosti lásky věnované dítěti ("Eternal") a závěrečná "Fail", kde padne i věta o tom, že lidstvo je, slušně řečeno, beznadějně ztraceno. Návaznost na minulou desku "Delta Machine" je tu také patrná, jak slyšíme v gospelových náznacích i v textu písně "Poorman" o chudákovi, který má stále své blues.

V diskografii Depeche Mode se na "Spirit" bude v budoucnu nahlížet jistě s rozporuplnými pocity. Je zde málo opravdu hitových skladeb, co by se staly jistými položkami na "The Best Of Depeche Mode". Z tohoto hlediska se opravdu nemohou měřit s největšími hity kapely. Jenže pořád je to dost silná deska jako celek. "Spirit" vyjadřuje jasný názor, má skvělý zvuk, který umně kombinuje elektroniku s rockem, a textově bude bohužel aktuální i za několik let. Navíc, Gahanův hlas i průměrnou píseň stále pozvedne o desítky procent nahoru. Možná se toto kritické a smutné album bude víc líbit lidem, kteří nejsou dlouholetými kovanými fanoušky kapely.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Nebál bych se progresivnějšího hodnocení bez ohledu na to, čím byli a jsou DM. Je třeba ustoupit od zavedených a svazujících očekávání. (Marek, 20.03.2017 08:40) Reagovat

    Jestliže vnímám Black Celebration, Music For The Massess a Violator jako klasiku a SOFAD, Ultra a Exciter za vrchol tvorby (z jistého pohledu), pak je to od té doby nejlepší deska, kterou DM natočili. Za mě osobně 10/10.

    • Re: Nebál bych se progresivnějšího hodnocení bez ohledu na to, čím byli a jsou DM. Je třeba ustoupit od zavedených a svazujících očekávání. (Petr, 20.03.2017 11:29) Reagovat

      Exciter za vrchol tvorby? Ani náhodou.

      • Re: Nebál bych se progresivnějšího hodnocení bez ohledu na to, čím byli a jsou DM. Je třeba ustoupit od zavedených a svazujících očekávání. (x, 20.03.2017 12:23) Reagovat

        souhlasím. Vrcholem DM jsou právem považovány Violator a Songs of Faith. Také jejich klasiky z 80. let jsou výborné, ale poslední alba jsou bohužel nehitová, smutná, nevýrazná. Tu a tam se najde perla, ale celkově je to takový ten stav - neurazí, nenadchne. Miluju DM, ale toto je další deska, která se mou oblíbenou rozhodně nestane. Bohužel.. :-/

        • Re: Nebál bych se progresivnějšího hodnocení bez ohledu na to, čím byli a jsou DM. Je třeba ustoupit od zavedených a svazujících očekávání. (Anonym, 20.03.2017 21:38) Reagovat

          Posloucham DM od 1982.
          Takže znam vše a každé album ma své a to i Spirit.
          Cd nevypaluji ale kupuji a ta jsem učinil i teď. A doufam že za 4roky zas....
          Držím kapele palce....
          A vždy DM poslouchat vícekrát neni to Michal David

          • Re: Nebál bych se progresivnějšího hodnocení bez ohledu na to, čím byli a jsou DM. Je třeba ustoupit od zavedených a svazujících očekávání. (Headhunter, 26.03.2017 15:34) Reagovat

            tak sis pohonil, v pohode. a ted to zkus znova - co zes nam to chtel vlastne sdelit? jo ze kapelu poslouchas dlouho. aha.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY


© 2000-2017, IMEG s.r.o. ISSN 1804-5529

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Přepnout na klasické zobrazení
Kupte si nejprodávanější hosting v ČR se slevou 50% (slevový kód: MUSICSERVER)