Při společné písni "Pretty Woman" tří finálových kluků, která tento večer zahájila, se po pódiu procházela pretty woman v červeném. Ta však vzhledem k nízkému věku soutěžících působila spíše jako nová přítelkyně jejich tatínků.

Začínáme s "Let It Go" od Demi Lovato. Já myslela, že když nevlezu ani do jedno obchodního domu do roku 2017 a vypnu si všechna rádia, tak si mě ta skladba nenajde. Veronika Danišová ji odzpívala v pološepotu, aby snad nevzbudila usínající diváky. Ačkoliv se jí po technické stránce nedá nic vytknout, oproti jejím předchozím vystoupením byla tohle totiž těžká nuda. Vystoupení jak z Disneylandu, už tomu chybělo jen přepálené vstupné a zákaz tekutin. Třpytivé šaty a šperky jen potvrzují, že se z Veroniky tým snaží stále dělat hubnoucí divu, ale možná by se na to měla vykašlat a opřít se do toho svým ohromným hlasem tak, jak se opřít umí.

Před Shrekovskou "Hallelujah" se taky těžko zdrhá, ale na rozdíl od "Let It Go" má dobrý text a hlavně je tam to srdíčko. Štěpán Urban tam toho srdíčka taky krapet dostal a je znát, že mu pomalejší, procítěné skladby sednou stejně jako ty hopsavé současných popových hvězd. Je vidět, že když se Štěpán nad volbou repertoáru zamyslí a nejde si tam zazpívat jen pro radost a skok, je schopný přesvědčit porotu i veřejnost o tom, že zvládá mnoho poloh. S pokorou, klavírem a vokály to zvládl, že by na něj byl král bažiny a určitě i Leonard Cohen alespoň trochu pyšný.

"I Don’t Want To Miss A Thing" v podání Aerosmith známe především z katastrofického filmu. Výkon Pavola Kovalička zase tak katastrofický nebyl, měl ale štěstí, že večer do sálu dorazily i vokalistky, díky nimž se snadno ztratila valná většina falšů v refrénu. Od samého začátku této soutěže je ale jasné, že rockové balady budou tím, do čeho by se měl fitnessový nadšenec s naléhavým přednesem pouštět. Tímto výkonem alespoň částečně vyžehlil démonický průšvih z minulého kola.

On ten mladý kluk možná opravdu umí. Tentokrát navíc všechny překvapil, když vsadil na klasickou image i na klasickou píseň "Do věží" Waldemara Matušky. Na cimbuří Karlštejna nás s sebou vzal Dalibor Slepčík. Hlas se mu lámal na správných místech a nezradil ho, když se to očekávalo. Celý výkon místy působil až oxymorónsky, když se dětský vzhled tloukl s obsahem textu. Avšak díky jedincům, jakým je Dalibor, to vypadá, že bychom se přece jen mohli dočkat rostoucí kvality nejen vzhledové, ale i pěvecké, a to i přes to, že se Kláře Vytiskové víc líbí jeho taneční skladby, protože se u nich může vyblbnout. Škoda, že od toho tam nesedí. Tatínek Slepčík zase přiznal, že je jeho syn na tu skladbu moc mladý, ačkoliv mu ji sám doporučil. Dneska to byl bizár na všech frontách.

Barbora Hazuchová si pod sebou větev od minule řezat nepřestala. Minule šla málem domů a dnes nepředvedla výkon, který by ji měl nasměřovat jinam. Ačkoliv vypadala krásně, už tak rozhodně nezněla. "Skyfall" od Adele je nálož, která jí vybuchla pod rukama. Nejistotu a falše se snažila maskovat jistějšími úseky v polohách, které jí sedly. Těch však bylo málo. Když se ještě nakonec pustila do závratných falzetových výšek, které musely zatahat ušima i samotné soutěžící, éterická Slovenka si tím, myslím, zpečetila svůj SuperStarový osud.

Pokud nepojede domů Barbora, pak je dost možné, že doma už brzy svému dvouletému synovi bude zpívat nemastná neslaná Sabina Slepčíková. Loudavá "It Must Have Been Love" sice proslavila kapelu Roxette, ale mladou maminku vytrestala především v těch klidnějších pasážích, kde se projeví každý záchvěv, natož intonační pohroma. Soudě dle Sabininých gest a grimas je jasné, že sama ví, jak to odkroutila. Je dost možné, že se zuby nehty udrží, neboť jak zcela bez příkras pravil Pavol Habera, hlasy ze soucitu fungují již několik let.

Druhé finálové kolo zcela jasně rozdělilo sedm statečných na ty, kteří umí, a na ty, kteří slzí při zdaleka ne krutém hodnocení poroty, při kterém neslyší nic, co by nebyla pravda. Nicméně jak se již několikrát v historii soutěže prokázalo, smsky přistávají nejen těm, kteří jsou obdarováni talentem.

Emma nás baví, Emma nás nezklame. Stejně jako Dalibor vsadila tato zrzavá, nenápadná Slovenka na českou klasiku a jazzově vystřihla bez mrknutí oka "Čerešně" Hany Hegerové z filmu "Pelíšky". Především na jejím výkonu bylo znát, jak snadné je obrátit lyričnost a textovost češtiny a slovenštiny ke svému užitku, neboť při této skladbě by byl v sále slyšet pád špendlíku, kdy nejen nás u obrazovek Emma Drobná bez sebemenších obtíží vtáhla do příběhu. Zda se na tuto sympatickou zpěvačku s velkým Z dostanou smsky, či ne, zas takovou roli nehraje, neboť s takovou kapacitou je dost možné, že nebude mít obtíže prorazit, aniž by skončila na zlaté příčce.

Slabší výkon částečně nahnaly Barbora se Sabinou ve společné písni, kdy spolu s Emmou a Veronikou zazpívaly hit z "Velkého Gatsbyho" "A Little Party Never Killed Nobody", kde dost obstojně udržovaly tempo se zmíněnými dvěma kolegyněmi.

Nicméně, domů tentokrát dle očekávání odjela Barbora Hazuchová. Přežije Sabina příští, tentokrát česko-slovenské, kolo?