Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Vladimír Mišík je i v sedmdesáti stále aktivní legendou

Vladimír Mišík je i v sedmdesáti stále aktivní legendou

Vydáno: 09.03.2017 08:15 v sekci Publicistika - Milan Menčík

Vladimír Mišík je osobnost v tuzemském rocku zcela ojedinělá. 8. března oslavil tento výjimečný zpěvák sedmdesáté narozeniny, a jelikož jeho život je všechno jen ne nudný, stojí za to se za ním alespoň v krátkosti poohlédnout. Však už jeho naprostý začátek stojí za to.

SDÍLET:    
Vladimír Mišík se narodil 8. března 1947 a svého tatínka nikdy nepoznal. Až když mu bylo pět let, začal se zajímat o to, proč tomu tak je. Maminka totiž v době, kdy končila druhá světová válka, dělala zdravotní sestru u Červeného kříže v Německu, překonala demarkační čáru a potkala jednoho amerického vojáka, do kterého se bláznivě zamilovala. Z tohoto vztahu se narodil Vladimír Mišík. Později však pracovala ve snack baru na americké ambasádě, byla pod obrovským tlakem STB a obávala se, aby se její syn někde nechlubil tím, že jeho otec je Američan. Proto mu o něm nic neřekla.

Již z těchto řádků je patrné, že vztah jim dlouho nevydržel. Co víc, v průběhu natáčení aktuálního dokumentu "Nechte zpívat Mišíka!" se Vladimír dozvěděl, jaký byl otcův pozdější osud. Sám se domníval, že padl za války v Koreji. Realita však byla taková, že žil normální život v Americe, dělal pilota společnosti Pan American a měl šest synů a tři dcery. Zemřel až v roce 2007.

Malý Vladimír vyrůstal v rozděleném bytě 3+1 společně s maminkou a dvěma úplně cizími rodinami. Nebyl příliš chytrý a ani s šikovností si příliš netykal. Hodně ho táhl sport a míčoví kouzelníci Harlem Globetrotters. Chtěl být jako oni a v basketbalu se mu i dařilo, jenže známky ve škole byly tak špatné, že maminka u trenéra zařídila, aby ho nestavěl do základní pětky. Efekt to mělo takový, že přestoupil z basketbalu na fotbal do Dukly Praha.

Vladimír Mišík 1
© Jaroslav Prokop
Během cest na tréninky potkával v parku kluky, kteří s kytarami hráli Elvise a kolem nich bylo hodně holek. I tento fakt pomohl k tomu, že Mišík postupem času sport opouštěl a stále více se věnoval muzice. Začal v kapele Komety, kde se seznámil i s Radimem Hladíkem. Právě oni dva spolu přestoupili do Fontány, která se později jmenovala The Matadors. Odtud však Mišík dostal padáka a další jeho štací byl Orchestr Karla Duby. Ten ale s bigbítem neměl mnoho společného, navíc to byl spíše estrádní spolek různých umělců. Mišík však byl rád, že měl alespoň nějaký příjem, horší však bylo, že během koncertu vystupoval s pouhými dvěma písničkami a během zbytku vystoupení se opíjel v backstage.

Mišík si zahrál také s Petrem Novákem a George And Beathovens. Společné měsíční turné po Finsku dokonce Mišík absolvoval jako sólový kytarista formace, protože se Novákovi po srpnu 1968 rozpadla kapela a neměl s kým by dopředu sjednané turné odehrál. Zvláštností je, že právě zde zazněl poprvé ve známé aranži dnes už legendární "Sluneční hrob". Šedesátá léta byla obdobím vzniku enormního množství kapel. Jen v Praze jich vznikly stovky, nebylo však divu, když vydržely třeba jen několik měsíců a zase se rozpadly. To byl případ i New Force, kterým nechyběla silná dechové sekce, zpíval Milan Drobný a na bubny hrál Vlado Čech. Odehrál se však pouze jeden koncert a přišla okupace.

