Nejsi u nás poprvé. Pamatuji si, že jste před čtyřmi lety zavítali do Olomouce s deskou "Volatile Times" a v Praze už jste samozřejmě také hráli. Tentokrát klubu Roxy představíte desku "Metanoia". Jak na tebe působí české publikum a Praha?

Vždy jsem tu byl vřele vítán a Praha je krásné město. Na koncerty navíc chodí hodně Britů. Mám dojem, že čím dál na východ jedeme, tím šílenější publikum je. Jen v tom nejlepším slova smyslu, samozřejmě.

Vaše koncerty jsou intimní záležitosti dělanou spíš pro menší kluby než pro obrovská, otevřená prostranství. Důležitou roli hraje neustálý kontakt s diváky, což často vyžaduje jistou dávku odvahy a především důvěry. Pochybuješ někdy, než vstoupíš na pódium, o chování diváků? Přece jen, podáváš jim ruku, ať už obrazně či doslova, a nevíš, jak zareagují...

Než jsem dopsal právě tuhle novou desku, prošel jsem si temnějším obdobím. Když jsem z téhle depresivní epizody vylezl, byl jsem překvapený, jak lidé reagovali. Svůj boj s duševní chorobou jsem se rozhodl popsat v příspěvku na blogu. Začal jsem posléze trochu panikařit, protože vím, že lidem dělá problémy o takových věcech mluvit. Oni o nich dost často nechtějí ani slyšet. Dopadlo to úplně naopak. Dostalo se mi neuvěřitelné podpory a bylo krásné se s fanoušky propojit na ještě hlubší úrovni, protože mnozí z nich si něčím podobným sami prošli. Nové turné je pro mě určitým způsobem znovuzrozením. Je to osvěžující. Cítím se zcela jinak a chci se natáhnout k fanouškům a přijmout jejich lásku.

Stejně jako tvoje texty promlouvají k tisícům fanoušků známým jazykem, nejsou ani poruchy psychiky ojedinělou záležitostí. Spousta lidí je zažívá, ale nechtějí o nich mluvit. Současná "generace Y", nebo jak se nám vlastně říká, tímhle trpí dost drasticky. Potom ale vidíš někoho, koho máš rád, a on mluví či zpívá přesně o tom, co v té chvílí cítíš. Připadá mi, že právě na novém albu je tenhle pocit daleko intenzivnější.

Určitě, lidé jsou náchylnější a je to důsledkem moderní společnosti. Toho, jak jsou informace a technologie...

...nezvladatelné?

Nezvladatelné. Existuje tolik možností, je toho přebytek. Člověk může snadno začít pociťovat úzkost a to vede k mnoha problémům. Já i bez toho všeho mám velmi hyperaktivní mysl a když se to spojí s tou zhuštěností informací, člověk jen zapne notebook či tablet a najednou nic. Prázdno. Člověk neví, co dělat.

Přestěhoval ses do Los Angeles. V "Look Outside" zaznívá verš "Los Angeles, you took care of me". Postaralo se a stará se o tebe?

Ano. Vše je spojené s tím, v jakém rozpoložení jsem se v tu dobu nacházel, ale L. A. mě zavalilo dávkou pozitivity a je tam krásné počasí.

Zima tam prý neexistuje.

Přesně tak. Obecně tam však panuje přátelská a otevřená atmosféra. Po tom jsem mimo jiné také pátral a L.A. nabízí spoustu nových možností.

Máš pocit, že stěhování je pro hudebníka nedílnou součástí jeho kariéry? Může člověk setrvat na jednom místě, nebo se musí přemisťovat?

Musí. Tedy já musím. Dlouho jsem toužil po domově, ale právě během posledních pár temných let jsem se o sobě mnoho dozvěděl a zjistil jsem, že to už nejsem já. Je to pěkná myšlenka, že jednou někde na jednom místě zestárnu, ale moje mentalita je spíš kočovnická.

Abych se vrátila zpátky k desce, slovo "metanoia" je převzato z řečtiny a značí posun mysli. Považuješ každou novou desku za čistý nepopsaný list, nebo je tam zamýšlena určitá kontinuita?

Nová deska mi připadá jako návrat k mým začátkům. Je znovuobjevením sebe samotného a přiznáváním si jistých souvislostí o sobě. Přijímáním toho, jaký doopravdy jsem. To mi dost usnadnilo nahrávací a vůbec tvůrčí proces. Několik alb zpátky jsem hodně experimentoval s nahrávkami a vyšlo z toho hodně dobrého, ale je to stresující. S touhle deskou se vracím ke svým kořenům a podstatě IAMX.

Než jste vyrazili na turné, měl jsi pro každé město přeložený odstavec, který fanoušky vítal a zval je na koncert v rodném jazyce, což je šikovný detail. Dají se, v souvislosti se zmíněnou úzkostí a stresem, sociální sítě sledovat, nebo je to nezvladatelné?

Občas je to nezvladatelné. Nemám na starosti všechno, zabývám se pouze částí toho všeho. Právě i tohle bylo součástí mého sebepřijetí. Uvědomit si, že si můžu přízeň užívat, aniž bych se jí stresoval. Zažil jsem ale i období, kdy jsem nemohl sledovat nic z toho. Přináší to však tolik lásky a zájmu.

Vokály ve skladbě "Surrender" zní místy přímo andělsky. Jak do tvé tvorby zapadá spiritualita, případně bůh v jakékoliv formě?

Prožil jsem si období, kdy jsem byl hodně aktivní ateista, a možná stále trochu jsem, ale už mě to tolik nepohlcuje. Pokud si člověk zvolí takovou radikálnost, může to být dost komplikované. Když nemám víru a v nic nevěřím, co pak mám? Člověk hledá nové cesty, jak žít.

K tomu se váže fakt, že jak na starých albech, tak na tom novém zůstáváš nepolitický. Více a více umělců se stává politickými a odvíjí se od toho jejich tvorba. V určitém momentě to už dokonce přestává být o hudbě.

V mém případě to přestává být upřímné. Jsem pozorovatelem světa a politické záležitosti mě samozřejmě ovlivňují, ale nemůžu předstírat, že jsem aktivista, když nejsem.

Fanoušci si pak říkají: "Aha, pán se angažuje..."

A já si to nemám čím obhájit. Pozoruji lidi a většinu času především sebereflektuji a nebylo by to upřímné.

Před Prahou jste rozbouřili Vídeň. Jaké jsou zatím pocity z evropské tour?

Je to skvělé. Když se to ještě promísí s mým novým pohledem na celou věc, můžu si užívat tu lásku a náklonnost namísto sžíravých sebepochybností.

Návrat na pódium musí být osvobozením.

To je. Byl osvobozením i na dřívějších koncertech, ale vždy tam pronikl prvek stresu a obavy z toho, že mě bude někdo soudit. To je teď vše pryč. No, ne vše, ale alespoň část je.

Evropa už se nějakou dobu zmítá v určitém alternativním boomu. Jaká byla půda pro alternativu v Americe?

Amerika není tolik progresivní. Nechytneš tam skoro žádnou stanici v rádiu, z toho pohledu to tedy není tak atraktivní, ačkoliv si samozřejmě můžu pustit rádio online. Fanoušci jsou ale stejně skvělí. Zdá se, že fanoušci IAMX jsou takovým univerzálním...

...klanem.

Jo, klanem. To poselství hudby se přenáší po celém světe skrze všechny kultury. Miluju pozorovat ten dav, jak spolu komunikuje, jak si to spolu užívají, jak utvářejí nová přátelství. "And that’s awesome." Já už teď můžu říkat awesome, protože žiju v L.A. V Anglii by mi to neprošlo. (smích)