Pražské Letňany zažily v neděli večer jeden z nejkontroverznějších koncertů novodobé historie. Legendární AC/DC se vrátili po sedmi letech do České republiky a přesto, že jen o málokom se tvrdí, že je pořád stejný, tak často jako právě o nich, paradoxně bylo tentokrát všechno vzhůru nohama a úplně jinak než posledně.

Bylo ještě horké pozdní odpoledne, když v areálu v pražských Letňanech dohrávala česká kapela Doctor Victor, která ještě nedávno předskakovala skupinám Chinaski nebo Lucie. Vystřídalo je uskupení Tyler Bryant & The Shakedown, přičemž obě formace byly vzhledem k hlavní hvězdě večera vybrány s opravdovým citem. Zhrublé riffy sedmdesátkového hard rocku, hledající inspiraci právě u takových kapel jako AC/DC nebo Led Zeppelin místo nevhodného balastu, přesně trefily cílovku a podobně jako neméně skvělí The Answer před sedmi lety perfektně naladili na budoucí dění. Jen je škoda, že drtivá většina diváků z nich nic jiného než hudbu nezachytila, protože kameramani ne a ne zazoomovat na dění na pódiu.

Každopádně pokud by se v budoucnu nějaké koncerty australského kvarteta na našem území ještě někdy měly odehrát, mohli by na výše zmíněnou dvojici v podobném duchu navázat z českých luhů třeba The Atavists, ze světa zase Black Stone Cherry. To už je však spíš jen fantazírování, reálně je třeba si přiznat, že "Rock Or Burst", vzhledem k aktuální sestavě i věku všech zúčastněných, pravděpodobně bude posledním v jejich kariéře.

Důvody, proč od začátku všechno spělo k totálnímu koncertnímu propadáku, jste si mohli přečíst výše, teď ale začíná ten šokující zvrat, kdy se zase spousta věcí začala v dobré obracet.

Zázrak číslo jedna: AC/DC začali hrát ve stanovený čas, a to včetně nevyzpytatelného Axla Rose! Když se na gigantickém pódiu ve tvaru čelenek s blikajícími rohy, které si v místních stáncích koupila nemalá část přihlížejících, poprvé zjevila současná sestava a za salvy pyrotechniky spustila perfektně nazvučenou novinku "Rock Or Burst" ze stejnojmenné desky, ruce fanoušků šly okamžitě nahoru.

Zázrak číslo dvě: Angus Young je i ve svých jedenašedesáti letech při takové síle, že vám jeho hra dává všechno, jen ne smysl. To, jak bezchybně jezdil po krku svého Gibsona a ještě u toho zvládal i svou ikonickou kachní chůzi, kterou se, jen tak mimochodem, naučil od Chucka Berryho, bralo dech znovu a znovu. Young překypoval energií a životem, běhal (!) z pódia na molo a zase zpátky a i přes svou rachitickou postavu působil jako opravdová rocková hvězda. Během více jak dvou hodin toho ze sebe shodil spoustu (kromě obleku také baret nebo kravatu, pomocí níž zahrál sóla v "Sin City"), řetěz si ale pohlídal.

Zázrak číslo tři: A konečně Axl. Muž mnohými považován za hlavního strůjce všeho zla byl navzdory všem očekáváním nejen uspokojivou, ale dokonce i velmi dobrou náhradou za indisponovaného frontmana. Těžko se tomu věří, ale ať už jste o Axlu Roseovi dosud slyšeli cokoliv, v Letňanech se žádná z negativních předpovědí nepotvrdila. Grohlův trůn už minimálně od předcházejícího koncertu ve Vídni nepotřeboval, neboť se jeho nohu podařilo uzavřít do pevné sádry, která mu umožnila chodit bez větších problémů, což rockovému odpichu koncertu velmi pomohlo.

Namísto nenávistných komentářů publikum téměř před každou písní připravoval hláškujícími slogany, podle nichž už většinou nebyl problém poznat, co bude následovat. Největším překvapením však bylo zjištění, že Axl Rose umí zpívat téměř stejně jako Brian Johnson. Nepouštějme se nyní do debaty, kdo z nich vynalezl ječák jako první, že bude ale Axl v řadě písní od původního umělce skoro k nerozeznání, je jistě poznatek, kterému by před koncertem věřil asi málokdo. Ne že by byl Rose zcela bezchybný (zejména v závěru show mu hlas místy ujel do klasických pěveckých manýr, jakými se prezentoval v Pistolích a růžích), v exponovaných refrénech ale šel naplno, a když si setlist vyžádal nějakou méně typickou praha-děčínskou skladbu jako například "High Voltage", dokázal se jí barvou i intenzitou přizpůsobit. Z nejvíce nenáviděného člena výpravy se tak stal někdo, u něhož byste se vůbec nezlobili, kdyby si v přídavku vyměnil "Touch Too Much" za "Paradise City", jen aby to všechno ještě nekončilo.

Blesky, hromy, napětí, výbuchy, sex a rock 'n' roll. O tom všem je muzika AC/DC. A jakkoli se nabízelo, aby volné prostranství s přibližně šedesáti tisíci více či méně fandícími lidmi nabídlo také perfektní vizuální podívanou, o show to bohužel moc nebylo. Spíše se dbalo na to, aby maximálně po dvou méně profláklejších písních přišla vždycky alespoň jedna pořádná hitovka, která to zase nakopne, a tak se postupnou setrvačností jelo až do konce.

Oči si tak nejvíce užily černobíle snímanou "Back In Black", "Hells Bells", v níž se ze střechy pódia snesl a rozhoupal obrovský zvon, "You Shook Me All Night Long", ve které kameramani dali prostor na velkoplošných obrazovkách i sny si plnícím fanouškům, nebo "Whole Lotta Rosie". To se pro změnu na scénu dostala nafukovací kyprá burleska, jejíž živá obdoba a nadprůměrný sexuální výkon se staly inspirací pro její stvoření. Základní set ukončovala prodloužená verze "Let There Be Rock", ve které si Angus Young protáhl sólo na několik dlouhých minut, během nichž mimo jiné stihl i vyjet s koncem mola nad diváky, padnout na zem, točit se v kruhu, hrát u toho a nechat se zasypat tisícovkami konfet. Nádhera.

V přídavku nesměla chybět nezbytná "Highway To Hell" s plameny po celé šíří pódia, pro niž si beztak přijela většina návštěvníků. Takový sborový zpěv hned tak z hlavy nedostanete. V závěrečné "For Those About To Rock (We Salute You)" z pódia střílela i děla, hlavní ale byl obrovský finální ohňostroj, který v monumentálnosti trumfnul i Metalliku nebo Coldplay. Klobouk dolů, něco takového se nevidí každý den. A to ostatně platí i pro celý koncert "Axl/DC" nebo jak vlastně chceme toto muzikantské uskupení nazývat. Co mělo platit za propadák roku, se tak naopak řadí k největším koncertním překvapením sezóny a pověst mu kazí jen kartičky, bez nichž jste si v areálu nekoupili ani vodu a které místo avizovaného zrychlení obsluhy naopak nutily stát kromě front na jídlo také fronty na terminály.