Vladimír Mišík & ETC - Vladimír Mišík (jubilejní edice)
S Blue Effectem natočil Mišík album "Meditace", dva singly a EP a od Radima Hladíka dostal vyhazov. Příliš dlouho se však na něj nezlobil, možná i proto, že našel své místo ve Flamengu, kde zanechal významnou stopu. Může za to samozřejmě i jedna z nejkultovějších desek českého rocku "Kuře v hodinkách" s texty Josefa Kainara. S ním Mišík navázal spolupráci hned na eponymním sólovém debutu, který sice nahrál už v době, kdy společně s Etc... odehráli první koncerty, sám jej však považuje za sólovou desku, kterou navíc Supraphon vydal v aktuální reedici na CD i LP. Básník Josef Kainar ho pak ať už přímo či nepřímo provází díky hitům typu "Stříhali dohola malého chlapečka" až do dnešních dní.

Vladimír Mišík očima Jiřího V. Matýska

Jiří V. Matýsek
Je to pár dnů, co jsem měl možnost zúčastnit se koncertu Vladimíra Mišíka v Olomouci. Ten večer hrál a zpíval jako o život, vtipkoval, vyprávěl, zpíval na svých skoro sedmdesát roků velmi mladistvě. A publikum mu viselo na rtech. Mišík je v domácím kontextu nadčasovou stálicí, která oslovuje posluchače napříč generacemi. Každý muzikant má své vrcholy i slabší chvilky - a to druhé se nevyhnulo ani Mišíkovi - přesto ty jeho slabší chvilky jsou o několik tříd jinde než slabší chvilky jiných interpretů.

Mišík má čich na skvělé texty, ať už své nebo cizí. Dovede je prezentovat jednoduše, uvěřitelně, právě s oním důrazem na slovo. Proto ta často vyloženě geniální spojení s českými básníky. Nemám však z Mišíka dojem, že by byl nějakým poměry tepajícím písničkářem. Písničky Vladimíra Mišíka jsou především bigbít, který si dovede hrát i s muzikou, učinit ji barevnou, promyšlenou a po čertech zábavnou. Jeho desky je radost poslouchat, neméně úžasnými zážitky jsou i jeho živá vystoupení.

Sám jsem ho viděl dvakrát, ve dvou různých podobách, akusticky s ČDG i v kapelním obsazení s Etc… Obě příležitosti jsou hluboce vyryty v paměti. Snad jich bude ještě alespoň pár. Vladimír Mišík je skromná legenda, bez které by domácí muzika vypadala asi trochu jinak. Vše nejlepší k těm sedmdesátinám, pane Mišíku! A díky!

Důraz na texty začal Mišík dávat poté, co jej zasáhla éra folku a sdružení Šafrán. Vystoupení Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky, Vlasty Třešňáka či Dáši Voňkové v sobě měly obrovskou textařskou sílu a hloubku, takže Mišík začal dbát na to, co vlastně svým fanouškům přináší prostřednictvím písní. Tvorbu Josefa Kainara poznal díky taktéž legendárnímu albu Michala Prokopa "Město eR". Zajímavostí je fakt, že sám Kainar byl přesvědčený a agilní komunista, jehož životní filosofie však nebyla tolik vzdálená odpůrci režimu Mišíkovi. Naopak, často nacházeli sami k sobě pochopení, a proto mohly vznikat tak nádherné věci, jakou je například "Obelisk".

"Stříhali dohola malého chlapečka" zase mohli vzít za svou hymnu lidé s dlouhými vlasy, které komunistický režim zvláště v sedmdesátých letech neměl vůbec rád. Právě oni byli často terčem zkoumání, zda jsou někde v zaměstnání (dnešní mladí možná netuší, že za totality byla povinnost pracovat, a pokud se někdo práci vyhýbal, byl pronásledován), bývali označováni za spodinu společnosti, v televizi se dlouhé vlasy musely u mužů sponkovat a takzvané máničky byly terčem častých perzekucí. Asi nejlépe je ilustruje píseň "Pal vocuď, hajzle" z repertoáru Jasné Páky.

Vladimír Mišík 2
© Jaroslav Prokop
Mišík se režimu nebál a opakovaně zkoušel dráždit hada bosou nohou. Nepodepsal Antichartu, čelil různým obskurním stížnostem typu, že jeho hudba ponouká mladé lidi k souložení na veřejnosti. Díky tomu, že rocková hudba u nás v sedmdesátých letech neměla na růžích ustláno, muzikanti a zpěváci utíkali hrát a zpívat do různých popových těles, aby se měli alespoň čím živit a samozřejmostí byly časté přehrávky a rekvalifikační zkoušky.

Klec nad Mišíkem spadla na podzim roku 1982, záminkou byl koncert v pražské Lucerně. Kapela tam totiž nehrála předem schválený program. Ten však nedodržovala nikdy. Mišík dostal ještě druhou šanci, když kývne na spolupráci s STB, o ni však neměl zájem. Proto nehrál až do roku 1984. Dostalo se k němu, že záměrem je vymazat ho lidem úplně z paměti. To ho šokovalo a hodně deprimovalo, štěstí však pro něj bylo, že těsně před zákazem mu přišly peníze za prodané desky. Dvacet tisíc z dnešního pohledu mnoho neznamená, tehdy to však byly velmi slušné peníze, za které se dalo nějakou dobu vyžít a Mišík jich hojně využíval i při svých častých návštěvách hospod, na které měl díky zákazu podstatně víc času.

Po sametové revoluci byl na dva roky zvolen jako poslanec do České národní rady, po skončení mandátu už však s politikou nekoketoval a v roce 2013 dokonce odmítl převzít z rukou prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání. Zbytek devadesátých let se naplno věnoval muzice, v novém století mu však časté překážky staví jeho chatrné zdraví. Kvůli odvápnění kostí nemohl nějaký čas téměř vůbec chodit a nyní kromě cukrovky je jeho velkým nepřítelem i vleklé astma. Kvůli němu sám přiznává, že je závislý na kortikoidech, které mají značné vedlejší účinky. Svůj boj však otec jednoho z oblíbenců současných mladých posluchačů (a hlavně posluchaček) popu Adama Mišíka v žádném případě nevzdává, což je vidět i z aktuálního dokumentu "Nechte zpívat Mišíka!", o kterém si povídal v rozhovoru s kolegyní Hanou Bukáčkovou.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Status Praesents - Nechceme být jako ostatní
Rozhovory: Status Praesents - Nechceme být jako ostatní "Z pohledu toho, co máme ztratit, to zas tak velký risk nebyl. S češtinou jdeme fanouškům naproti," říkají o přechodu na češtinu zpěvák Vojta Kopřiva společně s kytaristou a zpěvákem Tomášem Vlčkem. V rozhovoru jsme ale se... čtěte zde
Vydáno: 25.05.2018 12:30 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Bonobo, Forum Karlín, Praha, 22. 5. 2018
Naživo: Bonobo přivezl do Prahy skvělou desku "Migration" Vyprodané Forum Karlín uvítalo v úterý britského hudebníka Bonobo. Skladatel a rezidentní DJ s doprovodným ansámblem představili kromě loni vydané desky i průřez starší tvorbou, ale toho nejlepšího jsme se stejně dočkali s novým... čtěte zde
Vydáno: 24.05.2018 18:46 v sekci Naživo
0
Lipo - Tvořit osobní songy je občas psychicky náročné
Rozhovory: Lipo - Tvořit osobní songy je občas psychicky náročné Lipo před nedávnem vydal svou třetí studiovou desku "Lyrika". Vedle singlu "Ve vzpomínkách" na ní najdeme i projektovou "Vidíš, co jiní nevidí". Právě o těchto nabídkách, spolupráci s ODDm či refrénových hostech jsme si s... čtěte zde
Vydáno: 24.05.2018 12:20 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Hana Hajdová (Silent Stream Of Godless Elegy) - Jako kapela jsme měli namále
Rozhovory: Hana Hajdová (Silent Stream Of Godless Elegy) - Jako kapela jsme měli namále Po dlouhých osmi letech od nahrávky "Návaz" vychází její nástupce melancholicky pojmenovaný "Smutnice". Se zpěvačkou a autorkou hudby i textů Hankou Hajdovou jsme si popovídali nejen o ní a o nebývale přátelské spolupráci s Yossim... čtěte zde
Vydáno: 23.05.2018 09:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Pohled do českých hitparád - 20. týden 2018
V českých rádiích se nestalo vůbec nic, vládu nad albovým žebříčkem převzal Post Malone Ani jedna novinka se nedostala do první stovky nejhranějších skladeb v domácím éteru. Nemění se ani stupně vítězů, takže třetí triumf přidávají Rudimental s "These Days". Zato albový žebříček má nového lídra - Yzomandiase... čtěte zde
Vydáno: 22.05.2018 15:30 v sekci Novinky | České hitparády
3
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- K nedožitým 71. narozeninám Radima Hladíka vyjde jeho dosud neznámá skladba (29.11.2017 13:39)
- Nový koncertní projekt Family Jam přivede poprvé na jedno podium celou rodinu Mišíků (18.09.2017 12:58)
- Recenze: Reedice připomíná legendární albový debut Vladimíra Mišíka (08.04.2017 17:00)
- Festival Krásný ztráty Live hlásí druhý ročník (28.03.2017 12:48)
- Rozhovory: Vladimír Mišík - Jak nejde o život, nejde o nic (08.03.2017 08:10)
- Recenze: Kompilace "Big Beat Line" představuje kořeny českého rocku (05.03.2017 15:10)
- Ed Sheeran si podmanil česká rádia, v prodejích si zlato odnáší Vladimír Mišík & ETC (28.02.2017 23:45)
- Fanoušci mohou přispět na vznik dokumentu "Nechte zpívat Mišíka" (04.01.2017 08:36)
- Fotogalerie: Michal Prokop vzpomínal před zaplněným Forem Karlín, došlo i na "Město Er" (22.12.2016 10:39)
- Recenze: Reedice "Města ER" Framusu 5 se povedla (17.12.2016 19:00)

