No Distance Paradise - Chceme, aby fanoušci odcházeli z koncertu maximálně spokojeni

18.02.2017 12:00 - Aleš Lochman | foto: facebook interpreta

No Distance Paradise vydali v listopadu druhé řadové album "Pieces". Povedenou nahrávku pokřtili v Praze i domovské Olomouci, a tak jsme využili příležitosti si s Marcelem (zpěv), Honzou (baskytara) a Martinem (kytara) popovídat o průběhu nahrávání desky, koncertech nebo plánech do dalších měsíců.
Album "Pieces" máte po dlouhé práci konečně venku, jaké jsou zatím ohlasy a jaký z nich máte pocit?

Honza: Ohlasy jsou zatím velmi pozitivní, což nás samotné trošku překvapilo. Ale je pravda, že jsme desce věnovali skutečně hrozně moc času a snahy, takže snad je takováto odezva oprávněná. Samozřejmě máme velikou radost z toho, že někdo ocení naši práci, jak je to asi u všech a všeho, co člověk dělá.

No Distance Paradise
© facebook interpreta
"Pieces" vyšlo tři roky od vašeho debutu, i když jste ji avizovali už na předloňský podzim. Co zapříčinilo takové zdržení?

Marcel: Nechtěli jsme nic uspěchat a chtěli jsme jít ven až s písněmi a albem, za kterými si budeme plně stát. Za vznikem toho ročního zpoždění stál fakt, že jsme si přáli mít desku dopracovanou do posledního detailu a taky velká pracovní vytíženost našeho producenta Dušana Neuwertha, se kterým jsme album za každou cenu chtěli dodělat.

Jak vznikal materiál? Pracovali jste na něm společně nebo vždy někdo přinesl nějaký nápad, který jste následně rozpracovali?

Marcel: Na rozdíl od první desky, kdy s různými kytarovými rify a klavírními melodiemi, které jsme pak společně dodělávali, chodil do zkušebny převážně kytarista Martin, na "Pieces" jsem nápady přinesl já a až ve studiu jsme jim s Martinem, Honzou, Tomášem Neuwerthem, který usedl za bicí, a Dušanem Neuwerthem dávali výslednou podobu.

Podílí se i na textech celá kapela?

Marcel: Texty si rád píšu sám, jedině tak se s nimi totiž mohu opravdu ztotožnit a zazpívat je upřímně a přesvědčivě.

Hádali jste se o konečnou podobu skladeb?

Martin: Určitě bych neřekl, že bychom se o podobě skladeb hádali. Negativní atmosféra je to poslední, co si ve studiu přejete. Většinou se snažíme zvažovat, co je nejlepší pro píseň, co funguje nebo co zní lépe. Tohle jsou pro každého hodně subjektivní věci, a proto je to spíše o demokratické diskuzi, kde v případě neshody rozhodne většina kapely, včetně producenta.

O čem vlastně nové album je? Reflektuje nějaké skutečné zážitky z vašich životů?

Marcel: Za každou písní na albu stojí silný příběh založený na zážitcích z reálného života, ať už mého nebo lidí, kteří se pohybují v mém nejbližším okolí. Možná je to dáno nemocničním prostředím, ve kterém trávím nejvíc času, ale bohužel ne vždy se jedná o příběhy se šťastným koncem.

Jak už jste zmínili, desku vám opět produkoval Dušan Neuwerth, byla spolupráce s ním v něčem odlišná od předchozí zkušenosti?

Martin: Určitě ano. Na rozdíl od první desky "Challenge Gravity" z roku 2013, kde se Dušan připojil až ve fázi míchání a finálního aranžování, jsme v případě druhého alba spolupracovali už od samého počátku, kdy vznikly první demo nahrávky. Podařilo se mu dostat z nás to nejlepší a s finálním zvukem jsem maximálně spokojení. Také bylo zásadní, že jsme se již vzájemně lépe znali a věděli, co od sebe můžeme očekávat. Při nahrávání vše klapalo a panovala příjemná nálada, který byla občas zpestřená tradičním moravským nápojem. (smích)

Zvukově i skladatelsky jste za ty roky vyspěli a posunuli se dál, změnily se i vaše hudební inspirace?

Martin: Řekl bych, že částečně ano, ale nerad bych mluvil za celou kapelu. Mně osobně v hudbě obecně nejvíce inspiruje živé hraní s dobrými muzikanty, kteří cítí, co skladba v danou chvíli potřebuje. Také je pro mě hodně důležitý nástroj, na který tvořím, a v neposlední řadě jeho zvuk.

No Distance Paradise

Kapela No Distance Paradise funguje od roku 2007, kdy se na Slovanském gymnáziu v Olomouci dali dohromady tři spolužáci - Martin, Marcel a Honza. Od hraní na maturitních večírcích se vypracovali v soubor celostátní úrovně. Po několika zdařilých EP vydali v roce 2013 debut "Challenge Gravity" v produkci ostříleného Dušana Neuwertha. Společné koncertování například se Sunshine, Charlie Straight, Lake Malawi nebo Tata Bojs kapelu vystřelilo mezi nejnadanější tuzemské soubory. Loňská deska "Pieces" dokazuje, že naděje do nich vkládané byly oprávněné. Vznikla totiž nahrávka světových poměrů, která nemá na české scéně obdoby.

Na turné byste měli vyrazit na jaře, můžete trochu odtajnit, o jak velkou šňůru se bude jednat?

Marcel: Jsem zastáncem toho, že kvantita nikdy nesmí jít na úkor kvality. Mělo by se jednat o menší tour ve větších městech, kde máme ověřenou naši fanouškovskou základnu.

Víte už teď o nějakém interpretovi, který vás bude doprovázet?

Martin: Nějaká diskuze na tohle téma již proběhla, ale zatím jsme se nerozhodli. Byl bych rád, kdyby to byla nějaká naše spřízněná kapela, jak po osobní, tak i po hudební stránce.

Na co by se fanoušci měli během koncertů těšit?

Honza: Jak už naznačily nové profilové fotky a limitovaná edice CD od Lindy Vránové, chceme se kromě muzikantsky dobře odvedeného koncertu soustředit i na vizuální stránku vystoupení. A to v podobě hraní si s lomem světla, se stíny a podobně. Neříkám, že jsme objevili něco nového, ale chceme našim fanouškům nabídnout koncert se vším všudy tak, aby odcházeli maximálně spokojení.

Zakládáte si i na kvalitním zpracování videoklipů, je pro vás vizuální stránka hodně důležitá?

Honza: Jak už jsem říkal, je to pro nás opravdu podstatné. Klipem k "Ghost" jsme nasadili laťku na českou alternativní scénu opravdu hodně vysoko, a tak teď jednoduše nemůžeme (a ani nechceme) jít dolů. Zároveň odmítáme fenomén, který se v klipech českých kapel poslední dobou opravdu hodně rozšířil, a to, že klipy vypadají více jako reklamy než umění. Tomu se opravdu snažíme vyhnout, i když to pak znamená, že si můžeme dovolit méně klipů než jiné kapely.

Marceli, ty ses za ty roky jako zpěvák hodně zlepšil a zdokonalil. Měl jsi nějakou odbornou pomoc se svým hlasem?

Marcel: Myslím, že největší posun u mě nastal, když jsem si zařídil domácí nahrávací studio, měl jsem pak při následné tvorbě možnost sebereflexe. Člověk se tak poučí z vlastních chyb a nedostatků a může se posunout dál.

Jste stále tříčlenná kapela, nebo se poohlížíte po nějakém bubeníkovi nastálo?

Martin: Zatím neplánujeme hledat někoho nového. Aktuálně s námi hraje jako hostující spoluhráč náš dobrý kamarád a vynikající bubeník Tomáš Neuwerth, v jehož studiu Animan jsme nahráli většinu nástrojů na desku, včetně bicích, které nahrál přímo Tom. Výsledek je výborný a společně se nám hraje skvěle. Byli bychom rádi, kdyby s námi i přes pracovní vytížení mohl odehrát co nejvíce koncertů.

Z jakého důvodu vlastně předchozí bubeník kapelu opustil?

Martin: S předchozím bubeníkem jsme se rozloučili v dobrém a stále se potkáváme na koncertech v Olomouci. Myslím, že tvořit hudbu a veřejně s námi vystupovat už Kubu nenaplňovalo a chtěl se věnovat spíše kariéře.

Dva koncerty po vydání desky (Praha, Olomouc) s vámi odehrál na bicí právě Tomáš Neuwerth, bude s vámi hrát pravidelně?

Honza: Ano, vypadá to tak. V současnosti máme na pozici bubeníka asi tři alternace s tím, že Tomáš je pro nás číslo jedna. Jednak proto, že nahrál desku a písničky, takže je má pevně pod kůží, včetně jejich významu, ale taky proto, že si rozumíme lidsky. Na české scéně se, myslím, nejedná o nic neobvyklého, ale je pravda, že Tomáš má v naší kapele slovo, kterého si vždy vážíme.

No Distance Paradise
© facebook interpreta
Studujete a pracujete, do toho kapela. Jak všechno dokážete skloubit?

Honza: Jsme teď v trošku kritickém období, kdy končíme vysoké školy a chystáme se do zaměstnání. Takže čekáme, že to nebude tak jednoduché jako dřív. Já jsem dostudoval v lednu a snažil si najít zaměstnání tak, aby se dalo s hraním v kapele skloubit, proto jsem se vrhl na hudební management. Martin školu dokončil před pár měsíci a taky se upíchl v hudební branži. Marcel to už má taky za pár, ale vypadá to, že se z olomoucké kapely stane kapela pražská.

Máte na letošní rok kromě turné ještě nějaké plány?

Marcel: Vše se bude odvíjet od toho, jak bude album přijato odbornou veřejností a hlavně fanoušky. Co mohu prozradit už teď, je, že chystáme nový klip, který bychom chtěli zveřejnit začátkem roku.

Máte nějaké hudební cíle?

Martin: Dlouhou dobu bylo naším cílem dokončení druhé desky, což se podařilo a priority se teď zase mění. Určitě bychom rádi dostali desku k co nejvíce posluchačům a zahráli si na zajímavých koncertech, včetně zahraničí. Osobně se všichni snažíme rozvíjet - ať už jako producent, kytarista nebo promotér a dramaturg.

S kterým interpretem byste nejraději spolupracovali?

Honza: To je velmi složitá otázka. Myslím, že se všichni tři shodneme, že třeba takoví Tame Impala nebo White Lies by nám vůbec nevadili (smích). U nahrávání nebo koncertování s někým jiným je to ale především o tom, jak si lidsky sedneme, jestli má druhá strana skutečně zájem s námi spolupracovat a podobně. Proto se na takové otázky dost těžko odpovídá, dokud tu druhou stranu neznáme.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY