Někdo říká, že dobré hudby je málo, my říkáme, že dobré hudby je hodně. A skvělé taky. Z desek, které v Česku a na Slovensku vyšly v minulém roce, hlasovalo 23 redaktorů musicserveru pro celkem 75 alb, z nichž vzešlo dvacet nejlepších. Které domácí nahrávky se umístily na pozicích 5 až 1?
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy
Jakkoli "Agnostika" pro
Katarziu není debut, ale až druhá deska, od svého předchůdce se po hudební stránce odlišuje natolik, že by za něj klidně mohla být považována. Slovenská zpěvačka se obklopila dalšími muzikanty, producentskou taktovku si ale ponechala pro sebe a na druhé album namíchala mix nejen stylů, ale i různých hudebních přístupů, kde se taneční smyčky prolínají s akustickou kytarou. Písničky jsou plné zvratů, její práce s hlasem je obdivuhodná, dokáže šeptat, řvát i rapovat, ale samozřejmě i něžně a naivně
princeznicky zpívat. V kombinaci s propracovanými a místy velmi osobními texty natočila nahrávku, která je na jedné straně velmi
alternativní a na straně druhé (hlavně díky jejímu sympatickému zpěvu) velmi přístupná. Můžeme tomu říkat alternativní pop nové generace, jisté každopádně je, že její talent a přístup k hudbě jsou obdivuhodné. (Honza Balušek)
4. Emma Smetana - What I've Done |
"Emma Smetana - to je ta holka, co uvádí každý večer zprávy na Nově? Co ta může mít za desku?" Strýček
Předsudek se zase jednou mohl vyřádit. Vždyť kdo by si před rokem tipl, že právě
Emma Smetana, tak častý objekt bulvárních novinářů, by se mohla podílet na kultivování českého popu, k němuž loni díky řadě nováčků došlo? Album "What I've Done" nesází hity na první dobrou, přesto má každá z dvanácti skladeb předpoklady vrýt se napevno do paměti a příjemně vás rozvlnit. Kromě retro nálady je pro ně typická i absence rádiových kompromisů, což lze v tuzemském popu považovat za odvážné. K tahounům patří oba singly "Waiting" a "Velvet Dress", ale také jiskřivý duet s jejím partnerem Jordanem "No Fire" nebo coververze skladby "Wall Of Kampa", kterou napsal její otec Jiří. A když Emma na závěr vystřihne dva songy ve francouzštině, bude blahem vrnět každá romantická duše. Jiří Burian, který to celé produkoval, byl zase jednou u vzniku výborného alba. (Tomáš Svoboda)
Tip Tomáše Parkana: Magdalena Kožená - Monteverdi
Albům operní hudby se příliš často nevěnujeme, nicméně v případě alba "Monteverdi" Magdaleny Kožené je záhodno udělat výjimku. I kdybychom opominuli ten fakt, že tato nahrávka byla nominovaná na Grammy, což se českým umělcům každý rok rozhodně nestává, stále se jedná o mimořádné dílo.
Magdalena Kožená na něj zařadila spíše známější skladby Claudia Monteverdiho, včetně těch, které by se daly současnou optikou nazvat jako hity. Společně s basilejským La Cetra Barockorchester pod taktovkou dirigenta a cembalisty Andrey Marcona Montverdiho a několika hosty, jako jsou Anna Prohaska, Jakob Pilgram nebo Michael Feyfar, devět raně barokních skladeb pojali velmi lehce a přitažlivě. Hudební základ italského skladatele je sám o sobě poměrně melodický a česká mezzosopranistka toto dále ještě rozvíjí, takže výsledek leckdy působí takřka popově či písničkově. V souladu s různými tématy a postavami přitom provedou posluchače po několika náladách, tempech, i celkovém ladění. Skvěle se tu prolévá hravost a rozvernost s hloubkou, dynamikou a intimněji laděnými pasážemi. Samotná Magdalena Kožená leckdy zpívá i více postav zároveň a v pěveckých výkonech exceluje. Přitom je ale zřejmé, že záměrem bylo, aby celková dramaturgie nebyla pouze o ní. Často nechává vyniknout své kolegy a především orchestr, který do výborného vyznění přispívá nejen excelentním hudebním základem, ale také citlivými a dokonale promyšlenými detaily. Pokud se do alba "Monteverdi" zaposloucháte, pochopíte, proč jej americká akademie nemohla nechat bez povšimnutí.
Synthpopová legenda
Oceán v pozměněné sestavě nahrála novou řadovou desku po čtvrtstoletí dlouhém čekání. Petr Kučera, Jan Vozáry,
Jitka Charvátová a nově i Petr Hons usilovně pracovali na nových písních několik dlouhých měsíců, aby konečně album "Ve smíru" představili v první polovině roku 2016. Jedenáct původních skladeb natočila vyzrálá skupina jak muzikantsky, tak pěvecky i textově. Z písní sice čas od času vystoupí fascinace tvorbou
Depeche Mode, ale nové hitovky "Dante" nebo "Bludný Holanďan" dají za pravdu tvrzení, že
nový Oceán vystoupil ze stínu toho
starého a stal se plnohodnotnou kapelou, se kterou je nutno počítat. Spoustě fanoušků sice dělá vrásky na čele právě zpěvačka Jitka Charvátová, která není tolik výraznou osobností, jako byl
Petr Muk, své role se ale zhostila ukázkově a právě i díky ní se album "Ve smíru" stalo jedním z klenotů loňského roku. (Aleš Lochman)
Deset let jsme si museli počkat na další soundtrack z Jeseníků od místních velikánů
Priessnitz. Po "Stereu", "Playlistu" a "Zero", pouhých třech albech od roku 2000, je tu konečně nástupce. Nástupce melancholický a také trochu nostalgický. Muzikanti tématicky opět oprašují své rodné území okolo Sudet, jdou na to však s jistou moudrostí, smířením a klidem. Deska je opravdu beztíže. Daleko pryč je ta mladická zuřivost, která protkávala hudbu Priessnitz v devadesátkách. Zde ji připomínají pouze občas aranže Dušana Neuwertha. I zpěv Jaromíra Švejdíka se během let změnil, a přestože místy zní poněkud nejistě, ke skladbám se to dokonale hodí. Až na občasné trumpety nebo méně či více nápadné zvuky kláves jsou písně jednoduché, až obyčejné, a to je dělá tak kouzelné. Pokud se opravdu jedná o poslední nahrávku kapely, je to loučení s velkou grácií. (Ondřej Kocáb)
Na precizně dotaženou desku "Hearts" čekal český pop velmi dlouho. Když se totiž většina domácích umělců rozhodne tvořit hudbu, kterou mají pro svou přístupnost dobře přijímat rádia, dost často zabředne do triviální produkce, jež se dříve či později stane ve všech směrech oploštělou a vyprázdněnou. O
Lenny to však ani v nejmenším neplatí. Její autorský debut je totiž instrumentálně i žánrově hravý, nabízí silné melodie, a dokonce při tom všem dobrém má i co říci. Vůbec ani nevadí, že mladá interpretka zpívá v angličtině. Naopak - možná se díky tomu jednou z Lenny stane objev, u nějž si kromě nás budou hloubat i zahraniční fanoušci klasického songwritingu. Zpěvaččiny energické, ale i pochmurnější skladby v sobě totiž ukrývají tolik uvěřitelných emocí, že by byla přímo škoda nedat jim šanci vykvést i jinde. (Lukáš Boček)
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy 