ALBUM TÝDNE 21/2018

Silent Stream Of Godless Elegy
Smutnice

Jedna z nejoceňovanějších tuzemských folkmetalových skupin Silent Stream Of Godless Elegy se po dlouhých osmi letech po skvělém "Návazu" vrací s novou studivou nahrávkou "Smutnice". Ta vznikala pod vedením izraelského hudebníka a producenta Yossi Sassiho ve studiu Rolanda Grapowa a je skvělá.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 02.06.
Lenny Kravitz (USA) (O2 Arena, Praha)
Po 04.06.
Michael Malarkey (USA) (Fléda, Brno)
Po 04.06.
Baroness (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
St 06.06.
Scorpions (DE) (Ostravar Arena, Ostrava)
St 06.06.
Moose Blood (UK) (Futurum Music Bar, Praha)
So 09.06.
Ben Howard (UK) (Lucerna - Velký sál, Praha)
Út 12.06.
Judas Priest + Megadeth (Home Monitoring Arena, Plzeň)
St 13.06.
Ozzy Osbourne (UK) + Hollywood Vampires (USA) (Letiště Letňany, Praha)
Pá 15.06.
Arcade Fire (CAN) (O2 Arena, Praha)
Po 18.06.
Powerflo (USA) (Futurum Music Bar, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Sia Lady Gaga Linkin Park Beyoncé Kryštof 30 Seconds To Mars Ewa Farna Avicii Adele Coldplay Madonna The Cure Richard Krajčo Pavel Callta Amy Winehouse Lucie Ed Sheeran Metallica Kelly Family Marilyn Manson
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver