Muzika spojuje za každého počasí a v zimě ještě mnohem víc, s tekutým svetrem v ruce, zvlášť když se nacházíte uprostřed Žižkova, kde ke konci loňského roku vznikl experimentální prostor (nebo spíš divadelní konstrukce) Panoptikon Barikáda. Malinké kulturní centrum, které byste za tmy bez hlasitějšího programu pravděpodobně přehlédli, funguje v lehce polních, ale zároveň útulných podmínkách se skvělým komunitním podhoubím, a tak nepřekvapí, že si jej jako lokaci jedné ze svých akcí zvolil tým organizátorů okolo multi-zážitkového festivalu Psy High. Ten na zdejších divadelních prknech uvedl stonerové velmistry RotoR ze sousedního Německa a dvě fresh tváře domácí scény.

Jako první pánové na holení vyrukovali Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, kapela s dlouhým názvem a ještě delšími písničkami. Funguje teprve krátce, ale už se stačila objevit ve vybrané společnosti Lumerians nebo Flies Are Spies From Hell, vydat digitální desku "Chakra Meditations" a nejenom díky potrhlé pódiové transformaci ve stylu výprodeje krámku s ptákovinama společně s nestandardním rozšířením instrumentální sestavy o příčnou flétnu má našlápnuto k tomu stát se těžko zaměnitelným fenoménem. Co se na první pohled mohlo tvářit jako creepy vtípek, v konfrontaci s atmosferickým hudebním rejstříkem popravdě přerostlo v nečekaně pestrou psychedelickou procházku pod vedením nevyzpytatelných kytarových průvodců a velké doporučení pro příště. Až někde uvidíte se potloukat bytosti s dýchacími maskami a mundúrem, neděste se hned útoku terorismu, ale dejte šanci astrálnímu cestování s Olafsonnem.

Další článek na line-upu, instrumentální trojlístek Saiga, se sice hlásí ke stejným žánrovým kořenům jako hosté z RotoR, na opakování téhož ale toho večera nedošlo. Lokální support stonerovou estetiku představil v ničím neohraničenou a příjemně fragmentovanou mutaci, která frčela na frajersky temné energii mnohem víc než přímočarém rock'n'rollovém náboji. Přelétavým zvukem Saiga v obležení krabiček ctila starou školu hard & heavy, špinavost grunge i neuchopitelnost čirého hluku a na riffech postavené kompozice střídala kapitolami nezřízeného běsnění. Stopy, které trojice zanechala na starších tracích, jako by začaly chladnout a postupně je nahrazoval nový, nekonformnější sound. Tahle kapela právem figuruje v hledáčku zahraničních recenzí.

RotoR coby nejočekávanější soubor večera přeřadil do ryze pozitivního, uvolněného modu a udělal čest svému jménu. Tak často se můžete setkat s tím, že celá slavná stonerrocková škatule není nic jiného než zvuková bublina, berlička pro kapely, které veskrze nemají co říct. Tohle ale není případ RotoR! Nezapřou v sobě brilantní, sehrané muzikanty, které je radost sledovat jak technického hlediska, tak na lidské úrovni. Neustále si hrají s melodiemi a harmoniemi a všechny ty parádičky, které každou chvíli vyseknou, jsou přitom nedílnou součástí celku, který neuvěřitelně šlape a strašně příjemně se poslouchá. V semknutém prostředí Panoptikonu postupně vyšroubovali svůj set do slastně uširvoucího levelu a vše zakončili všepohlcující psychedelií aktuálního singlu "Volllast". Jedním slovem lahůdka.