Risager patří v domovském Dánsku na bluesové scéně k prominentům. Za sebou má již devět studiových i živých desek. Za předcházející, tři roky staré album "Too Many Roads" získal i řadu cen (mj. i ocenění pro nejlepší dánské album roku), očekávání spojená s novinkou tedy byla přinejmenším napjatá.

Na "Change My Game" se navzdory názvu mění máloco. Osmičlenná kapela zůstává (až na dvě výjimky) totožnou jako před čtrnácti lety. To se valnou měrou projevuje na pocitu, který celou desku obestírá, totiž soudržnosti. Soudržnosti stylové, žánrové, zvukové i té prosté lidské. The Black Tornado, ač před svůj název staví jméno frontmana, není kapelou ve stylu zpěvák a doprovodný band. Risager jim dává tvář a hlas, ale je jen jedním z celku. Díky bohatšímu nástrojovému obsazení (dvojice kytar, basa, bicí, klávesy, dva saxofony a trumpeta) je album zvukově velmi barevné a proměnlivé.

Thorbjørn Risager je zpěvák se specifickou, nízko posazenou barvou hlasu. Risager není prvoplánově bluesově zakouřený, chraplavý, přesto je však velmi přirozený a civilní. Jeho temnota nejvíce vynikne v pomalých skladbách typu "Lay My Burden Down", kdy je doprovázen jen lehkým přihráváním klavíru. To pak jde až mrazení po páteři. Skladby v plném kapelním obsazení sice postrádají niternou atmosféru, bohatě to však vyvažují drajvem, energií a chytrými aranžemi.

The Black Tornado se nebojí do svého bluesového výrazu zapojit i prvky country ("Hard Time" - takhle nějak by to znělo, kdyby se dal Bruce Springsteen na country), soulové názvuky či beat, který by se neztratil na psychedelickém tanečním parketu. "Change My Game" není albem bluesově tradicionalistickým. Blues je zde spíše tmelem, který všechno drží pohromadě. "Change My Game" je přímočaré, nekomplikované - nikoliv však primitivní - album, které je radost poslouchat. Je to jedenáctka hudebních kusů, které dýchají poctivostí a zaujatostí pro věc.