Kiasmos jsou vyhlášení unikátním zvukem, postaveným na kombinaci sofistikované elektroniky a klasické instrumentace. Jak dlouho jste v začátcích hledali svůj hlas?

Nebylo to tak, že bychom první tři roky strávili prací na našem albu a přemýšleli, jak by mělo znít. Už v začátcích jsme s Ólafurem každý měli další projekty, které nás zaměstnávaly. Ve skutečnosti jsme se k něčemu dostali jen zřídka a nevytyčili jsme si žádný konkrétní cíl. Když jsme si pak sedli k prvnímu songu, prostě z nás vypadl.

Jak intenzivní je vaše spolupráce v současnosti?

To nejpodstatnější se odehrává, když pracujeme na nové muzice. To jsme schopní zavřít se spolu do studia i na několik dní. Teď když jsme na turné, ale není tolik času soustředit se na něco nového, a mimo něj se vlastně ani tolik nevídáme. Ólafur je hodně vytížený, takže se obvykle setkáme třeba dva dny před turné, v rychlosti projdeme, co je potřeba, a jdeme na to.

Dá se říct, že jste od začátku Kiasmos koncipovali tak, že jeho těžiště bude spočívat v koncertování?

Přesně tak. Pro nás je celý projekt hlavně o našich show, které se neustále snažíme zdokonalovat.

Vaše poslední LP sklidilo velký ohlas. Trvalo vám dlouho nahrávku dotáhnout do konce, když se společné tvorbě věnujete pouze příležitostně?

U každého songu to bylo trochu jinak. Některé písničky jsme dali dohromady za jedinou noc, včetně finálního mixu, k jiným jsme se průběžně vraceli téměř dva měsíce. Nemyslím si ale, že by nastal nějaký zádrhel kvůli tomu, že jsme se předtím ve studiu dlouho nepotkali. Spíš naopak, těšíme se na sebe a umíme jeden druhého nakopnout.

Když popisujete rozdělení rolí v Kiasmos, většinou se shodnete, že z vás dvou jste vy větší chaotik a Ólafur má zase schopnost dát věcem řád. Změnilo se na tom něco postupem času?

Máte pravdu, že jakmile jde o skládání a studiovou práci, Ólafur je velice organizovaný člověk a já jsem zase permanentně otevřený čemukoli, takže mám občas tendenci skákat z jednoho nápadu ke druhému nebo se naopak věnovat více věcem najednou. Na tom se asi hned tak něco nezmění. Inspirací pro mě dokáže být naprosto cokoli. Není výjimkou, že mi v hlavě naskakují nové nápady už po cestě do studia, a i když jde kolikrát o úplnou pitomost, kterou by jiní okamžitě pustili z hlavy, mě to neodradí a Ólafura přinutím ji alespoň vyzkoušet. Nakonec třeba zjistíme, že nefunguje, ale to nevadí.

Stane se někdy, že byste přišel s něčím, o čem by Ólafur rovnou prohlásil "Ne, tohle se pro Kiasmos nehodí, tohle nepoužijeme"?

No jasně. Pokud Ólafur zavelí: "Ne, tohle zní příliš bláznivě, nebo tohle zní příliš jako ty," vím, že má nejspíš pravdu, a kašlu na to. A to samé pravidlo platí oboustranně. Obecně mám ale tendenci dávat šanci čemukoli, co mě zaujme. Nedokážu nápad jen tak zahodit a myslím, že v každé kreativní spolupráci je lepší si říct: "Ok, zkusili jsme to, ale ten nápad prostě nefunguje," než ho předem zavrhnout, protože se některému z nás nelíbí.

Máte díky svému experimentování hodně vyřazeného materiálu?

To bych neřekl. Respektive ne v důsledku nějaké metody pokus omyl. Když jsme ve studiu, nemáme obvykle načrtnuto až tolik nových songů, poměrně rychle se vytříbí, které chceme na albu, a na těch potom dál nepracujeme. Na některé nápady se samozřejmě nedostane, ale spíš kvůli tomu, že už se nevešly, než že by se neosvědčily, takže není vyloučené, že se k nim vrátíme někdy v budoucnu. Ale toť otázka. Oběma nám vyhovuje nadchnout se momentem a pracovat rychle, čehož se vždycky dosahuje hůř, když se k něčemu vracíte po delší době.

Ovlivňujete svým založením Ólafura nějak ve způsobu, jak v rámci Kiasmos přistupuje ke skládání?

Nemyslím si, že bych na něj měl vliv v něčem specifickém. Ovlivňujeme se navzájem díky tomu, že jsme spolu v určité formě interakce, tomu se ale v muzice nikdy nevyhnete, tedy pokud někdo z projektu nemá dominantní roli, což rozhodně není náš případ. Máme spolu skvělý vztah nejenom na profesní úrovni. Známe se dlouho jako přátelé, navzájem chováme respekt k ostatním projektům toho druhého, které Kiasmos nepřímo ovlivňují, a samozřejmě jsme toho spoustu zažili díky tomu, kolik času jsme společně strávili na turné. To se všechno do naší hudby promítá, stejně jako náš, často rozdílný hudební vkus.

Mají vaše tracky nějaké emocionální či jiné pozadí vzniku, nebo se soustředíte čistě na kompozice a zvuk?

Jestli nás něco vede, řekl bych, že jsou to hlavně naše uši a zvuk, který nás baví, a ne žádný momentální pocit nebo vášeň. Užíváme si tvůrčí proces, možnost dát volný průchod naší kreativitě. Taky jsme hodně vybíraví. Jak už jsem říkal, když nás něco zaujme, držíme se nápadu a sledujeme, kam až nás zavede. Pokud máme jakékoli pochybnosti, tak ho zahodíme a jdeme na něco jiného. Fakt, že k věcem, které takhle nastřelíme, nechováme žádný zvláštní sentiment, je v tomhle směru jedině výhoda. Neznamená to, že bychom se ale do našich tracků nedokázali položit a užít si je. Jakmile jsme s nimi hotoví a hrajeme je naživo, začíná jiná kapitola.

Vážně nemáte k jednotlivým songům žádné asociace?

Pokud ano, tak spíše na relativně povrchní bázi. Zasazuji songy podle období, kdy vznikly, nebo prostředí, ve kterém jsme je nahrávali. Třeba celé "Thrown" mi bude připomínat staré studio, kde jsme album nahráli, a naše poslední EPéčko zase horké počasí v Berlíně, jaké tam tehdy trvalo prakticky nepřetržitě. Celé nahrávání jsme byli propocení a zmoření vedrem. Fuj, bylo to nechutné. Takové podmínky, byť nepřímo, vždycky něčím ovlivní to, na čem zrovna pracujete.

Vaše hudba podle vašich slov prý zní jako "pláč na tanečním parketu". Kolik je v tom nadsázky?

Když jsem tohle prohlásil, tak jsem tak trochu žertoval, ale pořád věřím, že to přirovnání není daleko od pravdy. Samozřejmě jsem se nesnažil říct, že by lidé při našich show skutečně propadali v pláč. Na druhou stranu si ale uvědomuji, že naše hudba dokáže mít silně emotivní účinek. Vnímám to při pohledu do publika, obzvlášť když se jednotlivé tracky blíží k vrcholu, nebo se držíme gradace. Lidé sice tančí a užívají si, zároveň jsou ale soustředění a zdá se, jako by o něčem niterném rozjímali. Tohle mě samotného moc baví a rád vidím, že tak dokážeme působit i na ostatní. Je to něco mimořádného.

Daří se vám tohoto účinku dosahovat lépe na festivalových, nebo klubových pódiích?

Festivaly jsou velká proměnná a občas, i když uděláte všechny věci stejně jako jindy, to prostě nefunguje. Stačí třeba už jen to, že hrajeme za světla nebo v rámci line-upu, který nenapomáhá vytvořit správnou atmosféru. Tyhle faktory nejde příliš ovlivnit. Pokud ale hrají v náš prospěch, věřím, že zážitek z festivalů i klubů je srovnatelný. Máme za sebou spoustu koncertů v poklidných a relativně sofistikovaných prostorech, jako v divadlech a různých aulách, kde máme víc kontroly nad světly a nad celým naším set-upem, což je obvykle výhoda. Festivaly ale zase mají svůj nezaměnitelný náboj, protože se na ně lidé přijedou cíleně bavit. Nedá se to jednoduše generalizovat.

Uzpůsobujete setlist festivalovým programům?

Většinou se snažíme něčím pozměnit setlist pro každý koncert. Na festivaly ale vždy zařazujeme kratší selekci songů a vybíráme našlapanější tracky.

Uvažovali jste někdy o přibrání dalších hráčů?

V minulosti o tom už byla řeč, ale to ještě nemusí znamenat, že k tomu někdy skutečně dojde. S Ólafurem jsme principiálně naklonění čemukoli, baví nás věcem nechávat otevřený konec, ale zároveň nejsme typ lidí, kteří by něco plánovali. Netušíme, jak bude znít naše další album, ani kdy se do něho pustíme, od čehož se bude odvíjet všechno ostatní. Uvidíme, kam nás to zavede.

Pokud byste se tak rozhodli, dokážete si představit, že by se případní další členové stali součástí také vaší koncertní sestavy?

Ne, nabouralo by to celý koncept naší performance, která je hodně postavená na klubové dynamice a světelných efektech. Upřednostňujeme formát, v jakém vystupujeme v současnosti.