shop.musicserver.cz
Makrorecenze "Blackstar" Davida Bowieho

Makrorecenze "Blackstar" Davida Bowieho

Vydáno: 03.02.2016 08:00 v sekci Makrorecenze - Redakce | foto: Warner Chappell Music

V lednu zasáhl celý hudební svět nečekaný odchod Davida Bowieho, pár dnů po vydání skvělého alba "Blackstar". Jako poctu této legendě jsme se na tuto desku podívali i pohledem makrorecenze. Jejím hostem je Dan Šustr z Tiché dohody a výsledné skóre podpořilo resumé naší hlavní recenze.

David Bowie - Blackstar
© facebook interpreta
Za hudební dráhou Davida Bowieho jsme se poohlédli i v tomto speciálu a následně se ještě jednou vracíme k "Blackstar" ve formě makrorecenze. Každý z redaktorů kromě hodnocení alba přidal i svůj osobní postřeh k životnímu dílu všestranného talentu, jakým bezesporu David Bowie byl. Jakub Malár v hlavní recenzi nešetřil chválou, přidal i několik postřehů a udělil známku devět z deseti. V závěrečném shrnutí pak zaznělo následující: "Je nahrávkou opravdové ikony, legendy, nefalšované rockové hvězdy. Je poučením pro nás všechny, že nikdy nemusíme přestat růst, můžeme stále zkoumat nové věci, a to až úplně do posledního vydechnutí. Je tím nejstylovějším rozloučením, které bude rezonovat ještě dlouho po jeho odchodu a jako takové si zaslouží vaši pozornost."

Této v mnoha směrech výjimečné makrorecenze se nakonec účastnilo šest redaktorů, rozptyl známek se zastavil mezi sedmičkou a maximálním možným hodnocením, nejčastěji však zazněla devítka a ve výsledku si "Blackstar" odnáší zprůměrované skóre na sedmaosmdesáti procentech.

Hostem této makrorecenze se stal Dan Šustr, nepřehlédnutelná osobnost spojená s kapelou Tichá dohoda nebo projektem 2Wings. "Bowie je pilíř. Můžete se o něj opřít v 60., 70., 80., 90. letech i v obou dekádách 21. století. Já ho začal v "přímém přenosu" vnímat v 80. letech. Kdo navíc miluje Berlín, musí mít s Bowiem jakýsi vnitřní pocit sounáležitosti. 'Děti ze stanice Zoo', 'Heroes', Hansa Studios, Kreuzberg a ještě k tomu všemu Iggy Pop nebo filmy jako 'Basquiat'. Já osobně mám nejraději 'Tin Machine' a jeho devadesátková alba 'Black Tie, White Noise', 'Outside' a 'Earthling'. V Praze jsem byl na všech jeho koncertech," takto přibližuje svůj vztah k zesnulému Bowiemu. "Blackstar" pak popisuje titulkem "Smrt Prométheova" a nebál by se dát plný počet bodů (tedy deset z deseti).


Ondřej Selner - Poselství odjinud (10/10)
Vztah ke zpěvákovi: Počínaje s "The Next Day" a "Blackstar" se teprve zpětně upevňuje.

O obsahu "Blackstar" už asi nemá úplně smysl psát, neboť o tématice smrti a jejím dokonalém ztvárnění se toho v souvislosti s novou nahrávkou napsalo již spoustu. Vedle dechberoucí zpovědi umírajícího člověka se Davidu Bowiemu ale podařilo ještě něco mnohem důležitějšího. Totiž zpracovat téma, s nímž se musí vypořádat každý lidský jedinec. Díky tomu se "Blackstar" stává albem, které má schopnost promlouvat k nejzákladnější a zároveň nejproblematičtější a nejtragičtější otázce lidského života - konečnosti. Právě schopnost obsahem oslovit každého posluchače a předat ho elegantní a kvalitní formou, ale také poselství, které Bowie prostřednictvím "Blackstar" šíří považuji za neskutečně hodnotné. Lze jej spatřovat i v totálním obratu od povrchního vnímání světa v tom nejobecnějším smyslu slova až k zamyšlení a k autentické hloubce prožívání. Obzvlášť pokud něco takového stvořil umělec na pokraji sil. Černou hvězdu tak vnímán nejen jako velkou hudební, nýbrž i celospolečenskou událost.

Dan Hájek - Když se vše spojí v jeden logický celek... (9/10)
Vztah ke zpěvákovi: Na počátku všeho bylo "Under Pressure" s Queen, pak jeho experimentální devadesátá léta minulého století a poslední roky se fascinace jeho tvorbou jen a jen utužovala.

...tak z toho zamrazí až v zádech. Pevně si vybavuji večer, kdy jsem doposlechl "I Can't Give Everything Away", závěrečnou kompozici z "Blackstar". Již bylo známo, že na nás už bude jen shlížet shůry a po zádech mi náhle projela husina, že vlastně nic dalšího už nebude. Vše rázem dostalo další level vnímání a s těžkostí se pak cokoliv píše. Od těch chvil "Blackstar" proběhlo mnohokrát mýma ušima a odhalilo hned několik pravd. Jak je to deska plná odkazů na jeho vlastní tvorbu, natrefíte tady na berlínskou éru, laškování s jazzem, experimenty s elektronikou a pro něj typické multižánrové spojitosti, nadhled, který jej provázel napříč celou jeho kariérou. Z textů a doteď publikovaných videí je jasně patrné, co nám na svém posledním albu chtěl David Bowie říci, s čím se potřeboval svěřit a srovnat. Na jednu stranu je to velmi bolestné, ale zároveň velmi osvobozující - mysl všechny tyto vjemy na necelých čtyřiceti dvou minutách vnímá na každém rohu, z každého tónu. Je až neuvěřitelné, jakou energii do tohoto všeho sám Bowie (hnán skvělou kapelou ve studiu) vštěpil, jak nic neošidil a jak cílevědomě šel k vyřknuté cílové metě. Výsledkem je konzistentní nahrávka, kde se všechny roviny neskutečně prolínají a rezonují mezi sebou. Přičtěte i výtečnou grafickou stránku věci (vinylová edice je skvostná), jen mi nyní dochází, že mě přeci jen asi více baví původní verze "Sue (Or In A Season Of Crime)" (z výběrovky "Nothing Has Changed"), ale to je zanedbatelný detail. Rozhodně však smekám, ona chameleonská grácie zde funguje na maximum, a pokud toto máme brát jako rozlučku s pozemským bytím, byla provedena dokonale a v módu, jaký je u Davida Bowieho nadstandardem. A díky za něj.

Pohled odjinud - Dan Šustr

Dan Šustr
Co napsat k ultimátnímu dílu Mistra? Samozřejmě perfektní po všech uměleckých i řemeslných stránkách. Skladba, aranže, sound, mix. S každým dalším poslechem srozumitelnější. Originální novými i "starými" postupy a s typickým rukopisem. Najdeme v něm nějakou Mistrovu šifru? Po poslechu celého alba mě napadlo, že na této desce Bowie vytváří téměř antické drama - koncepční album o tušení konce. V téměř desetiminutové úvodní skladbě podprahově posluchače zneklidňuje neurotizujícím beatem. Symbol černé hvězdy či motiv jediné hořící svíce evokuje znamení smrti, dohoření, vyhasnutí, konec.

A protože jako Mistr ví, že takto hutnou náladu po deseti minutách už nemůže dál protahovat, nastává katarze, návrat k životu a Bowie osvobozuje posluchače provokativní a energickou "'Tis a Pity She Was A Whore". Ústřední poselství je zjevně ukryto ve skladbě "Lazarus", kde v textu naznačuje "I've got scars that can't be seen, I've got drama, can't be stolen." Tato skladba, spolu s úvodní, je ztvárněna i videem a musím říct, že mám raději samotnou hudební část. Ty klipy na mě v kombinaci s jeho úmrtím prostě aktuálně působí morbidně, byť jsou vizuálně i filmařsky excelentní.

V následujících třech skladbách "Sue (Or In A Season Of Crime)", "Girls Love Me" a "Dollar Days" se na scénu vrací good old Bowie v tom nejlepším slova smyslu, aby vše skončilo ve smířlivém osvobozujícím finále noblesní "I Can't Give Everything Away". Davide, díky za všechno! Budeš navěky král a nejen na jeden den...

Veronika Ondečková - Černočerná, ale vymodlená hvězda (9/10)
Vztah ke zpěvákovi: Sentimentální a nostalgický, takový jako jenom může být vztah k deskám, které člověk objeví ve věku, kdy nasává první důležité vlivy jako houba. K Bowiemu mě nasměroval pro změnu zásadní biják, "Fight Club" od Davida Finchera. První kontakt proběhl prostřednictvím veřejné knihovny, kde jsem si vyžádala "Outside", vrchol Bowieho experimentování s elektronikou, a k tomu sáhla po bestofce, mapující jeho diskografii ze sedmdesátých let. A i když si ke mně následně našly cestu i další jeho nahrávky, tahle kombinace zůstala srdeční.

Album, kterým se duše Davida Bowieho rozloučila s pozemskou částí svého putování, je jako výkladní skříň všestranného uměleckého talentu. Fúze jazzových forem a pečlivě volených elektronických prvků dala vzniknout atmosféře mrazivé tak, že si intenzivnější vyjádření tísnivých okolností, určujících pozadí nahrávky, popravdě ani nedovedu představit. Nesmírně mne těší, že se David navzdory krátícímu se času a silám rozhodl ještě jednou odhalit fanouškům svoji nekonformní tvář a připomněl, že právě věčná nepřizpůsobivost je největším přínosem a inspirací jeho fascinující kariéry. Tajně jsem doufala, že taková deska přijde, jenom by mě ani v nejčernějším snu nenapadlo, že za tak pohnutých okolností. Při poslechu "Blackstar" je cítit, že onen experimentální přístup je nejen závěrečným, a o to silnějším Bowieho nádechem, ale zároveň maximálním využitím jeho limitovaných kapacit. Povolání vyhlášených jazzmanů a profitování z plodů vzájemné interakce s nimi vnímám nejen jako projev mimořádné dynamiky Bowieho tvůrčí osobnosti, ale také dobře uchopeného pragmatismu. Díky silné opoře fenomenálních muzikantů a zkušeností z obdobně koncipovaných titulů ("Low", "Outside") se naskytl cenný prostor pro vykrystalizování detailů, který se promítl zejména do všeříkajících textů a dramatické práce se zpěvákovým nezaměnitelným hlasovým rejstříkem. Některé aranže sice místy působí jako dělané na první dobrou, nikdy ale nenesou známky horké jehly. Převládá temperament improvizace, ryzí spontaneita, a chuť užít si každý jednotlivý okamžik. Není nejmenších pochyb o tom, že David Bowie odešel na vrcholu svých tvůrčích sil.

David Bowie
© kgsr.com
Honza Průša - Takhle umí odejít málokdo (9/10)
Vztah ke zpěvákovi: Vedle Nicka Cavea a Lou Reeda jedna z mých nejoblíbenějších velkých hvězd. Opakovaně sjetá celá diskografie, velký obdiv. A respekt. Nejen.

Sedím na baru. Pátek patnáctýho ledna. Alice. A v rádiu zrovna pouštějí "Survive" z mý dlouhodobě asi nejoblíbenější desky "Hours". Co ale napsat o té poslední? Když jsem ji slyšel poprvé, v neděli, těsně před jeho smrtí, byl jsem nadšen. A na Facebook jsem si napsal: "Von to fakt umí. Nahrát přesně takovou desku, kterou chci poslouchat." Všechno ostatní už je ale ovlivněný jeho smrtí. A melancholií, která s ní přišla. A teď, teď to tam všude cítím a vnímám. Soundtrack k vlastní smrti, obdoba Mozartova "Requiem". Nebo, jak romanticky napsal Jakub Malar: "Svou smrt přetvořil na umělecké dílo." A je fakt, že tu smrt, to loučení, ten konec, to všechno a ještě mnohem víc, cejtím opravdu z každé noty. A taky vím, že jsem to tam tenkrát poprvé, v neděli, necejtil. Ale ono to není vlastně podstatné. "Blackstar" se stane jednou z jeho nejposlouchanějších desek. A je fakt silná. Ta smrt jí přidá bod, možná dva body z deseti. Přitáhne k ní víc lidí. Ale on, David Bowie, velká ikona popkultury, si to opravdu zaslouží.

Karolína Stránská - Starý nový Bowie opět sužuje. A funguje to (8/10)
Vztah ke zpěvákovi: Jako dítě devadesátek jsem do rozjetého Ziggy vlaku nastoupila poměrně pozdě. Zaplaťpánbůh, že jsem ho stihla.

Pod taktovkou jiného umělce by mohlo znít album, přetékající paranoidními úseky a morbidními myšlenkami, poměrně znepokojivě. Bowie si však do poslední chvíle své kariéry udržel skvělý hlas a sluch na chytlavé melodie. Čeho se na "Blackstar" dočkáme, je plavba do dalšího života na vlnách syntetizéru, basových linek a saxofonových sól. Teatrálně působí nejen hudební klipy, které k některým singlům stihl natočit, ale také samotné názvy skladeb, jež jsou aluzemi na muzikál "Lazarus" či divadelní hru ze sedmnáctého století "'Tis Pity She's A Whore". "Blackstar" nakládá s hudbou jako s noir kulisami, kterými se rozléhá dynamický hlas multiinstrumentalisty. Na "I Can't Give Everything Away" se nám dostává emocionálně vypjatých tónů, kterých je dosaženo pouhou repeticí ústředního motivu, kterým je název skladby. Téměř desetiminutová stopa zahajuje pohřeb poletujícími rytmy, než zcela zabředne do popové záležitosti. Na to, kolik jazzové dominance tvoří desku, je "Blackstar" perfektním shrnutím toho, co učinilo z Bowieho hvězdu. Elasticita hlasu se zde snoubí s chytlavostí melodií a díky jednoduchým, ač mnoharozměrným textům představuje popový hit vyvěrající z temných hlubin studijní improvizace.

Wojciech Nowacki - O smrti a stárnutí s neuvěřitelnou důstojností (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Historická ikona s desítkami nesmrtelných singlů, o které se dnes spíše mluví, než že by se opravdu poslouchala.

Letos vydal David Bowie v podstatě dvě nová a úplně jiná alba. V pátek 8. ledna vyšla poslední řadovka "Blackstar". Za dva dny, 10. ledna, to byla už deska poslední, hudební testament, žijící svým intenzivním posmrtným životem. Ty dva dny fungovaní "Blackstar", plné nevinného nadšení, prvních recenzi a komentářů, už se nevrátí. Smrt mění perspektivy, přidává nové, dříve neznámé kontexty. Album odpovídá na otázku, kterou předtím nikdo ani nesměl položit: Jak může vypadat svět bez Davida Bowieho? Na výhradně emocionální úrovní už skoro není možné hodnotit "Blackstar" jako čistě hudební dílo. Věta "Look up here I'm in heaven" ze singlu "Lazarus" dojímá a děsí. Opravdu děsivá je ale myšlenka, že právě tak to mělo být. Kapitulovat musíme před záměrem umělce učinit z vlastní smrti své poslední dílo. Ostatní mýty, které rostou kolem tohoto alba, jsou už ale opravdu zbytečné. Není pravdou, že jde o desku nějak hodně avantgardní nebo zvlášť jazzovou. Jediná její obtížnost může pramenit z podivné produkce, občas plné hloubky (basová linka v "Lazarus"), ale kontrastující s placatou rytmickou sekcí nebo jemně archaickou elektronikou (částečně titulní "Blackstar" a hlavně nová industriálně-drum'n'bassová verze "Sue (Or In A Season Of Crime"). Ano, "'Tis A Pity She Was A Whore" je písnička jazzová, ale pořád je to skladba, která má použitím dechů nejblíže k albům "Kid A" a "Amnesiac" Radiohead. V "Girl Loves Me" Bowie ještě zvládá hrát si s hlasem a rytmikou jako David Byrne. Finální "I Can't Give Everything Away" by klidně mohl zazpívat osmdesátkový Bowie ze synthpopového období. Konečně, uprostřed desetiminutové skladby "Blackstar", najdeme Bowieho klasicky glamrockového. Ať už na jeho poslední desce najdeme jakékoli odkazy, reference a inspirace, jisté je, že jako jeden z mála interpretů své generace zvládl stárnout s důstojností.


David Bowie - Blackstar
Průměrné hodnocení: 8.7/10
Celkový čas: 41:13
Skladby: Blackstar, 'Tis A Pity She Was A Whore, Lazarus, Sue (Or In A Season Of Crime), Girl Loves Me, Dollar Days, I Can't Give Everything Away

NÁZORY
  • Tady ještě jeden pohled http://www.nwoo.org/2016... (Anonym, 03.02.2016 12:10) Reagovat

    Tady ještě jeden pohled www.nwoo.org/2016/01/31/okultni-vesmir-davida-bowieho-a-vyznam-blackstar/

    • Re: Tady ještě jeden pohled http://www.nwoo.org/2016... (liam, 03.02.2016 15:56) Reagovat

      tak to jsem se u diskuze dobře nasmál... 13 čarodějů... satanismus... okultismus... polívka z kozí hlavy :D fakt m.a.g.o.ř.i

  • Legrační,normální (hynekhynek, 03.02.2016 18:46) Reagovat

    je jak smrt mění uvažování lidí.
    Něco o tom vím z mé profese.
    Jinak u mě 9/10 ještě předtím,než jak můj kolega říká"výsledková listinou".
    Mějte se dobře a žijte taky tak.HH

  • opravdu nevím (jirkaL, 04.02.2016 09:22) Reagovat

    jak by album Blackstar bylo přijato, kdyby Bowie dva dny po jeho vydání nezemřel, je to smutné
    konstatovat že smrt je nejlepší reklama. Nic proti Davidovi, že se nyní nikdo neodváží říci jediné
    špatné slovo o něm a jeho posledním albu. Já jsem nikdy moc jeho desky neposlouchal, ale jeho
    geniální song Heroes jsem si průběžně pouštěl přes internet mnoho let před jeho odchodem...









    • Re: opravdu nevím (Jakub Malar, 04.02.2016 11:34) Reagovat

      Jen tak pro zajímavost většina recenzí na album vyšla ještě před jeho odchodem a všechny jej vynášely do nebes ;-)

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Norah Jones - Visions 7/10
Recenze: Norah Jones své noční Vize ponořila do soulu a blues Čtyři roky utekly a americká hudebnice Norah Jones je tu zpátky s novou porcí autorských písní. Její předchozí album "Pick Me Up Off the Floor" bylo odklonem k tradičnějšímu pojetí jazzu, gospelu i klasického popu. Letošní... čtěte zde
Vydáno: 19.03.2024 09:00 v sekci Recenze
Niall Horan, Tommy Lefroy, Sportovní hala Fortuna, Praha, 17.3.2024
Naživo: Niall Horan si v Praze ječící dav dívek omotal kolem prstu Niall Horan se během jednoho roku již podruhé představil v České republice. Už loni patřilo jeho vystoupení na festivalu Colours Of Ostrava mezi ta povedená a své hudební nadání spojené s pokorou a úžasnou bezprostředností v Praze... čtěte zde
Vydáno: 18.03.2024 19:30 v sekci Naživo
Róisín Murphy, Forum Karlín, Praha, 17.3.2024
Naživo: Róisín Murphy odehrála ve Foru Karlín vynikající koncert Róisín Murphy zamířila opět do Prahy, tentokrát do Fora Karlín. Irská zpěvačka, známá svým unikátním vokálním projevem a vizuálním stylem, přenesla přítomné do světa tanečních rytmů a elektronických experimentů. Dostalo... čtěte zde
Vydáno: 18.03.2024 10:00 v sekci Naživo
Ariana Grande - Eternal Sunshine 8/10
Recenze: Ariana Grande se na albu “Eternal Sunshine” otevřeně vyrovnává s rozvodem a následným smířením Rok 2024 bude bezpochyby opět patřit drobounké krásce Arianě Grande. Na podzim ji čeká premiéra filmové verze slavného muzikálu "The Wicked", kde si rovnou střihne hlavní roli. A taky je v období, kdy je čerstvě po rozvodu, takže tu... čtěte zde
Vydáno: 18.03.2024 00:00 v sekci Recenze
Jason Derulo - Nu King 3/10
Recenze: Na desce "Nu King" Jasona Derula kvantita výrazně vyhrává nad kvalitou Kdyby Jason Derulo počkal ještě rok, uběhlo by deset let od vydání jeho posledního studiového alba. Uplynulou dekádu nás zásobil nepřeberným množstvím různých singlů, na které navázal deskou "Nu King". Zjevným cílem bylo toto... čtěte zde
Vydáno: 17.03.2024 16:30 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Zaprášenosti: Na desce "Aladdin Sane" se David Bowie loučí se Ziggym Stardustem, na následující "Pin Ups" je jen Davidem (30.04.2023 08:00)
- Nové desky 15/2023 - od Metallicy přes Katapult po Feist (19.04.2023 08:00)
- Rokenrolová síň slávy (opět) pozměnila svou definici toho, co znamená rock (01.02.2023 15:59)
- Audio: Spoon předělali Bowieho "I Can't Give Everything Away" do podoby křehké klavírní skladby (10.01.2023 16:39)
- Publicistika: Visconti, Pop, Eno - Tři vzpomínky na Davida Bowieho (28.09.2022 12:30)
- David Bowie získal poctu na Hudebním chodníku slávy (25.09.2022 10:24)
- Nové desky 37/2022 - od Noah Cyrus přes Death Cab For Cutie po LeAnn Rimes (22.09.2022 17:00)
- Audio: Na dokument o Bowiem láká "Modern Love" v novém aranžmá (29.08.2022 12:52)
- Video: Podívejte se na první trailer k filmu o Davidu Bowiem "Moonage Daydream" (29.07.2022 12:44)
- Autoři prvního oficiálního dokumentu o Davidu Bowiem "Moonage Daydream" odhalili detaily (15.04.2022 15:48)

ALBUM TÝDNE 12/2024

Ariana Grande
Eternal Sunshine

Rok 2024 bude bezpochyby opět patřit drobounké krásce Arianě Grande. Na podzim ji čeká premiéra filmové verze slavného muzikálu "The Wicked", kde si rovnou střihne hlavní roli. A taky je v období, kdy je čerstvě po rozvodu, takže tu máme opět jedno terapeutické porozchodové cvičení s názvem "Eternal Sunshine".

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Út 19.03.
Katapult (CZ) (Forum Karlín, Praha)
Pá 22.03.
Ewa Farna (CZ) (O2 arena, Praha)
Ne 24.03.
Jason Derulo (US) (O2 arena, Praha)
Ne 24.03.
Mother Mother (CAN) (Forum Karlín, Praha)
Ne 24.03.
Giant Rooks (DE) (Roxy, Praha)
Po 25.03.
Only The Poets (UK) (MeetFactory, Praha)
Čt 28.03.
Tom Odell (UK) (Forum Karlín, Praha)
Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Justin Bieber Prince The Prodigy Vladimír Mišík AC/DC Karel Gott Queen Adele Sophie Ellis-Bextor Kabát Taylor Swift U2 Lucie Vondráčková Madonna Dua Lipa Rush Bono Mirai Kryštof Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu