Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Vladimír Mišík je i v sedmdesáti stále aktivní legendou

Vladimír Mišík je i v sedmdesáti stále aktivní legendou

Vydáno: 09.03.2017 08:15 v sekci Publicistika - Milan Menčík

Vladimír Mišík je osobnost v tuzemském rocku zcela ojedinělá. 8. března oslavil tento výjimečný zpěvák sedmdesáté narozeniny, a jelikož jeho život je všechno jen ne nudný, stojí za to se za ním alespoň v krátkosti poohlédnout. Však už jeho naprostý začátek stojí za to.

SDÍLET:    
Vladimír Mišík se narodil 8. března 1947 a svého tatínka nikdy nepoznal. Až když mu bylo pět let, začal se zajímat o to, proč tomu tak je. Maminka totiž v době, kdy končila druhá světová válka, dělala zdravotní sestru u Červeného kříže v Německu, překonala demarkační čáru a potkala jednoho amerického vojáka, do kterého se bláznivě zamilovala. Z tohoto vztahu se narodil Vladimír Mišík. Později však pracovala ve snack baru na americké ambasádě, byla pod obrovským tlakem STB a obávala se, aby se její syn někde nechlubil tím, že jeho otec je Američan. Proto mu o něm nic neřekla.

Již z těchto řádků je patrné, že vztah jim dlouho nevydržel. Co víc, v průběhu natáčení aktuálního dokumentu "Nechte zpívat Mišíka!" se Vladimír dozvěděl, jaký byl otcův pozdější osud. Sám se domníval, že padl za války v Koreji. Realita však byla taková, že žil normální život v Americe, dělal pilota společnosti Pan American a měl šest synů a tři dcery. Zemřel až v roce 2007.

Malý Vladimír vyrůstal v rozděleném bytě 3+1 společně s maminkou a dvěma úplně cizími rodinami. Nebyl příliš chytrý a ani s šikovností si příliš netykal. Hodně ho táhl sport a míčoví kouzelníci Harlem Globetrotters. Chtěl být jako oni a v basketbalu se mu i dařilo, jenže známky ve škole byly tak špatné, že maminka u trenéra zařídila, aby ho nestavěl do základní pětky. Efekt to mělo takový, že přestoupil z basketbalu na fotbal do Dukly Praha.

Vladimír Mišík 1
© Jaroslav Prokop
Během cest na tréninky potkával v parku kluky, kteří s kytarami hráli Elvise a kolem nich bylo hodně holek. I tento fakt pomohl k tomu, že Mišík postupem času sport opouštěl a stále více se věnoval muzice. Začal v kapele Komety, kde se seznámil i s Radimem Hladíkem. Právě oni dva spolu přestoupili do Fontány, která se později jmenovala The Matadors. Odtud však Mišík dostal padáka a další jeho štací byl Orchestr Karla Duby. Ten ale s bigbítem neměl mnoho společného, navíc to byl spíše estrádní spolek různých umělců. Mišík však byl rád, že měl alespoň nějaký příjem, horší však bylo, že během koncertu vystupoval s pouhými dvěma písničkami a během zbytku vystoupení se opíjel v backstage.

Mišík si zahrál také s Petrem Novákem a George And Beathovens. Společné měsíční turné po Finsku dokonce Mišík absolvoval jako sólový kytarista formace, protože se Novákovi po srpnu 1968 rozpadla kapela a neměl s kým by dopředu sjednané turné odehrál. Zvláštností je, že právě zde zazněl poprvé ve známé aranži dnes už legendární "Sluneční hrob". Šedesátá léta byla obdobím vzniku enormního množství kapel. Jen v Praze jich vznikly stovky, nebylo však divu, když vydržely třeba jen několik měsíců a zase se rozpadly. To byl případ i New Force, kterým nechyběla silná dechové sekce, zpíval Milan Drobný a na bubny hrál Vlado Čech. Odehrál se však pouze jeden koncert a přišla okupace.

Vladimír Mišík & ETC - Vladimír Mišík (jubilejní edice)
S Blue Effectem natočil Mišík album "Meditace", dva singly a EP a od Radima Hladíka dostal vyhazov. Příliš dlouho se však na něj nezlobil, možná i proto, že našel své místo ve Flamengu, kde zanechal významnou stopu. Může za to samozřejmě i jedna z nejkultovějších desek českého rocku "Kuře v hodinkách" s texty Josefa Kainara. S ním Mišík navázal spolupráci hned na eponymním sólovém debutu, který sice nahrál už v době, kdy společně s Etc... odehráli první koncerty, sám jej však považuje za sólovou desku, kterou navíc Supraphon vydal v aktuální reedici na CD i LP. Básník Josef Kainar ho pak ať už přímo či nepřímo provází díky hitům typu "Stříhali dohola malého chlapečka" až do dnešních dní.

Vladimír Mišík očima Jiřího V. Matýska

Jiří V. Matýsek
Je to pár dnů, co jsem měl možnost zúčastnit se koncertu Vladimíra Mišíka v Olomouci. Ten večer hrál a zpíval jako o život, vtipkoval, vyprávěl, zpíval na svých skoro sedmdesát roků velmi mladistvě. A publikum mu viselo na rtech. Mišík je v domácím kontextu nadčasovou stálicí, která oslovuje posluchače napříč generacemi. Každý muzikant má své vrcholy i slabší chvilky - a to druhé se nevyhnulo ani Mišíkovi - přesto ty jeho slabší chvilky jsou o několik tříd jinde než slabší chvilky jiných interpretů.

Mišík má čich na skvělé texty, ať už své nebo cizí. Dovede je prezentovat jednoduše, uvěřitelně, právě s oním důrazem na slovo. Proto ta často vyloženě geniální spojení s českými básníky. Nemám však z Mišíka dojem, že by byl nějakým poměry tepajícím písničkářem. Písničky Vladimíra Mišíka jsou především bigbít, který si dovede hrát i s muzikou, učinit ji barevnou, promyšlenou a po čertech zábavnou. Jeho desky je radost poslouchat, neméně úžasnými zážitky jsou i jeho živá vystoupení.

Sám jsem ho viděl dvakrát, ve dvou různých podobách, akusticky s ČDG i v kapelním obsazení s Etc… Obě příležitosti jsou hluboce vyryty v paměti. Snad jich bude ještě alespoň pár. Vladimír Mišík je skromná legenda, bez které by domácí muzika vypadala asi trochu jinak. Vše nejlepší k těm sedmdesátinám, pane Mišíku! A díky!

Důraz na texty začal Mišík dávat poté, co jej zasáhla éra folku a sdružení Šafrán. Vystoupení Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky, Vlasty Třešňáka či Dáši Voňkové v sobě měly obrovskou textařskou sílu a hloubku, takže Mišík začal dbát na to, co vlastně svým fanouškům přináší prostřednictvím písní. Tvorbu Josefa Kainara poznal díky taktéž legendárnímu albu Michala Prokopa "Město eR". Zajímavostí je fakt, že sám Kainar byl přesvědčený a agilní komunista, jehož životní filosofie však nebyla tolik vzdálená odpůrci režimu Mišíkovi. Naopak, často nacházeli sami k sobě pochopení, a proto mohly vznikat tak nádherné věci, jakou je například "Obelisk".

"Stříhali dohola malého chlapečka" zase mohli vzít za svou hymnu lidé s dlouhými vlasy, které komunistický režim zvláště v sedmdesátých letech neměl vůbec rád. Právě oni byli často terčem zkoumání, zda jsou někde v zaměstnání (dnešní mladí možná netuší, že za totality byla povinnost pracovat, a pokud se někdo práci vyhýbal, byl pronásledován), bývali označováni za spodinu společnosti, v televizi se dlouhé vlasy musely u mužů sponkovat a takzvané máničky byly terčem častých perzekucí. Asi nejlépe je ilustruje píseň "Pal vocuď, hajzle" z repertoáru Jasné Páky.

Vladimír Mišík 2
© Jaroslav Prokop
Mišík se režimu nebál a opakovaně zkoušel dráždit hada bosou nohou. Nepodepsal Antichartu, čelil různým obskurním stížnostem typu, že jeho hudba ponouká mladé lidi k souložení na veřejnosti. Díky tomu, že rocková hudba u nás v sedmdesátých letech neměla na růžích ustláno, muzikanti a zpěváci utíkali hrát a zpívat do různých popových těles, aby se měli alespoň čím živit a samozřejmostí byly časté přehrávky a rekvalifikační zkoušky.

Klec nad Mišíkem spadla na podzim roku 1982, záminkou byl koncert v pražské Lucerně. Kapela tam totiž nehrála předem schválený program. Ten však nedodržovala nikdy. Mišík dostal ještě druhou šanci, když kývne na spolupráci s STB, o ni však neměl zájem. Proto nehrál až do roku 1984. Dostalo se k němu, že záměrem je vymazat ho lidem úplně z paměti. To ho šokovalo a hodně deprimovalo, štěstí však pro něj bylo, že těsně před zákazem mu přišly peníze za prodané desky. Dvacet tisíc z dnešního pohledu mnoho neznamená, tehdy to však byly velmi slušné peníze, za které se dalo nějakou dobu vyžít a Mišík jich hojně využíval i při svých častých návštěvách hospod, na které měl díky zákazu podstatně víc času.

Po sametové revoluci byl na dva roky zvolen jako poslanec do České národní rady, po skončení mandátu už však s politikou nekoketoval a v roce 2013 dokonce odmítl převzít z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Zbytek devadesátých let se naplno věnoval muzice, v novém století mu však časté překážky staví jeho chatrné zdraví. Kvůli odvápnění kostí nemohl nějaký čas téměř vůbec chodit a nyní kromě cukrovky je jeho velkým nepřítelem i vleklé astma. Kvůli němu sám přiznává, že je závislý na kortikoidech, které mají značné vedlejší účinky. Svůj boj však otec jednoho z oblíbenců současných mladých posluchačů (a hlavně posluchaček) popu Adama Mišíka v žádném případě nevzdává, což je vidět i z aktuálního dokumentu "Nechte zpívat Mišíka!", o kterém si povídal v rozhovoru s kolegyní Hanou Bukáčkovou.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nové desky 1-3/2019 - od ZAYNa přes Vídeňskou filharmonii po Zofie Dares
Nové desky 1-3/2019 - od ZAYNa přes Vídeňskou filharmonii po Zofie Dares Něco zbylých alb z úplného konce loňského roku a k tomu pár novinek vám představíme v letošním prvním vydání Nových desek. Vedle tradičního koncertu Vídeňské filharmonie představí druhé album ZAYN, sólový debut Žofie... čtěte zde
Vydáno: 16.01.2019 19:26 v sekci Novinky | Nové desky
0
Pohled do českých hitparád - 2. týden 2019
Do třetice všeho královského pro "Bohemian Rhapsody", rádia jsou znovu pod nadvládou LP LP se po týdenní přestávce vrací na vrchol českého rádiového žebříčku. Možná se hit "Girls Go Wild" stane podobnou trvalkou jako před dvěma lety její průlomová písnička "Lost On You". V albech se situace nemění. Queen s... čtěte zde
Vydáno: 16.01.2019 15:48 v sekci Novinky | České hitparády
0
Mark Morton - Cross Off ft. Chester Bennington 9/10
Audio: Chester Bennington ožívá v debutovém singlu "Cross Off" kytaristy Lamb Of God Marka Mortona Sólový debut kytaristy Marka Mortona vzbudil v posledních týdnech velký zájem, a to nejen u fanoušků jeho domovské kapely Lamb Of God. Důvodem je hostování tragicky zesnulého lídra Linkin Park Chestera Benningtona. Ten nazpíval "Cross... čtěte zde
Vydáno: 14.01.2019 15:00 v sekci Audio / Video | Audio
0
Behemoth, Forum Karlín, 12.1. 2019
Naživo: Behemoth v Praze představili svou ďábelskou církev Zaplněné Forum Karlín vidělo pompézní show a především novou tvář polských pekelníků Behemoth. Působivé vizuální divadlo podpořil velmi slušný výkon kvarteta zmalovaných černokněžníků, přesto v některých momentech... čtěte zde
Vydáno: 13.01.2019 20:09 v sekci Naživo
16
Passenger - Runaway 6/10
Recenze: Passenger na "Runaway" nabízí pohledy z cest Podobně jako třeba George Ezra na své dvojce "Staying At Tamara's" i Passenger pocítil potřebu vypadnout na pár měsíců z kolotoče šoubyznysu a nabrat inspiraci. A i když řada songů, jež se na album "Runaway" dostaly, je staršího data... čtěte zde
Vydáno: 12.01.2019 08:30 v sekci Recenze
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Recenze: Čtyřalbum "Má hra" přináší reprezentativní pohled na tvorbu Radima Hladíka (03.01.2019 08:30)
- Fotogalerie: Michal Prokop svým tradičním koncertem ve Foru Karlín pohladil a zklidnil uspěchaný vánoční čas (24.12.2018 09:05)
- Rozprodané album Michala Prokopa "Sto roků na cestě" vychází v limitované reedici (14.12.2018 09:47)
- Na festivalu Krásný ztráty live vystoupí tři generace muzikantů (06.12.2018 18:56)
- Nové desky 48/2018 - od Clean Bandit přes The 1975 po Alessiu Caru (04.12.2018 11:40)
- Rozhovory: Adam Mišík - Hudba není soutěž (03.12.2018 18:30)
- Naživo: Jan Hrubý "70": Akropole dostála svému jménu aneb setkání s bohy (02.12.2018 16:55)
- Michal Prokop potřetí zve na festival Krásný ztráty live (28.11.2018 19:06)
- Vánoční koncert Michala Prokopa hlásí vyprodáno (13.11.2018 15:33)
- Naživo: Oslava sta let republiky se nesla v duchu karaoke Pražského výběru (29.10.2018 15:15)

ALBUM TÝDNE 02/2019

Lenka Filipová
Oppidum

Po patnácti letech bez studiového alba by se na mnoho interpretů zapomnělo. Ne tak na Lenku Filipovou. Ta si mohla dovolit nejen takto dlouhou pauzu, navrch si troufla ukončit ji deskou "Oppidum", jejíž obsah možná konzervativního posluchače překvapí.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 17.01.
Aurora (NO) (Forum Karlín, Praha)
Ne 20.01.
Alex Vargas (DK) (Chapeau Rouge, Praha)
Út 22.01.
Jacob Lee (AUS) (Café V lese, Praha)
St 23.01.
Tom Odell (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 27.01.
Ghostemane (USA) (Roxy, Praha)
St 06.02.
The Neighbourhood (USA) (Forum Karlín, Praha)
Čt 07.02.
Animé (USA) (Roxy, Praha)
So 09.02.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (O2 Arena, Praha)
So 09.02.
IAMX (UK) (Fléda, Brno)
Po 11.02.
Good Charlotte (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lady Gaga Sia Beyoncé The Cure Queen Kryštof Coldplay Madonna Rihanna Ewa Farna Adele Ava Max Lucie AC/DC Linkin Park LP Debbi Muse Imagine Dragons Pokáč
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver