Liwid vznikli v roce 2009 a poměrně rychle se dostali do povědomí fanoušků i mimo region. Pomohlo jim zejména doprovázení Divokýho Billa a UDG na turné po celé České republice i další aktivní koncertování, včetně účasti na kultovním festivalu v Banátu. Pracovitost kapely se projevila i vydáním debutu z roku 2013, který Liwid zachytil jako talentovanou energickou poprockovou partu. Z něj pochází i hit "Blondýna z Londýna", který v mnohém připomínal žánrově spřízněné Mandrage.

Druhé album Liwid "Laureát" víceméně znovu kopíruje populárnější kolegy z Plzně. Oproti debutu ubylo poppunkových legrácek a skladby dostaly vážnější, dospělejší tvář. Podobně jako Mandrage, kteří se od svého milého, leč naivně přímého hitu "Hledá se žena", posunuli k vážnějšímu pop rocku v "Siluetách" a až k lehce recesistickému výrazu na poslední řadovce "Potmě jsou všechny kočky černý", také Liwid na novince nasadili novou, důstojnější tvář. Ta jim ovšem bohužel tolik nesluší.

Z osmi skladeb zaujmou zejména dvě, které snesou i přísnější měřítko. Nejzajímavější je hned úvodní hitovka "Hladiny", se silnou melodickou linkou propojenou s až rockovými kytarami. Velkou předností nejen v "Hladinách" je zpěv Jána Porady, jehož hlas má příjemnou barvu a pro parametry žánru i potřebnou sílu. Zaujmou i elektronické aranže producenta Armina Effenbergra.

Dalším pilířem nahrávky je titulní píseň "Laureát", která sice překvapí pomalejším začátkem, ale v dalším okamžiku se rozvíjí v plnohodnotný poprockový rádiový hit. I textově se povedla, byť by jí slušela větší rafinovanost. Zbylé skladby nejsou vyloženě špatné, ale v lecčem prozrazují limity skladatelských schopností kapely a mnohé z nich vyznívají až příliš vážně a bez potřebné sebereflexe.

Písně jako "Osudová setkání" či "Valentýna" příliš cílí na nenáročné publikum a svým posluchačům předkládají jednoduché texty bez vtipu, nadhledu a s velkou porcí patiny. Do toho zní unylé sterilní kytary Radka Holuba a Jana Procházky, a songy tak prostě nemají jak výrazněji zaujmout. Nezachrání je ani Poradův zpěv ani kvalitní produkce.

Zcela odsoudit recenzovanou novinku by ale nebylo správné. "Laureát" je sice nenáročný na poslech, na druhou stranu neurazí a potěší rádiovou nekomplikovaností. Pánové neexperimentují a sázejí tak trochu na jistotu, což jim bohužel nejvíce uškodilo. Příště by to chtělo více překvapení a sem tam trochu provětrat kytary, ať to má šťávu.